Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenzie (17)

plagát

O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996) 

Tahle pohádka možná není ani dost pro děti, ani dost pro dospělé, ale mně se kdysi strefila do fantazie dokonale. Takhle nízké hodnocení mi připadá docela bizarní... že by kultovní film?;-)

plagát

Sandokan (1992) (seriál) 

Sexy kreslený Sandokan byl jeden z mých dětských idolů... ačkoliv na Willyho Foga přece jenom neměl!

plagát

Gekidžóban Cardcaptor Sakura: Fúin sareta Card (2000) 

No, kdybych měla být spravedlivá, asi bych teď už musela hodnocení trochu srazit, ale když připočtu hvězdičku za nostalgii a touhu zvednout tomuhle roztomilému anime kredit, je to tak akorát. Co si budeme povídat, "Zapečetěnou kartu" opravdu docení jen velký CCS geek, a dokonce možná spíš jen velký fanoušek páru Sakura + Syaoran. Obojí jsem však před pár lety byla, a tak se bez mučení přiznávám, že moje "fangirl squee" bylo ten večer, co jsem tento napínavý romantický film s desetiletými protagonisty poprvé dokoukala, slyšet snad až do Tokia. "Syaoran-kun ga... suki desu" - a shoujo klasika je na světě!

plagát

xxxHOLiC (2006) (seriál) 

Tohle anime samo o sobě není špatné, ale z původní mangy představuje jen slabý odvar (jak už to obvykle u adaptací CLAMPu bývá). Kresba a animace tu nejsou nic moc, vyškrtnutím crossoverů s paralelní Tsubasa: Reservoir Chronicle (často nahrazených více či méně zábavnými fillery) se příběh místy dost rozplizl a pozbyl na působivosti. Skvělá úvodní znělka a výkony seiyuu (...*coughfukuyamajunjeprostěnejlepšícough*...) mu ale naopak určitě pár procent přidávají. Celkově příjemná nenáročná zábava, ale kdo stojí o opravdu "dramatický, mysteriózní a psychologický" (a navíc ještě zatraceně vtipný) příběh s úžasnou atmosférou, v němž je navíc Yuuko o 100% víc sexy, tomu vřele doporučuju mangu.

plagát

Milenci ze severního pólu (1998) 

Tenhle film patří k těm, které na mě sice neskutečně zapůsobily, ale už bych je nikdy nechtěla vidět znova. "Otto v očích Anny" mě před deseti lety (kdy byla moje potřeba šťastných konců ještě asi tak 30x vyšší než teď, vzhledem k tomu, že mi bylo 11) poučil o tom, co je postmoderna, a způsobil mi trauma. Dávám 5-ku a nechávám otrlejším.

plagát

Kliatby z temnôt (2004) (seriál) 

1. série: 2-3 hvězdičky, 2. série: 4-5 hvězdiček. Tenhle britský seriál ve stylu Buffy, přemožitelky upírů mi kdysi kdosi nadšeně doporučil, a tak jsem ho ve chvíli nudy začala sledovat minulé léto a po počáteční nedůvěře jsem si na něm rychle vypěstovala slušnou závislost. Moje dojmy už sice trochu vybledly, ale podle tolika negativních konentářů se mi zdá, že většina lidí tady hodnotí jen 1. sérii, ale 2. série je přitom neporovnatelně lepší než ta první a chvílemi si zaslouží jasných pět hvězdiček. Co se týče první série, jistá zábavnost a zajímavá atmosféra se jí nedá upřít, ale příběh opravdu nikoho svou originalitou na lopatky zrovna nepoloží, a co bylo pro mě nejhorší, hlavní postava v podání panenkovité Christiny Cole mi připadala příšerně nesympatická a chvílemi jsem dostávala silnou chuť ji taky počastovat nějakou šťavnatou kletbou. Stejně tak hlavní padouch Azazael moc charismatu nepobral, a tak prakticky jediný důvod, proč jsem seriál sledovala dál, byla roztomilá lesbička-duch v podání sympatické Jemimy Rooper. Ovšem s druhou sérií se všechno mění a z "Hex" se stává dramatická, nervydrásající, neskutečně zábavná a chvílemi až úchylně originální podívaná. Postupně přibývají další, tentokrát už opravdu zajímavé postavy, z nichž se některé sice mihly už v 1. sérii, ale teď zcela neočekávaně mění role, místo nevýrazné Cassie scénaristé divákům jako novou hlavní postavu naservírují charismatickou čarodějku Ellu v podání talentované Laury Pyper a noví padouši jsou buď proklatě sexy nebo proklatě odporní, z čehož ani jedno není na škodu. Tvůrci popustili uzdu svým nejodvážnějším fantaziím (lehce v duchu Gaimanova knižního Nikdykde), přidali pořádnou porci vtipné morbidity, příběh i postavy se vyvíjejí zcela nepředvídatelně a můžete si být jistí, že na konci zůstanete sedět s otevřenou pusou a nesmělým přáním na další nášup.

plagát

Sirotinec (2007) 

Jediný horor, který mě zároveň vyděsil i dojal až k slzám. SPOILER --- Duchařské historky miluju a morbidně tragické pointy jsem hltala už v těch nejvypečenějších Foglarovkách, a rozuzlení Sirotčince okrášlené hořkosladkým závěrem se kultovnímu Tajemství Velkého Vonta přinejmenším vyrovnalo. Fantazie Španělů / Mexičanů je mi opravdu sympatická.