Drahocam

Je mi jedno, že se to někomu nelíbí. Že má film nízké hodnocení. Mě se líbí a to je to co mě zajímá. Ne hodnocení některých, kteří si tu jen honí ego tím, že dají filmu nízké hodnocení a v komentáři ho ještě pohaní. Plno mým přátelům se to líbí, protože v tom vidí mnoho svých kamarádů a známých. A na nás, úplně normální, obyčejné lidi, je tento film mířen. Ne na ty rádoby fajnšmekry, kteří tu často píší a dělají, jak když spolkli všechnu moudrost světa.....

Pěkné, zábavné, milé... ALE TÉMĚŘ STEJNÉ JAKO FILM BEZ NÁVODU!!!! Přijde mi to hodně neoriginální kopírovat film a nikde to neuvést. Jinak ale herci nezklamali. Jenže za to kopírování zkrátka nemůžu dát větší hodnocení.

Film věnovaný člověku, který svým pacientům věnoval zpět jejich sebeúctu a ukázal jim, že smysl života má člověk i s handicapem. Pro své pacienty a další lidi s handicapem založil hry, díky kterým následně vznikly paralympijské hry. Byl to vlastně otec Paralympijských her. Film je moc pěkně natočen a člověka skoro mrzí, když přichází konec. A netajím se tím, že mi i slza ukápla při jeho sledování...

Od začátku mi byla hlavní postava nesympatická. Přišlo mi, že to byl kluk, který díky citovému týrání svých rodičů a svému IQ ( byl tak chytrý, až byl blbý), se zbláznil. A ve svém zbláznění se vydal na cestu, o které si myslel, že ho spasí. Ale zkrátka dojel na to, že si myslel, že on zvládne vše. Ovšem dávám tři hvězdy za tu přírodu, za herecké podání nejen hlavní role, ale i několik vedlejších. I za hudbu, která příjemně doplnila některé mínusy filmu. Takže kdyby mi někdo ten příběh vyprávěl, řeknu že to byl prostě cvok, který si o tu smrt koledoval... Myslím, že o cestě v přírodě či za přírodou jsou natočeny i lepší filmy.

Silný,  emotivní,  film o jednom velkém zázraku, který jednu chvíli plnil novinové stránky po celém světě. Pro věřící a lidí, kteří bojují s nemoci může být i hodně inspirativní. A jak je bylo řečeno, zázraky se kolem nás dějí neustále, jen musíme otevřít oči a vnímat je. Další z filmů, který mě chytil u srdce a musela jsem se na něj podívat znovu.

Osud nám do života přináší různé překážky. A b tomto případě to byla překážka na dlouhá léta. Možná kdyby nepřišla, chlapec by se v těžkých podmínkách Indické chudoby nedožil dospělosti a tak je tu vlastně otázka, zda mu ta překážka nebyla vlastně ku prospěchu. A to, jakým způsobem nakonec našel svou vlastní rodinu ukazuje, že internet někdy dokáže zázraky. Myslím, že hlavně ženská část bude filmem nadšená.

Jeden z mála filmů, který zůstane ležet dlouho v mysli. Skvělé obsazení a děj. O tom, jak i z velkým handicapem zůstáváme pořád lidmi se svými potřebami. Jako handicapovaný člověk jsem ráda za takovéto filmy a právě díly handicapu má pro mě tento film mnohem větší rozměr.

Zde se těžko hledají slova. Někdy je třeba ujít dlouhou cestu, abychom pochopili některé věci. Film je právě ukázkou,  jak cesta dokáže změnit život,  který není vždy jen růžový.

Amishove jsou v USA často straněni od klasického světa, kde žijí bez zbytečných výdobytků dnešní doby. Ve filmu nám ukazují, že odpustit má mnohem větší význam a že nenávist může člověka uvnitř roztříštit na mnoho kusů. Film jsem po shlédnutí doporučila svým přátelům a rodině, protože film, který mě dokáže rozplakat stojí za vidění.