Olivier

Film, který kombinuje silný příběh s výrazně lyrickými prvky, díky čemuž dokáže i přes svou tříhodinovou stopáž udržet pozornost a nenudit. Indiáni jsou tu vykresleni snad nejvěrněji v historii filmu a pasáže o konfrontaci a následném pronikání kultur jsou famózní. Všechna čest herci i režisérovi Costnerovi.

Klon Texaského masakru. Hostel je podobně naturalistický, má ovšem mnohem mnohem slabší atmosféru. Eli Roth si myslí, že tam namíchá trochu sexu, tajemnou divokou zemi (Slovensko), spoustu stínů, hysterické řvaní a bude to cool. Roth si ovšem taky myslí, že to dokáže provázat nějakým příběhem a v tom se šeredně plete. Děj působí poněkud chaoticky, někdo někam neustále mizí, ostatní ho chvíli hledají, chvíli paří, poslézé sami mizí. Kdyby to bylo oživeno zajímavými dialogy, mohlo by to ještě fungovat, ale to nejlepší co můžete slyšet jsou bohužel jen hity Michala Davida. Nezbývá vám tak nic jiného, než víc jak 60 minut sledovat zachmuřené, nervózní obličeje hlavních hrdinů a to je celkem zívačka. Oživení přichází v posledních 20ti minutách, které se odehrávají v opuštěné továrně, to by ovšem na víc jak jednu hvězdičku nestačilo. Tu druhou dávám za "perfektní" vyobrazení našich sousedů, díky kterému snímek získává překvapivě komediální povahu. Obzvlášť ty hladové slovenské děti pobíhající po Bratislavě (!) mě dostaly.

Arnold je perfektně toporný, hranatý a krásně se leskne. Jako robot zkázy si jde pro svou dcerku, ignoruje kulky, tváří se drsně a semtam vytáhne z rukávu některou ze svých geniálních hlášek. A když mu náhodou dojdou náboje? Nevadí, určitě se najde nějaký zahradní altánek plný vidlí a ozubených kotoučů. Do toho všeho tříská úžasná béčková hudba osmdesátých let. Když si ještě připočítáte skvěle přehrávajícího hlavního záporáka, oblečeného do kroužkové vesty (!), vyjde vám jedno z nejlepších čistokrevně akčních béček v dějinách filmu.

Kultovní záležitost. Kouzelně nadšený hlas uvědomělého komentátora vás informuje o tom, že závazky byly překročeny o 137 procent, kombajnisté sklidili o 300 tun obilí více než loni, soudružka Kropáčková nadojí pomocí nové sovětské metódy 6,4 litru mléka a hrdinný korejský lid nadále vzdoruje válečným štváčům z Vašingtónu. A já u toho vždycky umírám smíchy.

Nijak se nebráním filmům, kde se to hemží vyholenými muži s hranatými obličeji. Navíc jsem (i když jen vlažným) fanouškem herní série, takže jsem od Doomu přece jen něco očekával. Úvod filmu působí příjemně akčně - nic se dlouho neřeší - prostě si vyslechneme rozkaz, nabijeme zásobníky a jedem nakopat těm klukům marťanským jejich zadky. Pak se ovšem tempo výrazně zpomalí a film se pokouší napodobovat atmosferické "survival horory" typu Alien. V této rovině ovšem Andrzej Bartkowiak těžce selhává a jediné co se mu daří v divákovi vyvolat je spánek. Až zhruba v poslední třetině filmu se opět rozbíhá příjemná akční jízda, která vydrží až do konce. Co se ovšem povedlo na jedničku jsou interiéry, které věrně a precizně vykreslují prostředí, které známe z počítačového Dooma.

Dolly Buster mi odhalila zcela nové a dosud netušené dimenze trapnosti. Monika Absolonová je vzápětí překonala hned o několik délek.

Přemýšlím, jestli pod tou líbivou slupkou je i něco hlubšího. Kromě příběhové linie otce jsem si nevšiml ničeho, co by stálo za zapamatování. Prozatím nejobyčejnější film Petra Zelenky.

O příběh tam asi zase tolik nejde, ten na druhou stranu nijak neruší ten vizuální orgasmus. Mě osobně nejvíc dostal souboj v dešti a škola kaligrafie.

Perfektně vygradovaný film s obstojným Farrellem, který sráží množství logických chyb a místy přílišná snaha o efekt.

"You´re a sicillian, huh?" - "Sicillian" - "You know, I´m quite interested in history. And there´s a fact....sicillians were spawn by niggers" Právě kvůli takovýmto dialogům miluju Quentina. Konkrétně tato scéna je tím nejlepším, co jsem v poslední době viděl (mimo jiné díku perfektnímu Walkenovi a Hopperovi). A ani zbytek filmu se nemá za co stydět. V první polovině snímku to sice trošku vrže, ale sicilská scéna, návštěva bordelu a tarantinovské (i když trochu předvídatelné) finále jednoznačně posouvají snímek do nadprůměru. Překvapením pro mě byl Brad Pitt , který mi snad poprvé vůbec nevadil, právě naopak.