Mr. Filuta

Co taky čekat od filmu, jehož zápletka se točí kolem kyborgů na drogách, kteří mají telepatické schopnosti, kde duo hlavních hrdinů tvoří kapitán Tighty-Whities a klon Lionela Richieho a kde hraje někdo kdo se jmenuje J. Buzz Von Ornsteiner... Ale jako kulturní zážitek to určitě stojí za to, protože udělat takhle propastný trash vyžaduje notnou dávku (anti)talentu.

Pro mě naprosto největším fatálním nedostatkem jsou příšerně divadelní výkony herců. Na to, že při tvorbě působil režisérský tandem, jehož jedna půlka měla údajně na starosti čistě "práci s herci", mi přijde, že si minimálně polovina hereckého ansámblu připadá spíš jako na jevišti, než před kamerou. V kombinaci s podprůměrnými dialogy tohle tvoří vážně debilní atmosféru, ve které se všechno ostatní (ať už jakékoliv kvality) naprosto topí.

Jasněže tam hodim ty 4*, když na to doposud nikdo neměl koule... Pod správnou atmosférou je to totiž naprosto nehorázná jízda, protože udělat film tak, aby tam bylo dementní naprosto všechno, je celkem art.

Už dlouho se žádnému filmu nepovedlo, aby mě zanechal v tak rozporuplných pocitech. Začátek vypadá poměrně chytlavě a každý fanoušek Dextera si tady musí odpustit pokrytectví a minimálně vážně ocenit ten námět. Jenže tak od půlky to začne celé a to skutečně CELÉ pokulhávat a člověk si zde nenajde ani jednu slabounkou hvězdičku (scénáristická, režijní i kamerová práce prostě začne stát naprosto za hovno), a to jenom aby se v poslední čtvrtině vyklubaly prvky vyloženě komediální - bohužel pravděpodobně nezamýšlené. A když už jsem si (neznalý předlohy, pochopitelně) myslel, že by to mohla na konci mohla zachránit alespoň nějaká trochu ucházející pointa, zůstal jsem jenom v letargickém zklamání. Ve výsledku asi musím dát ty 3*, už jenom pro jejich neutralitu, a i když se tu nacházelo několik vážně výtečných momentů (vizitky a další), nemůžu si odpustit to, že tohle dílo mělo na víc a zůstalo řemeslně totálně nezvládnuté. Ve výsledku tak vlastně jediným přínosem filmu zůstává definitivní penetrace Balea do Hollywoodu.

Vkusně, střízlivě a bez jakékoliv agitace provedený dokument pojednávající o tom, jak se mění společnost pod vlivem narůstajícího důrazu na sexualitu a provokativně explicitní nahotou v médiích.

Václav Vydra!

Bez poselství, beze smyslu, bez pointy... Co naplat, že se Joaquin Phoenix pitvoří naprosto mistrně, když to dělá ve filmu s úplně tristní slohovou skladbou. Do toho ten ambientní hudební doprovod, který se místy nezmění při několika přechodech mezi scénami a naprosto ubíjejícím způsobem tak jen posiluje to statično, které začne první minutou a neopustí nás až do konce. Jako subžánr bych to navíc těžko přiřadil pod psychologickou studii, protože Phoenixova postava nemá dostatek hloubky ani backgroundu. Snažil jsem se aspoň hledat pointu v sektě (která byla vykreslena sice decentně, ale tak přesně, až mě mrazilo), jenže nakonec jsem v ní nic než kulisu, odsunutou na vedlejší kolej nenašel. Tak dafuq did I just watched? Bylo to o přátelství, o lásce, o touze, o frustraci...? Nebylo to kua o ničem.

Definitivní důkaz toho, že tenhle žánr do seriálu prostě nepatří. Tou vatou, kterou si vždycky tvůrci vycucávaj z prstu v období, kdy je úvod za námi a do (mid) season finale daleko, by si mohli fanoušci čistit uši ještě někdy v létě. Ani ve třetí sérii se scénáristé nepoučili a dělají epizody stylem "35 minut tam něco nahážem a na konec každýho dílu šoupnem podprůměrnýho a lacinýho cliffhangra a budem doufat, že jim ta erekce vydrží do příštího tejdne". Nevydrží! Nechápu proč z tohohle po přečtení námětu neudělali nějakou pěknou minisérii, která by nás nemučila více než šesti díly na sezónu. //EDIT: Ve třetí sérii už dokonce úplně vyprchala ta novota a svěžest adaptace a vizuálno zcela zbytečně sklouzává do žánrového klišé, které se mi sice bytostně nepříčí, ale ten seriál si kurva zakládal na nečem jinym!

Jak by to řekli v seriálu: Naprostá prvoplánová a nevtipná mrdka o čtyřech dementech, která nenechává na divákovi jakýkoliv přínos kromě pocitu studu, že se (v mém případě) prokousal čtyřma epizodama. Fakt nevim, komu se tohle může líbit, popřípadě kdo to srovná s kousky typu American Pie, kde se obecně těží z toho, že několik poměrně všedních a fajn kluků dojíždí na to, že nesplňují vycucané sociální standardy popularity, když Inbetweeners jsou jenom o tom, jací jsou hlavní hrdinové kreténi. Ve společnosti kohokoliv z nich (a obzvlášť postavy Jamese Buckleyho) bych asi do 10-ti minut nemohl jinak, než jim omlátit o obličej první věc co by byla zrovna po ruce.

I na druhé shlédnutí neskutečná kadence. Dílo stylisticky vybroušené jako diamant ukazuje, jak se dělá (a má dělat) akční film a přihazuje komediální prvky britských Cornetťáků. Nezbývá než doufat, že Edgar Wright ještě nedosáhl své kulminace. Uvidíme ve 2013.