Laurent

Budu kritický. Parker to zrežíroval sice docela pěkně, ale na můj vkus poměrně vlažně. Teprve v závěru přišly nějaké ty zajímavé záběry kamery a nějaké to napětí. Scénář mohl být dobrý ba výnikající, kdyby to celé nezlomila závěrečná pointa (posledních 5 - 10 mim.). Takhle je pro mě pouze lehce nadprůměrný snímek, ke kterému se zcela jistě nevrátím.

V první řadě je tento snímek REMAKEM stejnojmeného snímku (Haunting) z roku 1963, který jsem viděl a je mnohokrát lepší (csfd - 87%). Zámek hrůzy není příliš strašidelný na rozdíl od původního Strašení. Do scénáře producenti nastrkali spoustu pitomin. Toto je další z mnoha krásných ukázek toho, jak dokáže Hollywoodská produkce otřesně zbídačit výborné předlohy.

Shlédl jsem pouze posledních 30 min (proto žádné hvězdičky), v nichž jsem měl možnost vidět nemožné situace s NEvtipným humorem, debilistické chování veškerých postav, trapné kulisy, množství scén natočených v interiérech se zcela nepřirozeným nasvícením, nebo špatným pohyblivým plátnem, atd. V kontextu % ostatních filmů, bych tento viděl maximálně na 65%, já osobně bych dal **.

V první řadě musím vyzdvihnout výnikající scénář. Zpočátku to celé vypadá jako dětský naivní snímek, později se však děj mění ve velmi vážné a překvapivé drama. Gregory Peck hraje opět dokonalého gentlemana. Trochu mě mrzelo, že Robert Duvall nedostal více prostoru, jeho postava byla velmi zajímavá, skoro jak vystřižená z romantického románu.

Snímek divákovi názorně ukazuje, co všechno se dá stihnout za 24 hodin po propuštění z vězení. Angst je nejvíce živočišný snímek, jaký jsem doposud viděl.

Stejně tak jako předchozí díly Saw trpí i třetí díl všemi možnými dírami ve scénáři. Navíc nepřináší vůbec nic nového. Tvůrci míchají stále stejnou nastavovanou kaši.

Formální stránka nebyla tentokrát u Jodorowského až tak bídná, přesto to nebylo téměř k ukoukání. Nuda, nuda, nuda. Po obsahové stránce je však tento snímek dle mého názoru Jodorowského vrcholem.

Tomuto snímku dominují herecké výkony. Neřekl bych, že herci nějak výrazně přehrávali. Ve srovnání s jinými obdobnými snímky (např. Sunset Blvd.) byla i Vivien Leigh velmi přirozená (na to, že hrála psychycky narušenou bláznivou ženu). Celému snímku však dominoval Marlon Brando. Pokaždé, když se objevil v záběru, upoutal mou pozornost. On jakoby zacházel herecky až do extrému, přesto však bylo každé jeho slovo a každý jeho výraz nesmírně uvěřitelný.

Nejtypičtější pro tento snímek jsou velmi dlouhé a nudné scény. Téměř všechny jsou snímány z povzdálí. (ne)Herci hrají ve stylu "hurá akce". Obsah je sice zajímavý, ale způsob ztvárnění bohužel nikoliv.

Po vizuální stránce tento horor připomíná italské horory ze 70. let. Po obsahové stránce se až příliš podobá jednomu velmi slavnému americkému hororu, ve kterém hrála Janet Leigh. Tak nevím, jak je to s tou originalitou.