Svatá krev
Santa sangre
Holy Blood
VOD (1)
Obsahy(2)
Bývalý cirkusák utíká z psychiatrické léčebny, aby se znovu setkal se svou bezrukou matkou – vůdkyní podivného náboženského kultu. Proti své vůli začne brutálně vraždit, kdy se stane „jejíma rukama“. (Edisonline)
Recenzie (68)
Santa sangre je mnou dlouho(ale opravdu dlouho) odkládanej kousek. Zdejší obsah zněl celkem zajímavě. Z filmového zpracování jako takového mám rozporuplný pocity. Rozhodně nejde o špatnej film. Jen je to o5 film kterej se mi jako celek špatně hodnotí. Nemůžu říct, že by mi svým pojetím(zpracováním) až tak posadil do kolen ale pár scén mi z filmu v paměti rozhodně utkví. 3hvězdy. ()
Tohle že natočil ten Jodorowsky, co natočil Krtka? Vůbec se mu to nepodobá, už jenom tím, že celý ten film je naprosto přehledný a má i nějaký pořádný děj. Taky tu Jodorowsky neudělal všechno nejdůležitější sám, chopil se jenom režie a scénáře, zbytek nechal na jiných. Celý ten film vypadá, jako kombinace Hitchcocka (dějem to připomíná Psycho) a Greenawaye (délka dvě hodiny a + - pár minut, bizarnosti, utahanost (u Greenawaye to ale mám jen u nějakých jeho filmů)). Příběhem se mi to vlastně líbí dost, dotáhnout jem ty nerealističnosti (chci vidět doktora, co nechá partu mladíků, která je většina nezletilá, nechat samotné jít do kina...) a bylo by to ok, horší je ale to, jak je to podané. Ty dvě hodiny jsou vážně moc a je to znát, mnoho scén je tu zbytečně utahaných, třeba ta, jak hraje se svojí matkou na klavír mohla být kratší tak o polovinu a pak jsou tu i scény, co jsou jenom zbytečné, ale těch je míň. Zase na druhou stranu, je tu i pár dobrých scén, nejvíc se mi líbí ta, jak má ty halucinace na hřbitově a všude vidí duchy svých obětí. Jinak to ale překvapivě vůbec nebylo špatné a Jodorowsky možná nakonec nebude tak špatný režisér, jak jsem si po Krtkovi myslel. 3* ()
Obtíž s Jodorowským je v tom, že jeho filmy přetékají desítkami všemožných odkazů, ale nejsou to ty známý cinefilský odkazy na jiné filmy, ale odkazy na jiné kultury, náboženství a společenská uskupení. Jodorowsky se několikrát nechal slyšet, že sám sebe jako profesionálního filmaře nechápe, tudíž nespadá do stejný kategorie jako vášnivý milovník kinematografie Godard nebo Tarantino. To ovšem znamená, že kdo není obeznámen s jungovskou psychoanalýzou, mysticismem (především tarotem), knihou Žalmů či s reáliemi latinskoamerického prostředí 80. let, moc tu nepochodí. Byť lze samozřejmě vždycky uniknout k formální analýze nebo spustit obehranou písničku o tom, že po westernu (Krtek) a science-fiction (Svatá hora) tu máme horor (Svatá krev), poněvadž vliv hlavního producenta a spoluautora scénáře Claudia Argenta (bratra slavného režiséra Daria Argenta) přenesl Svatou krev do konvencí hororového žánru giallo. Podobně vedená argumentace se mi ale nezdá správná, protože ochuzuje komplexní vnímání filmu ve prospěch konvencí a přednastavených norem. Jodorowsky ve svých filmech, jinými slovy, poměrně přesně ukazuje, že na to, abyste je pochopili, nesmíte mít filmy moc v lásce. Což je samozřejmě dost problém, protože když se podíváme na to, jací lidé obvykle píší o filmech, vidíme hlavně dvě skupiny filmových profesionálů: žurnalisty/novináře a kritiky/absolventy filmových věd. Pak je tu ovšem ještě třetí skupina, o níž se moc neví, což jsou lidé, kteří se sice o filmy zas tak nezajímají, ale mají nesmírně hluboké znalosti co do historie, literatury nebo archeologie. Právě tito lidé jsou k reflexi Svaté hory vhodní ze všech úplně nejvíc. Tito lidé totiž nejenže jsou bystří a vzdělaní, ale oni hlavně nežijí v zajetí toho, jak by se o filmech mělo správně psát, a proto jsou s to zaujmout značně svobodné, otevřené a nezávislé stanovisko. Představte si například, že o Transformerech pojedná postgraduální student z Fakulty informačních technologií a dá do kupy článek o postprodukčním procesu výroby triků, nebo že si někdo z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy vezme na paškál spirituální filmy Dreyera či Ozua. Bohužel právě vzhledem k tomu, že tito lidé přemýšlí a píší o filmech jinak (jako by hovořili jiným jazykem), nedostává se jim slova, viz třeba smetení knihy Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let od Jana Čulíka, kontroverzní přijetí či spíše nepřijetí slovinského psychoanalytika Žižka, nebo poznámka českého analytického filozofa Jaroslava Peregrina, podle něhož není u zahraničních vědeckých časopisů problém v tom, že by člověk nevěděl, o čem psát, ale v tom, že si prvé řadě musí osvojit, jak psát, musí prostě dodržet žargon toho časopisu, jinak má úturm a coby vetřelec je prostě vyobcován. A neodehrává se podobný příběh na zdejší databázi, v níž se na místo plurality utvořily po rozšíření seznamu oblíbených uživatelů na stovku uzavřené skupinky, které odlišný názor považují za lokální ostrůvky vzdoru, s nimiž se vypořádají jednoduše tak, že si mezi oblíbence přidají další uživatele se stejným názorem? Nevyrůstají dvacet let po pádu Berlínské zdi opětovně zdi: mezi Izraelem a Západním břehem, kolem Evropské unie, podél americko-mexické hranice, ale také uvnitř samotných národních států? Jodorowsky nás svým od kinematografie odstředivým myšlením nabádá k tomu, abychom respektovali i ty, kteří se o film zajímají jen okrajově. Není to málo, co nám tím říká. () (menej) (viac)
Ukážkový príklad psychického hororu, surrealizmus, bizarnosť a emocionálna roztrieštenosť hlavnej postavy par excellance... Je len málo filmov, ktoré svojim poetickým a bizarným vyznením majú takýto emocionálny dopad na diváka. Vlastne ide o strhujúcu alegóriu na totálne ovládnutie jedinca a to so všetkými následkami a dôsledkami. Jodorowsky to v tomto smere vystihol bravúrne. A to všetko v doprovode s vizuálnou krásou, jemnou obrazovou symbolikou a rôznorodou poetikou metafor (pochovávanie slona...). Aj prostredie, v ktorom sa film odohráva na mňa silno zapôsobilo - depresívne a špinavé uličky mesta, plné všakovakých podivínov a indivíduí, z ktorých sa slušnému človeku nutne musí obrátiť kufor. Na druhú stranu škoda, že tu bolo toľko pre mňa zbytočných vsuviek v podobe rôznych tančekov, divadla a pod. Tie mi trocha tú jedinečnú, úžasnú atmosféru rušili. No i tak to vidím na slušný nadpriemer. 80/100 ()
Nezbyva mi, nez souhlasit s Paldinim a Terminusem...., HOLY BLOOD je od sveho zacatku az do sameho konce naprosto originalnim a jedinecnym vizualnim zazitkem, i kdyz pravda, misty zaroven i dost syrovou a pomerne brutalni podivanou, navic umocnenou pro nekoho asi jen tezce stravitelnym pribehem, plnym bizarnich postav..., to vse dohromady vsak vytvari naprosto kompaktni celek, po jehoz shlednuti jsem doslova a do pismene lapal po dechu...Tohle se opravdu Jodorowskymu povedlo a jenom me trochu mrzi, ze jsem doposavad nemel tu prilezitost, shlednout jeho starsi vecicky, jako napr. HOLY MOUNTAIN ci EL TOPO, ackoliv je mi jasne, ze to je zanrove asi trochu nekde jinde...Jeste bych rad vyzdvihl jednu zasadni vec na tomto snimku a tou je hudebni doprovod k celemu filmu..., jako dlouholety fanda latinskoamericke muziky, sambou pocinaje a bossa novou ci mambem konce..., za soundtrack davam Jodorovskymu SEST hvezd, protoze to byla jizda, na kterou dlouho nezapomenu.....Diky pane Jodorowsky !!!!! ()
Galéria (74)
Fotka © Produzioni Intersound
Zaujímavosti (6)
- Oba synové režiséra Alejandra Jodorowskeho (Adan Jodorowsky & Axel Jodorowsky) si ve filmu zahráli Felixe. (Chatterer)
- Film který Felix sleduje je The Invisible Man. (Chatterer)
- Film byl například promítán v v mexickém městě Guadalajara, kde během projekce opustilo místnost několik skupin lidí skrze syrové obrazy snímku. (Emo-haunter)
Reklama