crap

Moc jsem se na tento film do kina těšila. Zápletka zní super a realisticky, plus italština tomu dodá šmrnc (který jiný evropský jazyk zní jako hádka, i když se mezi sebou lidi pouze normálně baví?). Ale tak nějak ta prvoplánovost tu od začátku smrděla a dalo by se říct, že zabila potenciál toho, jak by se děj mohl rozvíjet dál.. Pro mě to byla spíš komedie než drama. Drama leda v tom, že věřím, že se lidé dost děsí té představy odhalit obsah svého telefonu. Verdikt: tři* za neúplné využití možností dobře stanovené zápletky, 4* za to že jsem se fakt nasmála.

Mě tohle opravdu pobavilo! Franca mám za hereckého vizionáře, který dokáže každému snímku dodat něco hodně specifického ze sebe, ať už hraje role vážné, drsné nebo takto komediální. Jistě, některé vtípky tu zde mohou být považovány za příliš extrémní a nechutné, ale koncept americké komedie se tímto "totally insane" směrem prostě už dávno začal ubírat a já se tomu ráda směju (jelikož v tom vidím dobře propočítaný účel). Od We're The Millers je to za mě nejlepší šílená americká komedie!

Váhám mezi 3* a 4*.. Tři hvězdy by se rovnaly těmto mým pocitům: čekala jsem něco jiného, bylo to moc zdlouhavé, postrádala jsem více zapojení ostatních členů kapely a lidí vůbec(kteří významně přispěli a byly okolo, když The Doors vzrostli, koncertovali a pak upadali..), hodně centralizované pouze na vztah Pam a Jim. Poslední chvíle Jima a jeho smrt v Paříži lehce odbyté.. Čtyři hvězdy by si to zasloužilo za: Kilmera, který byl opravdu velmi dobře připraven a lepšího Jima by člověk mezi herci jen steží pohledal. Film dodal divákům zase trochu jiný pohled na to, jak se takový životopisný snímek může pojmout. Nechává divákům prostor si některé věci převzít podle sebe nebo domyslit. Ty improvizované poetické chvíle Jima na koncertech byly nedílnou součástí jeho i celého představení The Doors a chvílemi jsem si připadala jako bych opravdu sledovala vystupujícího Jima v rauši. Opravdu jsem cítíla zvláštní zmatek po dokoukání, jelikož The Doors miluju, Jimův život mi taky není cizí, ale tohle mi přišlo málo objektivní :/ Na druhou stranu je to velmi procítěně natočené, zaměřující se převážně na umělecko-poetickou stránku frontmana, na které to veškeré poblouznění kapelou vlastně stálo a zapříčinilo jejich rozkvět i pád.

Též zmíním ten fakt, že jsem TO poprvé viděla jako dítě v TV (s nejlepší kamarádkou, když jsme u nás doma přespávaly).. a jak už tu bylo párkrát řečeno, věřte, že tohle se vám do paměti zaryje. Tim Curry je tu k nepoznání (i herecky) a na TV film mi TO vždy přišlo nadprůměrné. Scény jako krev řinoucí se z odtoku v koupelně, náhodně se vyskutující balónky bez majitele, zprvu neškodně vyhlížející klaun vykukující (a lákajíc děti) z postranního kanálu chodníku, posléze se měníc v čiré zlo se špičatými zuby a zarudlými oči.. to vše mě děsí po dlouhá léta a zakazuji si to vybavovat. Pravda, knihu jsem sama nečetla, ale starší sestra mi ji (v rámci večerní "srandy" společného dětstkého pokojíčku) předčítala před spaním než jsem viděla film a musím říct, že mě vyděsil ještě víc než samotné čtení. Asi to bude Kingovým zdlouhavým popisováním všeho, což mě osobně vždy začalo dřív nebo později nudit. Tenhle film to vše vyobrazuje tak nějak surově a přitom tajemně. Navíc, hororové příběhy zahrnující dětskou naivitu a (ne)důvěru v sobě vždy nesou takové zvláštně svírající pocity.. Abych to shrnula: klauni, kanály, stoky, chodby vodovodů, červené balónky, veřejné vykachličkované sprchy.. to vše je po tomto filmu na mém seznamu 'nežadoucí'.

Na jakkéhokoli Tarantina se vždy ráda podívám, pro mě je jeho tvorba opravdu zážitek a takové zvláštní pohlazení na duši.. Ale teda Inglourious Basterds a Hateful Eight se mi líbily mnohem víc než toto.. asi proto, že Django mi přijde na Tarantina až nezvykle výpravný a moc ucelený. Já prostě raději ty jeho klasické příběhy rozdělené do kapitol se zdlouhavými dialogy, to je pro mě přesně to pohlazení, které jsem zmiňovala. (Jinak Leo boží)

Film co si pamatuji už z dětství a pamatuji si i přesný pocit, který na mě tehdá zanechal.. nic tak mysteriózního, psychologického a erotického zároveň jsem do té doby neviděla, a ten pocit přetrvává až dodnes (od dob děťství jsem ho viděla ještě cca 3x). Nicole v době točení filmu byla ve své fyzicky nejkřehčí formě a Tomáš mi tu taky vůbec nevadí (ne tak jako dnes). Kvalitní režie je tu samozřejmě do očí bijící a nikdy bych od toho ani nečekala nic míň. Celkově velmi zajímavý surrealistický snímek.. a to erotično mu jen dodalo plusové body.

Já se fakt pobavila. Tohle na nějaký čas lehce odvrátilo mou (téměř úplnou) skepsi ke komiksovkám za poslední cca dva roky. Popravdě opět mě nepřekvapuje, že ne všichni sdíleli mé nadšení.. prej moc rádoby vtipné atd.. v době, kdy používáme kritické myšlení denně, se lidi zapomenou sem tam od toho odprostit a uvolnit se. Ono to totiž přesně takové mělo být a to dokážu ocenit! Stejně tak dokážu ocenit Reynoldse (kterého jsem nikdy úplně nemusela, ale tímto ztvrárněním mi v masce pohyby lehce připomínal mého oblíbence Jima Carreyho) a jeho snahu o totálního položení se do komické postavy. Umět pobavit je set sakramensky těžká a velmi podceňovaná disciplína, a když už někdo neumí ocenit ani tohle, tak by se na takové filmy prostě asi ani neměl dívat a zbytečně je pak plevelit kritikou.

Má nejoblíbenější Bondovka! Hlavně Bond byl vybrán skvěle, pro mě příjemná osvěžující změna po naškrobeném Brosnanovi.. Craig se jako Bond liší a to se mi líbí, je to díky němu celé takové přirozenější a dobové. Další výrázné plus má i hlavní villain, jelikož Mikkelsen je prostě skvělý herec a díky tomuto jeho stvárnění jsem obohatila můj osobní filmový list o mnoho další kvalitní filmy (převážně Dánské). Co se týče tématu 'Poker', to byla další nevídáná změna. Film, který má být velmi akční a napínavý se přesně tím stane, ale ne za pomoci honiček a přestřelek.. má to svůj vlastní vyjímečný šmrnc vyvolaný prostředím karetní hry, která je sama o sobě napínavá víc než kdejaký vysoce adrenalinový sport. Tohle vše se odehrává mezi Bondem a Chiffrou, což je dokonalé spojení. *****

S Ericem je život vždy tak nějak jednodušší.. Seriál který určil sám sebe, nic se k němu nedá přirovnat. I proto je tu zase ten (klasický)háček, že takhle jednoznačně vymezený přístup k tvorbě si najde i své "haters". Každopádně South Park je pro všechny co se chtějí povznést nad veškerou tu všudypřítomnou iracionalitu jednání lidstva. SP totiž dokáže i tu sebevíc seriózní mediální událost/záležitost natolik zasměšnit, že absolutně sabotuje jakkýkoli její hlubší význam nebo pokus o blahodárný vliv. Takové řemeslo neovládá jen tak někdo..

Zvláštní mi u tohoto snímku přijde to, že se jmenuje Jackie, ale přitom pojednává jen o jednom(byť významném) milníku jejího života. Ale Jackie přece byla mnohem víc, než jen vdova po prezidentu Kennedym. Až moc se tento film zaměřil na smutek jedné osoby těsně po zabití milovaného manžela.. v takových situacích se člověk chová prostě jinak, nepředvídatelně, možná až moc sobecky a jednostranně. A pak nám z Jackie vyjde ukňouraná, lehce arogantní a rozmazlená ženuška, za což jsem ji nikdy nepovažovala a věřím, že ve skutečnosti měla mnohem víc vznešených a ocenitelných vlastností. Není to úplně špatný film a Natalie se určitě hodně snažila.. ale bylo to málo.