Barghest

Krásnej a milej feel good film, krásně natočenej, jak jen to Lasse umí. A taky je to hroznej doják, obzvlášť pro ty, co doma taky mají pejska.

Zpočátku to s tímhle filmem člověk nemá úplně jednoduché. Děj nefrčí tak přímočaře, jak jsme zvyklí z většiny současné produkce, a ti, kdo čekají čistokrevný horor, budou zákonitě zklamáni. Je to ale především na divákovi, zda je ochoten vyvinout trochu úsilí a přistoupit na režisérovu hru. Pak bude totiž beze zbytku odměněn. Poté, co odešel Cary Fukunaga, jsem měla o tenhle film vážně obavy. Zbytečně. Andy Muschietti se ukázal jako dobrá náhrada. Režisér umně kombinuje žánry, ověřené hororové postupy míchá s coming of age dramatem. A ono to funguje. Na začátku se s tím nesere a naservíruje nám jednu z nejnaturalističtějších scén z filmu, aby vzápětí zvolnil a pomalu budoval atmosféru amerického zapadákova za pomoci skvělé hudby a črtal charaktery postav. Při výběru herců ústředního Losers clubu měli autoři výjimečně šťastnou ruku, syndrom otravného spratka se nedostaví a divák tak o dětské hrdiny bude mít opravdový strach. Bill Skarsgård se ukázal jako castingová trefa do černého. Jeho Pennywise dokáže být dětinský a děsivý zároveň. Jak to u těch Skarsgårdů dělají, že plodí tak talentovaný potomstvo? It je zkrátka vrstevnatější podívanou, než bývá u hororů zvykem, a naznačuje, že hluboko v lidských duších se skrývají daleko horší příšery než Pennywise. P.S.: Trošku jsem čekala, kdy začne hrát Bro Hymn.

"We are the bad guys." Jak příhodné, že sami členové té bandy vyvrhelů musí několikrát připomínat, že oni jsou tady ti špatní, protože skutečnou hrůzu vzbudí asi jen dvakrát. Vůbec by nevadilo, že zápletka je naprosto jednoduchá a že se film nesnaží být ničím víc než přímočarou akční jednohubkou, pokud by si svou existenci dokázal obhájit. Jo pardón, on vlastně slušně vydělával v kině. Jenže jinak nemá moc co nabídnout. (Wade Wilson posílá svoje pozdravy) Příběh nefunguje ani ve své jednoduchosti, režisér si pomáhá lacinými berličkami, teambuilding se spíchne horkou jehlou během pár panáků v hospodě (přitom třeba Strážci Galaxie na to měli celý film) a postavy jsou většinou buď jen do počtu nebo nejsou příliš dobře napsané. Na Batflecka si asi nikdy nezvyknu, Joker je vyloženě špatně napsaný a špatně načasovaný a Jaredu Letovi tak nezbývá než přehrávat. Oba se tu naštěstí moc nezdrží. Celý film je křečovitý a tak nějak vychtěný. V trailerech si vyrobil jistou image a teď se do ní snaží násilím nacpat a příliš u toho nenaštvat hlavouny z Hollywoodu. Není divu, že jako celek to příliš nefunguje. Jediné, co jsem si tak opravdu užila, byl Rick Flagg, protože Joel Kinnaman je v uniformě vážně sexy.

"Ty máš ale pěknou držku." Dneska už akční kultovka. A po zásluze. Když jsem to jako malá holka viděla poprvý, byla jsem strachy podělaná až za ušima. Dneska už jsem velká holka a podělaná nejsem, ale pocity stísněnosti, bezmoci a neustávajícího napětí zůstávají.

BBC točí ty nejlepší dokumenty o přírodě a sir David Attenborough je větší frajer než většina slavných lidí, mladších klidně i o tři generace. Doporučuju sledovat se sluchátky nebo na zařízení s dobrým zvukem. Když vám do ucha zapiští sysel, zařve sněžný levhart nebo zaburácí fantastická Zimmerova hudba, je to vážně zážitek.

Skvělá britská konverzačka s výbornými dialogy a především výborně napsanými postavami. Sem tam sice zavání naivitou červené knihovny a některé dějové momenty tvůrci opakují dost okatě a mírně nenápaditě, nedostatky ale vyvažují uvěřitelní herci, krásné prostředí a kostýmy a především nádherný dům, který tu bezpochyby hraje jednu z hlavních rolí, srovnatelnou s živým osazenstvem. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak Maggie Smith v roli staré harpie a matky rodu, která svými sarkastickými hláškami a špičkováním s Isobel vždycky spolehlivě, jak se říká, zabije situaci. Oblíbené postavy: Tom Branson

Z pátých Pirátů se nám vyklubalo velmi příjemné překvapení a nečekaně dobrá podívaná. Pro toho, kdo viděl fantastické Kon-Tiki, to ale zas takové překvapení nebude. Norské režisérské duo potvrzuje svůj talent a já mám radost, že tuhle šanci nepodělali a nezavřeli si do Hollywoodu dveře. Ale celkem by mě zajímalo, jak by tenhle film dopadl, kdyby měli k dispozici lepší scénář a větší volnost od studia. Jack Sparrow je s každým dílem plošší a plošší, jeho charakteru chybí třetí rozměr a za to přehrávání by Deppovi člověk občas dal nejradši facku. Javier Bardem nemá co hrát, tak si to vynahrazuje děsivostí, Brenton Thwaites působí přinejlepším nepatřičně a s herectvím Kayi Scodelario jsem měla taky trošku problém. Z postav se tak nejlepší péče dočkal Barbossa. Geoffrey Rush byl skvělý jako vždycky a roli si očividně zase užil. Na druhou stranu nám autoři nabídnou několik vyloženě dobrých nápadů, třeba úvodní vykrádání banky funguje beze zbytku a fór s gilotinou se taky povedl. Hudba je parádní a vynaložené miliony dolarů z plátna vyloženě tečou. Ten film je vážně pastva pro oči, třeba když se Salazarova loď pustí do akce, nelze než před trikaři smeknout. Páta plavba pod zkříženými hnáty má zkrátka do výjimečného filmu daleko, ale svůj účel plní beze zbytku. Už teď se těším, na co se Rønning se Sandbergem vrhnou příště. A klidně i na šestý výlet do Karibiku, pokud u toho budou zase oni.

Stargate miluju už někdy od základky, to znamená hodně dlouho. Ale ani po těch letech se mi tenhle seriál neomrzel a neztratil nic ze svého kouzla. I když se nevyhne běžným seriálovým neduhům a triky ta ty roky zákonitě musely trochu zestárnout, ústřední čtyřka mezihvězdných hrdinů baví pořád stejně. A taky je jedním z důvodů proč se na Hvězdnou bránu dá koukat i po více než dvaceti letech od premiéry. Jakmile se její složení v pozdějších řadách začalo měnit, už to prostě nebylo ono. Zato když jsem letos poprvé viděla úvodní epizodu, dočista mi běhal mráz po zádech. Už pro to dlouholeté přátelství přihazuju pátou hvězdu. Oblíbené postavy: Daniel Jackson

Tohle byla hrozně moc příjemná feel good podívaná. Robert De Niro je tu za moudrého gentlemana ze staré školy a Anne Hathaway za typickou moderní matku-podnikatelku, co se marně snaží skloubit péči o prosperující společnost s rodinným životem a dohromady tvoří nečekaně parádní dvojici. A taky je to opravdu sranda.

Les sebevrahů mi nakonec nepřišel takový průšvih, jak hlásaly recenze a zdejší hodnocení. Dívala jsem se na to ne jako na krystalický horor, ale spíš jako na příběh dvou sester s neobvyklým sourozeneckým poutem a ošklivými životními zkušenostmi, který by se vlastně vůbec nemusel odehrávat na úpatí hory Fuji. A takhle na mě ten film fungoval docela dobře. I přes nijak objevný scénář, lekačky a klasická žánrová klišé. P.S.: Doufám, že to v Hollywoodu s tímhle lesem nevzdají a příště mu dopřejí lepší péči.