Night.Child

Igelitka lahváčů za divanem, mroží manželka roztažená přes jeho druhou polovinu, vrstva prachu pokrývající celý byt, nemožnost udělat pohyb a rozloučit se s televizí. Možná v tomhle stavu bych na film pohlížel jinak. Něco tak utahaného a nudného jsem shlédnul celé jenom proto, abych zjistil, že mě v poslední řadě zklame i konec filmu. Pokud chcete ztratit hodinu a půl svého života, doporučuji.

Nevím jak vy, ale já se od začátku až do konce perfektně bavil, a to i navzdory tomu, že o filmu již několik let vím a vím o co zde šlo. Ke konci mě trochu zamrzelo, že nebylo zaznamenáno víc různorodých názorů a reakcí. I když se dokumentaristé tvářili objektivně, vesměs lidi, kteří odpovídali na kameru byli ti, co to vzali s humorem. Ostatních se nejspíš tak trochu báli, avšak do jejich role se vcítit umím a taky bych měl jisté obavy, že bych mohl dostat francouzskou holí nebo pěstí. Účel ale film splnil, zviditelnil otázky dosud neřečené a donutil lidi k přemýšlení. To je přínos pro zemi, kde hypermarkety rostou jak houby po dešti a lidi jsou stále stejně manipulovatelní. Stejně jako před stovkami, tisíci lety, tak i teď v současnosti.

Dvě hvězdy dávám jenom proto, že Palahniuk je můj oblíbený autor. Jinak je to jen nuda. Neznat předlohu, nedokoukal bych jej . Na konci filmu se děj trochu rozjede, ale to je jen takové krátké zmrtvýchvstání. Mohlo to být o něco zajímavější, škoda..

Každý má svůj vkus, každý nepochopí něco jiného. Já nechápu toto. Už vůbec ale hodnocení snímku, dle nějž jsem se domníval, že objevím něco zajímavého. Místo toho pár téměř statických obrazů, kde na každém se během deseti minut pokaždé někdo/něco pohne. To je vše. Asi jsem na toto malej intelektuál, ale další zkoušet opravdu nebudu :)

Perfektní kousek! Shodou náhod jsem jej viděl až jako poslední z Tarantinových počinů. Rozdíl 20 let mezi současným Djangem a Gaunery neubral vůbec nic na kvalitě. Na Gaunerech je navíc vidět, že stačí dobrý nápad a pár dobrých herců k naprosté spokojenosti diváka. Quentin Tarantino je skutečně mistr svého oboru.

Brutální, originální, mrazivě mrazivé, temné až strašidelné, občas ale i docela vtipné. DELIKATESY. Umím se tu docela vcítit do myslí široké veřejnosti, která tento snímek jednoduše nepobere a zamítne. Možná, že film nemá dostatečnou hloubku, rozhodně má ale své kouzlo. Velice zajímavý počin. Doporučuju.

Tak toto veledílko je opravdu povedené. Předlohu Chucka Palahniuka zpracoval David Fincher opravdu nezaměnitelně a není pochyb, že skalním fanouškům spisovatele udělal velikou radost. Těžko nyní říct, co je vlastně povedenější, zda předloha nebo filmové zpracování. To se nestává často. Sám o sobě jsem byl nucen po Klubu rváčů přečíst téměř celou Palahniukovu tvorbu. Ne že by to bylo nějak zvlášť poučné, ale on je prostě šílenec a já šílence rád. Občas bych se i takovým šílencem rád stal, ale bohužel dynamit podle návodu nefunguje jak má :D Dvojice Edward Norton a Brad Pitt doplněná Helenou Bonham Carter je skvělá, herecké výkony mnohdy až děsivě přesné :)

Nejlepší, dnes již kultovní snímek Emira Kusturici. Ztřeštěná komedie v balkánském stylu, originální kamera, neuvěřitelné scénky vám zaručí, že výjevy tohoto filmu se stanou trvalým inventářem vaší paměti a jen tak je z ní nevymažete - v dobrém smyslu slova samozřejmě :) Film provázený energickou dechovkou a komickými pasážemi - operní pěvkyně vytahující zadní částí hřebíky z trámu jako hřeb večera, velikán nahánějící po lese trpaslici ukrytou pod pařezem, či cikán utírající se husou poté, co spadl do obsahu latríny. Kdo neviděl, neuvěří. Každopádně jeden z nejlepších kousků světové kinematografie.

Ač nejsem fanouškem tohoto sportu, stalo se, že jsem jednoho dne narazil na tento snímek. Jsem za to velice rád. Režisér Asif Kapadia se zde představil ve velkém stylu a představil zde hvězdu, která nejenom že se stala hvězdou formule, ale ukázala také světu své velké srdce. Ayrton Senna upozornil na obrovské sociální problémy v Brazílii, stal se nejenom velkou osobností sportu, ale i velkým člověkem, který se snažil pomáhat všem potřebným. Podporoval charity, nadace, veškeré spolky, které jeho pomoc potřebovaly, a nepřestal s tím, dokud jednoho dne roku 1994 tragicky nezemřel na závodišti v Imole. Napínavý, strhující a nakonec dech beroucí snímek je přesně takový, jaký si hvězda takového formátu zaslouží a jsem vděčen, že jsem se díky němu mohl více přiblížit tomu, co mi bylo doposud skryto.

Val Kilmer ve své životní roli opravdu věrně přibližuje život Jima Morrisona, frontmana jedné z nejznámějších rockových kapel vůbec. Pro fanoušky hudební legendy je film opravdovou lahůdkou a myslím že není fanouška téhle kapely, který by film neviděl. Ještě teď si naprosto živě vybavuji chvíli, kdy jsem, čistě náhodou, film viděl poprvé. Nadšení a jistá euforie z koncertních záběrů, okouzlení ztvárněním snímku a všudypřítomnou hudbou Doors.. Šokující, spontánní Jimovo chování a charisma, poezie slovem i hudbou, doba květinových dětí a nekonečných večírků.. Film popisuje seskupení kapely, jejích naprostých začátků, zrození hvězd, slávu, drogové opojení a následnou sebedestrukci vlivem právě nezřízenou konzumací drog a alkoholu. Můj nejoblíbenější snímek Olivera Stonea, který je mou srdcovou záležitostí. Doufám že bude oslovovat ještě pár generací..