HanaM.

Toto se totálně odklání i od zdání historické pravdy. Kleopatra se pořád jen předvádí na nějaké hostině. Burton a Taylorová navíc vypadají, že by jim spíš než historické kostýmy slušela cigareta a barová židle. Film je naprostou urážkou krásného historického příběhu.

"Práskači práskají, lupiči loupí, vrahové vraždí, milenci milujou," jakoby nám tím hlavní hrdina říkal motto celého filmu. Podobně jako v dalším Godardově filmu Banda pro sebe se tady vrství rychlý děj, úžasné dialogy, divný střih, silná chemie, ale až na konci se vlastně ze svých pocitů dozvíte, že ten film je o něčem hlubším. Jedinečný film, kdy se stará klasika snoubí s vznikající Novou vlnou, podobně prskavě, jako Belmondo se Seberg. Její Patricie je pro mne jednou z nejženštějších, nejněžnějších a nejnevypočitatelnjších filmových postav.

Tak děsivé. Lidé, kteří tvrdí, že pokud znáte zápletku, bude to pro vás nuda, jsou buď šílenci, nebo vás chtějí uchránit toho děsu. Já zápletku znala, a stejně jsem ječela strachy, a to v kině plném decentních intelektuálů mohlo působit poněkud rušivě. Dodnes mě docela znervózňují lidé, kteří mají podobný úsměv jako ehm...Norma.

Z Někdo to rád horké by se mohlo udělat i pět výborných komedií. Je to můj lék na špatnou náladu, má jediný vedlejší účinek - mám tendence lidi otravovat hláškami Dafné a Osgooda.

Čekala jsem něco na způsob Cesty do hlubin študákovy duše, ale film mě nemile překvapil. Téma, že uřitelé jsou hrozní a nejlepší - pokud možno jedíný způsob vzdělání je praxe. V kontextu tehdejšího (budoucího) zavírání vysokých škol, je tahle myšlenka trochu pobuřující. Pokud film viděl Goebbels, určitě jásal.