Hanver

No to trdlování s tumpachovou gumovou Pulgasari jednoho opravdu pobaví. No, upřímně, po řemeslné stránce bída, bída a zase bída. Pulgasari je vysloveně trapná, zlatá stará Cesta do pravěku. Hudba připomíná nahrávání her na páskovém kazeťáku archaických počítačů ATARI. Obecně je to však označované jako jedno z nejlepších děl severokorejské kinematografie, jednou na to budou tamní děti vzpomínat. Jinak počítám, že to tamní televize smaží asi každý rok, jak u nás Pyšnou princeznu. Suma sumárum, rarita, ale šílenost. PS: nenechte si ujít, jak monstrózní Pulgasari na konci sní hromadu kos, motyček a cepíků, které jí obětují vesničané. Ten střih je kouzelný, pořád jsem čekal, jak to svou topornou prackou sebere ze země a dá si to do nepohyblivých úst a rejža to vyřešil jako starý mazák :)

Leonardo nebyl tak špatný a dobrej byl i ten house černoch u Lea. Zbytek nůďo.

Nijak zvlášť nevyčnívající, ale rovněž nikoli špatný psychodramatický počin, zajímavý tím, že do postavení hlavního hrdiny se může velmi snadno dostat kdokoli z nás. Jen řekněte, kdo se nikdy nezamotal do situace, která mohla skončit hodně špatně? A dost možná bychom se pak chovali tak, jak Kanyzova postava tady. Doufám, že to nikdy nebudu muset zkusit. Jinak ta závěrečná "past" VB na pachatele byla dost čitelná, ale člověk už se pak bojí všeho, dost možná by na to taky skočil...

Komedie začala ještě před tím, než se torzo "nedozírné" německé armády, skládající se z krále a jeho nejbližších (kde byla hlavní síla armády neví nikdo), dramaticky dostane po pontonovém mostě přes veletok zvící Botiče. Ačkoli zákeřný nepřítel zaútočí dvěma kládami puštěnými po vodě, což německé rytíře vyděsí k smrti, statečný král, vědom si věštby, že ve vodě číhá smrt, vrhá se osobně do proudu a chytá lanko (ano, nikoli provaz, ale lanko), který je houtící se část mostu svázána. Brnění nebrnění plave jako ryba, čímž zaskočí i svého pobočníka. Most je zachráněn a německý blitzkrieg se valí dále až před polystyrenové hradby Milána. Díky zradě se města německé vojsko nakonec zmocňuje a obyvatelé jsou nuceni "odejít všemi směry" (což, jak se na pozdější poradě vzbouřenců dozvídáme, znamenalo 6ti směry). Asi šel někdo na severovýchod a jihozápad. Nepoddajný kovář Alberto se záhadným způsobem ve stodole ujímá vedení šestisměrových vyvrženců, přičemž jim dává název Oddíl smrti. Žádné akce oddílu smrti se však nedočkáme, kromě rozdávání Albertem vyrobených cínových prstenů v podstatě komukoli, bez bližšího vysvětlení (kovář prostě přijede do města, rozhodí na stůl svoje prsteny a opět odejde) a kromě přepadení Albertovi milenky jedoucí náhodou lesem z návštěvy své sestry v klášteře - při tomto přepadení lepá děva dostane pěknou nakládačku od "Oddílu smrti", ale nikomu to nijak nevadí. I samotná návštěva milenky u sestry Tessy stojí za to. V kobce osvětlené elektrickými (!!!) lampami sděluje sestra, že Alberto se postavil do čela odbojníků proti císaři. S největším nadšením sděluje, že "mají dokonce i jméno - říkají si oddíl smrti". Hra se chýlí ke konci. Albertova milenka se s ním dává oddat na lesní svatbě hodné keltských druidů. Následně je Tessa zabita věrolomným miláňanem Parozzim, přičemž na pohřbu Albertka Parozziho málem podřízne. Ten ji za odměnu vezme k císaři, kde je odsouzena k upálení. Císařovna ji ovšem zachrání, když místo ní nechá upálit jinou ženu, která nikomu nechybí. Alberto se mezi tím dobře baví s kumpány a plánuje závěrečnou bitvu. Před útokem máte problém rozlišit, zda Alberto je inspirován Statečným srdcem nebo Sandokanem, je to v podstatě takový kříženec obou. Vyřvávání o svobodě je každopádně víc než dost. Nakonec ovšem Milánský tygr vítězí, přičemž jsme svědky útoku vedeného samotným Barbarossou, což jen dokresluje romantiku. Král je však zaskočen splněním druhé věštby, tedy "kosa přináší porážku". Lombarďané totiž nasadí do boje vozbu, v níž se na korbách rozvrzaných kár veze banda vesničanů mávajících obyčejnými kosami. Těmito strašlivými zbraněni píchají (sic!) do koní železných pánů Fridrichova vojska a nakonec sejmou samotného Barbarossu. Je rozhodnuto. Bohužel, jedním z padlých členů Barbarossova vojska je i Albertova žena (jak se do vojska dostala, ponechme umu a neuhádnutelným záměrům císařovny), která však zázračně ožívá a během několika hodin se i zcela vyléčí. Pak již slaví triumf počítačová animace, klonující vojáky na louce při závěrečném rituálu svobody. Suma sumárum to není žádný velkofilm, jak se tady píše, ale obyčejný kýč, jakých byly natočeny stovky. Proti Barbarossovy je i Vávrova husitská trilogie z 50tých let stále ještě epochálním počinem, s lepšími triky, kulisami i provedením a dějem. Barbarossa působí komicky svým provedením, trapně nepokrytým opisováním předlohy z filmu Statečné srdce a smutně promarněnou šancí.

Začalo to slibně a skončilo to na úrovni seriálu Gottwald, jenom místo Gottwalda s Kopeckým se tu adoruje Havel s Klausem. Už se těším na pokračování, až se natočí díly se Sedláčkovým idolem Zemanem, tam se možná dočkáme i nějakého toho zázraku z rukou nejvyššího. A třeba dojde i na sepranou mikinu.

Slabé, dějově nezvládnuté, herecké výkony průměrné (omlouvá je jen to, že herci byli obsazeni mimořádně špatně). Nezbytná náležitost současné české tvorby, a sice, že hlavního hrdinu musí vždy obskakovat nadržená ambiciozní Slovena, sráží film na úroveň Románu pro ženy. Parta "policajtů" pod vedením Lukáše Vaculíka působí nesourodě, nefunkčně a zejména zcela neškodně, Vaculík svou roli absolutně nezvládl, nic jí nedal a spíše působí jako přestárlý Kamarád do deště. Ještě, že mu nesekundoval Sagvan Tofi. Zlatého papoucha za nejhorší výkon ve filmu by tak měl dostat Kryštof Hádek. Co se týká lotrů, Honza Vondráček nedosáhl své laťky nastavené v Samotových vrazích, Andrej Hryc nebyl špatný a Ondřej Vetchý odvedl slušnou práci, ale děj neděj mu nedovolil příliš realizace v roli. Film jsem měl tendenci porovnávat právě se Sametovými vrahy, zaměřením podobný, ale Příběh kmotra působí vůči Sametovým vrahům jako králík proti kobře. Neporovnatelné.

S takovejma se začíná až po svatbě!

Patrně nejlepší český seriál všech dob, po všech stránkách dokonalý, historicky věrný, se skvělými hereckými výkony, v nichž kromě Brzobohatého dominují zejména Lukavský, Medřická a Pivec. Pro milovníky historie a filmové kvality eminente.

Pro tento typ filmu jsem si vytvořil vlastní filmovou kategorii, "boredy" (v češtině nemá zatím ekvivalent, nabízí se něco jako "nudie") - aneb pokus o komedii, který vyzní v totálně nudný, utahaný, zbytečný film. Osamělý jezdec je nuda prakticky od začátku do konce (jedinou světlou výjimkou je snad likvidace rangerů a to obávám se spíše pro nás srdcaře "kultu Jedové chýše") a nepřináší naprosto nic, čím by tuto hrůzu prolomil. Tonto je asi nejnudnější indiánský hrdina filmového plátna, a to minimálně od dob Gojka Mitiče. Ani ten pták, co ho má na hlavě mu nemůže dodat šťávu. Depp v této roli ukazuje, že zamrzl v Jacku Vrabčákovi a nic víc svým rolím nehodlá dát. Osamělého rangera v podání Arnyho Kladiva by zajímavěji sehrál i Pepa Dvořák, přičemž v jeho prospěch hovoří i alespoň nějaké charisma, narozdíl od leklého Kladiva. Film trochu zachraňuje postava Butche Cavendishe, jemuž každý soudný divák přeje úspěch, ale má bohužel daleko méně prostoru, než by si zasloužil a tak na celkové zvednutí filmu nestačí. Divák první půli filmu čeká, zda něco přeci jen nepřijde, aby druhou půlku přemýšlel, proč na to do kina šel, když ho tolik přátel varovalo. A závěrečná honička vlaků? To mohl Verbinski klidně natočit s plastovými modýlky měřítka H0 a patetickými figurkami indiánů a kovbojů, kterých byla za komunismu plná každá trafika. Nuda... Laciné peníze pro Verbinskiho.

Na české poměry nadpůměr, poměrně inteligentní komedie, u které se člověk v klidu zasměje a děj celkem příjemně plyne. Jediný, kdo mi tam trochu nesedl, byl Karel Heřmánek.