creTin

Válka je špatná, jasný děcka.

Ksicht hlubokomyslného, nejsilnější ale paradoxně v těch nejpovrchnějších věcech. Dopředu to žene hlavně hudba a efekty. A daří se jim to parádně. Dost lidí mi povídalo něco ve stylu: "Hele, musíš se na to soustředit, vole, jinak to nepochopíš." Blbost, Nolan složitou konstrukci přináší na zlatym podnose v podání, že pro pochopení stačí neusnout. Ale jako blockbuster je to parádní, o tom žádná.

Soud není spravedlivý. Vy nejste spravedliví a já vám to teď ukážu. Pravdu není možné najít, ale při jejím hledáním nesmíte být povrchní a neklesnout na osobní úroveň. Nesmíte zaujmout stanovisko předem. A prásk, Davis si ho předem nalajnoval a nedokáže už zpětně vyhodnotit siuaci z druhé strany. Scénář sice je brilantně vykonstruovaný a někam spěje, nekouká si ale pod nohy a ty škobrtnutí díky své síle ani nevnímá. Stejně ale na konci zůstane ta hořkosladká pachuť, že i moralisti se mohli mýlit. Ideální řešení se prostě nedá najít a absolutní pravdy se nikdy nedopátráme. Dobré rozhodnutí nelze učinit. Být na konci scéna, kdy mladík nakonec otce zavraždí, byl by to opus magnum vstříc sdělení. Takhle je to jen zábava k zamyšlení. Ale velmi dobrá zábava.

"Hele, nezlikvidujem radši to Rusko, co kdyby nám to chtěli vrátit." Geniálním prostředkem k zachování míru je bomba, která se odpálí automaticky. Jenom se nepočítá s tím, že je někdo magor. A už vůbec ne s tím, že její vynálezce. Ještě, že doktor Merkwürdigliebe má plán. Úžasně zábavná a o to hořčí satira. Kubrickův majstrštyk.

"Já jsem doktor žurnalismu, doprdele." Ou yeah, neskutečná jízda. A téměř perfektní ilustrace ke knížce. Nejsilnější tam, kde knížka z podstaty způsobu sdělení nemůže nic ukázat (netopýři, ještěrky, ...). Hunter je frajer, skoro takovej, jako Raoul Duke. A Americkej sen je za rohem.

Občas trochu směšné, ale to je prostě Anderson. Banální, ale zábavné. Navíc i atmosféra. A jako malej jsem se u toho strašně bál, možná si to i trochu zidealizoval, takže to na mě i teď dýchlo a já s v tom smradu ztratil.

Aneb bublina se zvětšuje tak dlouho, dokud nakonec nepraskne. Slibujeme horu a dostaneme zrnko písku. I v něm se dá něco nalézt, jenom by ho hned nesměl odnést vítr. Ale audiovizuálně je to zvládnuté parádně, to se musí nechat.

Je to jízda. A Seagal s De Nirem konečně dostali pořádnou roli.

Relativně malý cíl a relativně velký způsob jak se ho snažit dosáhnout. Aneb za vším hledej lidskou zakomplexovanost. A ženskou. A taky kuře. Ale jo, Fincherovi se to zase povedlo. Jsou tam jak narážky na digitální společnost, vysokoškolákův sen, krédo pro prachy přes mrtvoly (teda musíte si je tam najt) a v jádru všeho obyčejnej člověk. A funguje to. Aniž by to skřípalo. A možná by to i někdo mohl označit za obraz současný společnosti, ale to už by trochu smrdělo.

Politická učebnice pro jednadvacáté století. Famózní záležitost.