čenda

Sedmiminutová taškařice o tom, jak se Cretinetti vypořádá se svými věřiteli. Když je téměř dostižen, vleze si do velkého kufru, který se dá do pohybu, a takto prchá před skupinou lidiček chtivých vrácení svých peněz. Několikrát z kufru vyleze, aby pronásledovatele trochu podráždil, ti ale nemají šanci. Nakonec kufr prodá podivné dvojici zřejmě cizinců, kteří si do něj vlezou, neumí jej však uvést do pohybu, jsou dopadeni a dostanou co proto. Cretinetti se schovaný při zdi jenom směje...

Slavný představitel italského inzitního umění Antonio Ligabue (1899-1965) je ústřední postavou filmu, jenž vzdává hold zvláštní osobnosti a pozoruhodnému dílu tohoto malíře - naivisty z ústí Pádu. Film působí na diváky především emotivně - nejen zobrazením tragiky jeho života, těžce poznamenaného nevyléčitelnou chorobou, ale i silou jeho obrazů.

Příběh bývalého boxera Šorgy (Ljubiša Samardžić), zvaného pro statečnost a pružnost mezi čtyřmi provazy ringu Tygr. V mládí se věnoval amatérskému boxu a nemyslel na to, co bude dělat až jeho boxerská kariéra skončí. Po posledním zápase začíná nový život. Ujímá se mladého zloděje Čoka (Slavko Štimac) s tím, že ho převychová a odnaučí krást. Je to však naopak - Čok přiměje Šorgu, aby opustil zásady čestnosti. Tygr si nakonec uvědomí důsledky nepoctivosti a dobrovolně se přizná ke svým přečinům.

Námět a scénář napsala lékařka z oddělení popálenin a plastické chirurgie MUDr. Jaroslava Moserová-Davidová přímo pro Janu Brejchovou a její dceru Terezu Brodskou. Jedná se o vztah poznamenaný přehnanou mateřskou péčí, ustavičně zdůvodňovanou pocitem viny za úraz dcery v dětství. Matka nedokáže připustit, že její dospělé dítě se se svým handicapem už dávno vyrovnalo a že chce - jí navzdory - žít vlastním životem. Problém intimních mezilidských vztahů je naznačen z mnoha úhlů, s citlivým přístupem. Odráží se v něm i morálka doby, různé přístupy k jejím hodnotám. Právě přístup člověka k člověku je jasně patrný zřejmě díky režisérovi Evaldu Schormovi. Tento vynikající umělec se vrátil k filmové režii po sedmnácti letech a i když tento film rozhodně není vrcholem jeho tvorby, je to snímek pro vnímavého diváka hodný zamyšlení. Evald Schorm se bohužel jeho premiéry nedožil, zemřel den před svými sedmapadesátými narozeninami (14.12.1988).

Předlohou filmu byla povídka Freeka de Jongeho, jež je údajně variací na věčný příběh Kaina a Ábela. Snímek těží z nezvyklého prostředí mentálně zaostalé rodiny, obývající větrný mlýn na břehu vodního kanálu. Bratři Iluzionista a Tjibbe jsou retardovaní, ale mají své touhy a sny jako ostatní lidé. Iluzionista, na kterého zbylo víc smyslu pro skutečnost, si představuje že se stane kouzelníkem. Tjibbe jen hraje na harmoniku a občas sdílí sny svého bratra. Jsou spolu štastní až do chvíle, kdy dá matka Tjibbeho do ústavu. Iluzionista se pak marně snaží realizovat své životní přání. Nakonec zemře bratrovou rukou. Celý příběh se odehrává beze slov, na nejasné hranici snů a skutečnosti.

Tommy je příběhem o mladíkovi, který v dětství po otřesném traumatickém zážitku ztratí schopnost vidět, slyšet a mluvit. Stane se však slavným díky dovednosti hrát pinball (tj. hru na kuličkovém automatu) jen s pomocí intuice. Když matka v zoufalství způsobí dospělému Tommymu další šok, mladíkovi se vrátí smysly. Dřívější sláva spolu se zázračným uzdravením z něho udělá světovou hvězdu, mladík se vžije do role Spasitele a káže o světě bez násilí a bez drog. Nevidí však, že jeho dobře míněná snaha vychází nazmar, a stane se jen dalším z mnoha popkulturních idolů. Ale dav, který ho ještě před chvílí obdivoval, se proti němu vzbouří. Ve filmu hraje řada osobností filmové a především hudební scény - E. Clapton, T. Turner, J. Nicholson, E. John, The Who... Přes svou kontroverznost patří Tommy k úspěšným filmovým přepisům scénických rockových představení, která zažívala konjunkturu v sedmdesátých letech.

Vynikající italský herec Enrico Maria Salerno natočil jako režisér svůj třetí film, nazvaný Odumírání lásky. Je to poněkud sladkobolný příběh dvou milenců, krásné, mladé Seny a muže v rozkvětu sil, Paola. Ztráta Seny, kteá milence nečekaně a bez vysvětlení opustí, zasáhne Paola hlouběji, neži při své intelektuálské povýšenosti předpokládal. Když se dívka po několikaměsíčním odloučení vrátí, prožívají spolu opět dny plné porozumění, dokud Sena neprozradí, proč odešla: nemohla Paolovi odpustit, že ji přiměl k potratu. Netají se tím, že s ním chce mít dítě. Její touha narazí na mužovy zmatené a vykonstruované teorie, jimiž Paolo vlastně zakrývá a ospravedlňuje svůj egoismus a vnitřní prázdnotu. Rozdílné názory na základní životní principy zadusí a rozbijí jejich lásku. Ve filmu hraje svou roli i prostředí města, Florencie, jehož atmosféru dovede Salerno působivě zachytit.

Julien Pardot je pro neschopnost propuštěn z reklamní agentury. Přesto věří svému podnikatelskému nadání. Nemůže však nikde prorazit, protože se vždycky najde "společník", který má námitky. Vymyslí si proto fiktivního společníka, Angličana Davise, kterého nikdy nikdo nespatří a který ze skrytu řídí všechny Pardotovy obchody. Společnost "Pardot a Davis" se rychle vzmáhá, ale Pardot je odsunován do podřadné role, všichni chválí jenom společníka Davise. Když už to nemůže vydržet, inscenuje Davisův únos a vraždu. Ohrozí tím podnikání nejen své, ale i státní, protože společnost dokonale integrovala do národního hospodářství. Film je nejen dobrá situační komedie ale i vtipná satira na zákulisí světa velkého obchodu.

Tento film je možné pokládat za moderní verzi pohádky o chudém chasníkovi, který překoná všechna protivenství a překážky, aby získal krásnou princeznu. Ústředním hrdinou je obyčený řidič autobusu, kterého hraje oblíbený italský herec Adriano Celentano. Je to typický muž z lidu, obdařený nezdolnou energií, vytrvalostí, vtipem a vynalézavostí. Tyto vlastnosti projevuje i tehdy, když se zamiluje do krásné princezny, která se inkognito pustila do prohlídky Říma. Film je jakousi parodií na úspěšnou amerikou veselohru Prázdniny v Římě v níž princeznu hrála Audrey Hepburnová po boku Gregoryho Pecka. Zde je Celentanovou partnerkou v postavě princezny Kristiny Ornella Muti - jedna z nejhezčích hereček 70. let.

Povídkový film NDR Autopohádky natočil podle literární předlohy československého spisovatele Jiřího Marka režisér Erwin Stranka, absolvent pražské FAMU.Vypráví v něm tři příběhy o nadpřirozených silách a bytostech kolem automobilů a automobilistů. Spojuje je postava automechanika Koslowského a jeho kolegy Sengebusche, který se sám stane aktérem poslední epizody. První pohádka vypráví o slušném starém mládenci, jehož na čas okouzlila a málem přivedla do neštěstí půvabná lesní víla,milující rychlou jízdu, ve druhé autopohádce ožívají pekelné mocnosti, jež vášnivému automobilistovi bez auta nabídnou jako protihodnotu za duši exkluzivní vozidlo, třetí autopohádka je o hodném panu Karambolovi, který z dobré vůle působí automobilové havárie v blízkosti autodílny mechanika Sengebusche.

Do švýcarské vesnice přijíždí televizní novinář Fontana interviewovat vědce Kramera. Jeho pozornost se však stále více soustřeďuje na případ, jenž poskytl filmu název - na smrt italského dělníka. Děj filmu se odvíjí vlastně ve znamení krize. Je tu krize vědce, jehož deprese tkví v pocitu vlastní bezmocnosti v boji proti hladu ve světě, i citová krize jeho sekretářky a přítelkyně Cathy. Je tu však také krize malé vesnice, otřesené smrtelným neštěstím, jež přerůstá do osobních dramat a podnítí vzplanutí konfliktů mezi vesničany a italskými dělníky. Je tu krize mladé generace, která nehledá smysl života, vegetuje v nudě a občas se vybíjí v bezdůvodném násilí.

Psychologický příběh, konfrontující nedávnou minulost se současností. Bývalý profesionální boxer, dnes řidič kamionu, se v berlínském zábavním parku střetne s protivníkem s nímž stál mezi čtyřmi provazy již před mnoha lety. Tehdy dělal v koncentračním táboře sparringpartnera esesákovi Gebauerovi. Tento válečný zločinec se nyní živí pod cizím jménem jako pouťový boxer v propagační kampani jedné firmy. Konečné vyúčtování s minulostí i s neofašistickou přítomností dopadne ve prospěch rumunského borce.

V Topení po číslech s antiemotivním chladem děje kontrastuje krása obrazu přesyceného významy, stejně jako lyričnost východoanglické krajiny, kam je děj umístěn (inspirace holandskými mistry a anglickými krajináři předminulého století). Režisérova záliba v číslech a řádu astrologie nabývá absurdních dimenzí v příběhu tří žen stejného jména Cissie Colpittsová, které náleží ke třem generacím a jsou spolu možná v příbuzenském poměru (nebo jsou jednou ženou ve třech obdobích života). Všechny tři Cissie postupně utopí své neuspokojující manžely a spoluúčast si vynucují na svém sousedu, romantickém ohledávači mrtvol Henry Madgettovi. Příslib lásky však ani jednou nedojde naplnění, Madgett je třikrát odmítnut, aby byl v závěru, kdy je celá vražednická aféra odhalena policií, vyvezen na projíždku a utopen.

Hlavní postavou filmu je mladá žena Chu Ju-jin, pracovitá a pokorná, které se po letech dřiny společně s manželem splní dávný sen postavit si vlastní dům. Drastické politické změny v 60. letech minulého století a hrůzný dopad tzv. "kulturní revoluce" však do jejího osudu a osudu dalších údajných "reakcionářů" výrazně zasáhnou. Vinou ambiciozní a fanatické stranické funkcionářky, ale i dalších kariéristů, slaboduchých závistivců a udavačů přijde o všechno: o manžela, dům, své postavení. Je prohlášena za nepřítele lidu a jako "kontrarevoluční živel" musí celá léta trpět ústrky a křivdy deformovaného režimu. Závěr filmu je trochu překvapivý a velice působivý, v roce 1979 se Chu Ju-jin dozvídá, že je v plném rozsahu rehabilitována, dostane nazpět neoprávněně zabavené úspory a vlastní dům. Po dlouholetém vězení se do Ibiškového městečka vrací i její druhý manžel. Při návratu se setkává s touž komunistickou funkcionářkou. Chytila nový vítr, je stále ve vysoké stranické funkci, svých někdejších zločinů si ani není vědoma a dokonce hrdě připomíná, že to byla nyní ona, kdo podepsal jeho propuštění na svobodu.

Hrdiny příběhu, odehrávajícího se v šedesátých letech minulého století v Extremaduře, jsou členové rodiny chudého bezzemka Paka. Jejich krutý, ale s pokorou a samozřejmostí přijímaný úděl nás jakoby vrací o několik století zpět. Pakovy děti, dcera Nieves a syn Quierce odcházejí do města. Je to pro ně jediné východisko z těžké dřiny. Příběhem nás provázejí jednotliví členové Pakovy rodiny, kteří vzpomínají na události, jež vyústily v tragédii. Duševně zaostalý bratr Pakovy manželky, starý Azarias, zabije z pomsty arogantního syna majitelky panství. Tuto vraždu lze chápat jako akt spravedlnosti "přírody" proti nelidskému zákonu Lidské společnosti. Nejpodstatnějším atributem Nevinných svatých ("nevinných" protože nevědomých, "svatých" protože čistých, pokorných a odevzdaných) je líčení poměrů, postižení atmosféry a charakterů.

Film je psychologickým příběhem mladé herečky, která po smrti svého despotického otce rekapituluje dosavadní život. Valerie se vrací k zážitkům, které formovaly její charakter a daly směr i pozdější vzpouře proti rodinné buržoazní konvenci. Je štastná a silná v tom, že dala svému životu smysl, že se dokázala vymanit z úzce ohraničeného a do sebe uzavřeného prostoru vlastní rodiny. Ač všichni věděli, jaký její otec byl, na pohřbu o něm mluví jako o jiném člověku. Snímek tedy není jen psychologickou sondou do života jedné dívky, ale stává se odrazem určité společenské vrstvy, studií přetvářky a morálního rozkladu, jež ve svých důsledcích vedou k úpadku celé společnosti.