Moena

Společně s Klubem rváčů skutečně moje nejoblíbenější filmy. Donnie není film s úžasnými triky, hororovou atmosférou nebo nějakým úžasným poselstvím. Je to prostě jen mystická bublina v hlavě nevyrovnaného kluka spojená chytře s mým oblíbeným tématem cestování v čase. S Donniem si opravdu rozumím, tak jako s žádnou jinou filmovou postavou. O tom to je. Když chápete co vaše postava cítí, na co myslí a jak přesně to myslí. Možná to ze mě dělá magora co potřebuje hypnoterapii, ale co. Hlavně, že tenhle fiktivní přítel se dívá na svět stejnýma očima jako já. Celá atmosféra okolo je úžasná. Příjemná hudba, trocha melancholie a maličko pošmourná nálada mezipohlavního městečka. Samozřejmě zlatým hřebem a nejsilnější střelou hrající na emoce je závěrečná Mad world, jedna z těch geniálnějších hudebních kousků. Ještě bych se možná maličko otřel o vedlejší postavy. Ta učitelská rašple? Geniální! Taková karikaturu moderního člověka, potažmo učitele, přesvědčená o vlastní pravdě, zahleděná do idolu se spoustou hezkých, učesaných, ale prázdných slov. Maják spravedlnosti a morálky s vygumovaným mozkem a škrobenou důstojností. Co se týče mladších učitelů, nezklamali - potěšili. A kvůli Gretchen, no řekněme, že bych si taky klidně hodil šlofíčka. Jake Gyllenhaal se po tomhle filmu stal mým velmi oblíbeným hercem a zatím v žádné ze svých dalších rolí mě nezklamal. Chtěl bych Frankův kostým. Chtěl bych cestoval časem. Chtěl bych holku jako je Gretchen. A chtěl bych, aby Richard Kelly někdy zase natočil něco podobného a přestal se topit ve svých šílených vizích.

Tak jsem to konečně viděl i na velkém plátně! V digitální verzi v rámci Projektu100 a poprvé(!) v originále. Musím říct, že stejně jako u Klubu rváčů, tady mi dabing nevadí. A po zhlédnutí originálu je třeba konstatovat, že je i docela přesný. K samotnému filmu asi těžko napíšu něco, co už by nebylo napsáno nebo vyřčeno. Snad jen, že tohle je TEN nejlepší Tarantino. Je to kus filmové historie, je to přesná definice jeho filmového rukopisu. Je to kultovní film, což znamená, že je hodně lidí, kteří ho zbožňují jen na oko, protože nechtějí vypadat divně, stejně jako je hodně těch, kteří budou tvrdit, že je to přeceňovaná sra*čka. Pro mě ty hlášky nikdy nezestárnou, fórkům se vždycky rád zasměju a právem řadím Pulp do osobní TOP3.

Film o ničem a vlastně o všem. Další kousek v mojí Topce, který útočí spíše na pocity a emoce, než by suše vyprávěl příběh a servíroval jednu scénu za druhou na stříbrném podnose. Celou dobu jsou nám jen předkládány postavy a děj si divák prakticky může vytvořit sám. Může se dívat sem, zatímco se hraje jinde. Skákat dopředu a zase se vracet. Hledat začátek nebo konec. Pravděpodobně pokud chce mít ucelený obraz bude se mezi řádky motat pořád donekonečna. Stejně jako já. Už dvakrát jsem přišel zabloudit a s velkou chutí přijdu bloudit znovu a znovu. A asi mě to nikdy neomrzí.