kaylin

Pro mě zatím nejslabší film s Normanem Wisdomem, kdy mi děj přišel tak zvláštně roztříštěný, že zde nebyly pořádně záchytné body, o které bych se opřel. U některých scén pak budete mít pocit, že se trochu opakuje a že už jste to - i když v jiné podobě - v jeho podání viděli. Pořád ale dovede sem tam rozesmát.

„Exeter“ je výdobytek moderního hororu v tom nejhorším smyslu slova. Je to neoriginální podívaná, která není zábavná, ale snaží se za každou cenu přijít s příběhem, který v současnosti letí, aby zde byla větší pravděpodobnost, že se na to někdo podívá. Jenže tomu chybí cokoli navíc, nemluvě o tom, že snímek vlastně ani není děsivý. Marcus Nispel je pro mě nudný režisér, který z daného tématu nedovede nic vytěžit.

"Moje tlustá řecká svatba" je přesně to, co od romantické komedie očekáváte. Je zde zamilovaný příběh, který je překvapivě prostý nějakého toho zvratu, kdy na sebe dvojice bude naštvaná, je zde humor, který je místy naprosto výtečný, ale navíc jsou tu ještě Řekové a jejich nátura, která sem parádně sedne.

I když je ten příběh vlastně neskutečně jednoduchý a celé je to podané jako klasický sportovní film, kde se musí jít od proher k vítězství, tak Oliver Stone natočil snímek takovým způsobem, že vás prostě dovede strhnout. V závěru jsem jen napjatě sledoval, jak to dopadne, i když to bylo jasné, a právě za tuhle schopnost strhnout dávám, kolik dávám.

Bohužel jsem japonskou mangu ještě nečetl, ale tak nějak předpokládám, že je podána jinak, nebo jsou zde jiné příběhy, protože to, co je prezentováno ve filmu, je tak nějak jen celkem obyčejný film, který se sem tam snaží cílit na emoce, ale není v tomhle směru nijak přesvědčivý. Hezké, ale nijak výjimečné.

Asi je to tím, že jsem v poslední době viděl až moc podobně laděných kriminálních filmů, ale tenhle mě prostě nebavil. Herecké výkony jsou dobré, o tom žádná, ale k čemu mi to je, když se dívám na film, kde jsou postavy, které je snadné nesnášet, není na nich nic, co bych chtěl sledovat. A nakonec, ani příběh mě nedovedl strhnout.

V některých scénách mě tu Norman Wisdom vytáčel k nepříčetnosti stejně, jako vytáčel postavy, ale pořad si zachovával svůj humor, pořád si jel to svoje a ono to nakonec fungovalo. Koukám, že jeho filmy jsou hodně o tom, že nachází a ztrácí práci, aby se do ní zase vrátil. A přitom je to pořád docela odlišné a zábavné.

Na podobné, spíše lyrické než dějové filmy, prostě moc nejsem, i když se musí uznat, že László Ranódy a Gyula Mészáros vytvořili zajímavé scény a mnohdy skutečně velmi zajímavé obraz, které se jen tak nevidí a které vás jen tak nenapadnou. Už jen ta plakátová scéna s jedením melounů má v sobě něco krásného.

Snímek mě překvapil hlavně tím, že ani po osmdesáti letech příliš nezestárnul a ten humor je pořád dobrý, i když místy je hodně ztřeštěný, ale tohle k bratrům Marxovým prostě patří. Pak mě ještě zaujalo, že tohle není ani zdaleka pojaté jako malý film, ale je to velký film, kde je velmi dobrá výprava.

Tenhle snímek mě prostě už nedokáže dostat a nevím, jestli to svedl, když jsem byl menší. Hrdinský film, který se sem tam snaží trochu odlehčit, prostě něco, co od americké produkce očekáváte, akorát s tím rozdílem, že to není tak patetické a ubrečené, jako filmy od Michaela Baye. I tak už to ale nikdy znovu vidět nepotřebuji.