levente

Po prvním shlédnutí jsem za originalitu a barvy dal 2 hvězdy. Po druhém náhodném shlédnutí jsem z filmu znechucený. Scénárista měl k dispozici základní předpoklad - ztvárnit obrácený život. Od stáří po smrt novorozeněte. Premisa nedává žádný jiný smysl, než že prostě je. Autor si nevystačil s tématem. Jeho scénář je po psychologické lince extrémně mělký, proto musí přijít na řadu velké události 20. století, aby se ve filmu alespoň něco dělo. Příběh velké lásky zde je jen kvůli tomu, aby do kina šlo dámské publikum. Za celou svou diváckou kariéru jsem neviděl ubožejší příběh (srovnatelný je snad jen Kuře melancholik).

Je obtížné hodnotit tento seriál jako celek. Někdy je scénář výjimečný, na hraně geniality, někdy je prvoplánový, někdy za hranicí debility. Plusy lze spatřit u obou hlavních představitelů. Především pak u Cumberbatche (Sherlock). Freeman se postupem času stává čím dál větším outsiderem, chvílemi je dokonce otravný, nikdy nepřekvapí. Ojedinělost Freemanova herectví spočívá v jeho upřeném pohledu pryč. To je někdy málo. Absolutním plusem celé série je provedení. Svižné, moderní, neokoukané, hudebně svěží, obrazově dokonalé, mladistvé. O to víc bolí rány z rukou scénáristy, který měl obtížnou úlohu v popisu Sherlocových dovedností, a kterou zvládl skvěle. Snad i proto zapomněl na hlavní příběhovou linku, na podivné lapsy v logice, v reálnosti příběhů. V primární psychologii postav. Sherlock se za celých 6 dílů nemění. Watson je dokonce čím dál mělčí. Moriarty? Ach. Chování Moriartyho je na úrovni šestákového zločince z knížek o Nicku Carterovi. Na Sherlocka se vyplatí podívat. Není ztrátou času. Ale iluzí.

Pocta kinematografii? Jděte do háje. Těžko je něco těžkopádnějšího než pocta. Tahle je navíc upocená a hloupoučká... Začátek je ale velkolepý. Tmavomodrý svět v Paříži. Žlutá světla lamp, všudypřítomná pára. Počátek příběhu je slibný. Představení dle klasického schématu v tak nádherných barvách nevadí, neurazí, protože člověk je prostě tou nádherou ochromený. Jenže opilost barvami, tvary, ozubenými strojky vyprchává a ke slovu by se měl dostat příběh. Má prostor, má vizi, jenže ta je naplněna rutinou, nezábavností, mělkostí, vyčpělostí a s každým dalším okénkem se člověk začne dívat zprvu jinam, pak na hodinky a pak po okolí, které ale v 3D brýlích vypadá jako nový standardizovaný živočišný druh. Standardizovaný je i produkt na plátně. Takhle do sebe všechno zapadá..., jenže to je sepjetí, které je mi cizí a protivné. Jednu hvězdičku na sen v Paříži a druhou za výbornou ZAZ v závěru...

Sonda do života vnitrobloku v padesátých letech. Amerika. Grace Kelly. James Stewart. Atmosféra běžných životních trápení, do kterých lze nahlížet skrze okna. Celé je to tak nějak americky umělé, což ale neznamená, že to je špatné...

Zlo a dobro se setkává na jedné faře v Dánsku. Na faře je jabloň, havrani, červi a dva nacisti (jeden neo). Dobro má křečovitý úsměv. O zlu se dozvíme, že když se naplní, po okraj, neví co se sebou a je možné, aby se zvrátilo v dobro. V reálné dobro. A do toho všeho tuna černého humoru nebo snad čirého existencionalismu. Je zajímavé, že se ty dvě disciplíny v jednom úhlu pohledu vůbec neliší. Nejzajímavější je právě myšlenka, co přijde po té, co zlo uspěje. Vyčerpají se všechny zlé kroky, aby se zjistilo, že zlo vlastně nemá žádný cíl, kam by mohlo dojít. Zlo je jen mlha, někdy setsakramentsky hustá, vždy však s hranicemi...

Je leden a člověk se nějak musí zahřát. Někdo zvolí horkou griotku, někdo jímavý letní příběh. Zkusil jsem kombinaci a nebyl nespokojený. Tam, kde se film zastavil, zaškobrtnul nebo se přímo unáhlil, napil jsem se horkých višní. Dohromady to funguje. Jen snad na závěr, když už byla griotka vychladlá, mě konec filmu přeci jen trochu otrávil. Na druhou stranu je to letní film a ten má být přímočarý, nezdržovat, protože to krásné přijde většinou až po něm...

Rudišův film. Ostatní je podružné. Včetně animace, která mě v některých chvílích opravdu potěšila. Zvláště ze začátku. Je to Rudišův film se vším, čím je Rudiš výrazný. Zdůrazněné detaily jako svébytné vzpomínky, nečas a prázdnota hlavních hrdinů, kdy je jen velmi těžké sžít se s hlavní postavou tak nějak - niterněji. A taky ty koleje a mašinky. Krobot - výborná volba. Příběh samotný? No. Je tam. Do krve se mi nedostal. Naopak, někdy je snaha o oddálení pointy až příliš úporná. Nevadí to, protože jako celek je to více než koukatelné. Nejvíc si z filmu pamatuji ten pohled se sněženkami. Ta reálná grafika! Ten pohled totiž vážně existoval. Za doby rudého a hloupého temna byla o hezké pohledy velká nouze. Vážně. Takové prkotiny. Právě proto si ten pohled pamatuji, byl jiný, hezký.

Mám dětské filmy rád. Ty opravdu dětské jsou plné fantazie, barev i v třeba černobílém snímku. Ocelová pěst je ekonomický kalkul. Chápu, že se někomu může líbit řvavost a síla současné "americké" kinematografie, nicméně já jí opovrhuji pro nezlomnou snahu nezaplést se s originalitou a nápadem. Ocelová pěst pro mě nebyla ztrátou času, je dobré si totiž uvědomit, čeho jsou lidé schopni. Hugh Jackmanův úsměv, slzy a dojetí? Odpudivé...

Po dlouhých letech, asi deseti projekcích a vždy znovuobjevenému nadšení dnes hodnotím režisérskou verzi. Je lepší než všechny ostatní. To zaprvé. Je plnější. Vláčnější. Nikoliv však délkou, ale na dotek. Není toporná, ani slizká. Je akorát. Jen je dobré nejprve vidět normální verzi. Teprve v tomto postupu Vám dojde o co, o všechno, jste se sledováním kratších verzí připravili. Navíc Tornatore ve své verzi přidává sladkobolnost, většinou spolehlivého zabijáka logiky i jakési čisté krásy nebo pocitů z ní. Sladkobolnost v tomto snímku však představuje především lásku, ne nepodobnou románu láska za časů cholery /ne filmu!!!!/.

Pár klišé. Asi třicet osm. Zhruba. Nicméně všechno nepěkné a zkratkovité přebije výborné vypravování příběhu, který pohromadě není ani klišoidní, ani zkratkovitý. Střet cti a hlouposti oblečené ve státních uniformách, zakrývající se paravánem z hesla: dělám jen svou práci - je podán nečekaně lehce, bez patosu a líčidel. Divák, který vydrží vnímat celých 103 minut je nakonec odměněn chytrou (a snad po tom celém martyriu hlavní postavy i ironickou) pointou. Skvělý scénář.