Kozlowski8

Karel Janák bohužel navázal na svoje průměrné, většinou nemastné-neslané počiny. Tento fim se nevydařil hlavně po scénáristicko-režisérské stránce. Příběh je zbytečně komplikovaný a (pro menší děti určitě) nepřehledný, chybí mu ta pravá pohádková poetičnost a atmosféra, chybí správná chemie mezi hlavními postavami, občas příběh vyplňuje zbytečná vata a herecky to taky není úplně ono. Marek Adamczyk, který mi jinak nevadí, mně do role prince vůbec nesedl, Patrik Děrgel mne nebaví nikdy a královna v podání šíleně nadabované německé herečky - to je pro mne zcela zbytečný úlet. Naopak - Anna Fialová se mi jako princezna docela líbila a její dialogy byly místy vtipné. Další z českých pohádek, kterou stačí vidět jednou. 45 %.

Příběh mladé Ukrainky Iriny, která se snaží utéct před svojí temnou minulostí, ale zároveň se touží vypořádat s křivdami, které na ní byly spáchány... Brutální, syrové drama, jehož příběh - proložený drsnými flashbacky, přibližujícími Irininu minulost - se postupně vyvíjí, s odkrýváním nových skutečností získává ucelené obrysy a spěje k nevyhnutelnému finále. Vše se točí kolem titulní postavy, která je vyprofilovaná velice nejednoznačně a rozporuplně, takže je vám jí na jednu stranu líto a cítíte s ní, ale naproti tomu ji pro její jednání a konání často nepřijímáte zrovna pozitivně. Iriin svět je plný protikladů a je těžké si k ní vytvořit silnější vztah. Giuseppe Tornatore natočil vynikající snímek, který si vás v úvodu lapne a až do konce nepustí. Skvěle vystavěný příběh, skvělá Ksenia Rappoport a dokonale krásná hudba Ennia Morriconeho. Tornatoreho práce mne velmi baví a spojení s hudebním géniem Morriconem ji ještě hodně zvedá. 85 %.

Seriál, přibližující život obyvatel malebné vesničky - pro mne příslib pohodové a vtipné zábavy se známými českými herci. Těšil jsem se na seriál, který nebude z nemocnice ani z kriminalistických služeben. Nedostal jsem ale úplně to, co jsem očekával a v co jsem doufal. Pohoda tam je, humor občas taky, herci, až na několik jedinců, kteří mně moc nesedli (Roman Zach, Amélie Pokorná, Kateřina Marie Fialová) vesměs v pohodě a velice chválím hudbu Jana P. Muchowa. Scénáristicky to ale nebylo ono. Některé díly byly zdařilejší, některé méně. Možná by jich stačila polovina. Ubrat dílů a přidat příběhu kreativnější a intenzivnější noty a mohla z toho být lepší, než sotva průměrná (spíš podprůměrná) záležitost. 45 %.

Příběh velikého přátelství malého chlapce a zdivočelého horského psa v kulisách krásné přírody Savojských Alp. Odehrává se v době 2. světové války a válka zasahuje do děje možná víc, než by mohla - hlavně v závěrečné sekvenci - a trochu nabourává tu správnou poetiku. Nejde ale o nic zásadního, co by mi bránilo hodnotit poměrně vysoko. Myslím, že film Nicolase Vaniera je hezkým zážitkem pro celou rodinu. 75 %.

Hrůzy války (nejen té 2. světové) byly vyobrazeny v nesčetném množství filmů. Těch, které se mi dokázaly dostat tak hluboko pod kůži jako tento, však zase tolik není. Steven Spielberg, spolu se "svým" kameramanem Januszem Kaminskim a scénáristou Robertem Rodatem dokázali absolutně dokonale propojit diváka s atmosférou na bojištích a s hlavními postavami příběhu. Již úvodní dechberoucí pasáž - vylodění na pláži Omaha, je neskutečně působivá a realistická a příběh neztrácí na síle až do konce. Skvěle natočený a jedinečný příběh s výborně rozpracovanými postavami, skvělým hereckým složením a taky krásnou hudbou Johna Williamse. Nezapomenutelný zážitek. 95 %.

"Přinášíme srdceryvné drama mnoha příběhů z 2. světové války prostřednictvím životů běžných lidí ze všech stran válečného konfliktu". (Viasat). Kaleidoskop událostí napříč 2. světovou válkou a příběhů lidí různých národností, barvy pleti, náboženského vyznání a sexuální orientace. Podle mne tvůrci válčí na příliš mnoha frontách, s příliš mnoha postavami. Až se člověku z toho přeskakování - z Polska do Londýna, z Londýna do Paříže, z Paříže do Berlína, z Berlína do Belgie a nevím ještě kam - trochu točí hlava. A než si na všechny ty lidičky konečně trochu zvyknete, zjistíte, že další díl už není. Konec bez konce, bez nějakého vyústění, rozuzlení - jako když vypnete písničku po první sloce. První sloka této písničky za mnoho nestála. 45 %.

Juliette je po 15 letech propuštěna z vězení a začíná novou etapu svého života u jediného člověka, který na ni čeká - u své sestry Léi... Příběh o smíření, přijetí svého osudu, síle vyrovnat se s následky vlastních činů,  o porozumění a sesterské lásce. Absolutně skvělá Kristin Scott Thomas (možná v nejlepším hereckém výkonu kariéry). Ona a její postava Julietty, v mých očích povyšují jinak sotva průměrný film s plochým a tuctovým příběhem, do červeného zabarvení na ČSFD. 70 %.

Příběhově prostoduchá a herecky nevýrazná slátanina, ve které šlo jen o vizuální potěšení a požitek z krásné hudby Jamese Newtona Howarda a to mi nestačí ani na tři hvězdičky. 40 %.

Denzel Washington se mstí únoscům dcerky mexického podnikatele, které dělal bodyguarda... Po stránce herecké jsem se u tohoto filmu tetelil blahem. Vedle zmíněného Denzela Washingtona - charismatického sympaťáka, který mne nikdy nezklame, jsem si užíval naprosto úžasnou, desetiletou Dakotu Fanning. Horší je to se scénářem a ještě víc mne štvala forma a vizuální exhibicionismus Tonyho Scotta, který mi rušil požitek z filmu, protože ho bylo příliš. Palec nahoru, ale s výhradami. 65 %.

Příběh o setkání dvou mladých lidí, kteří si vzájemně, svou blízkostí, pomáhají udělat pořádek ve svých duších a hlavách. Schéma příběhu není ničím zvláštní a už vůbec ne jedinečné či vyjímečné. Zach Braff ho ale vynikajícím způsobem obohatil o svižné, vtipné i dojemné dialogy a momenty a velkým přínosem pro film je také přítomnost okouzlující Natalie Portman v hlavní ženské roli. Velmi příjemně strávených 98 minut. 75 %.