Queendom

Kombinace režiséra Blue Valentine a scénáře ála Iñárritu mě v očekáváních přiváděla k extázi. Orgasmus se nakonec nekonal. Narozdíl od ostatních jsem se prvním příběhem prozívala a u každý pauzy si byla čím dál jistější, že už se dál dívat nechci. Pak jsem se rozhodla počkat na Coopera a prostřední povídka mě chytla. Kupodivu mě herecky Bradley Cooper bavil víc, než milovanej Gosling, jehož postavu jsem prostě nějak nepobrala. Odbarvenej, pokérovanej blbeček bez cíle, kterej zahodí pohodlnej kočovnej život prodejnýho cirkusáka a "slávu" proto, aby živil dítě, který nikdy neviděl a ženskou, jejíž rozkrok viděl jednou před rokem, ale pamatuje si její jméno. Bullshit. Proti tomu ty malý epizodky v životě lokálního fízla mi přivodily morální šok, což mám ráda, a druhou povídku jsem zhtla jak jednohubku. A že byl Cooper k sežrání, film od filmu se lepší.Třetí část šla kvalitou zas dolu jak herecky, tak předvídatelnym, nesmyslným a podivně překombinovanym příběhem v utahanym tempu. Závěr filmu se pak bohužel kvalitativně dostal na úroveň první části - byla jsem ráda, že je konec. Jo ale Eva Mendes byla skvělá!

Vůbec nevim, co mě to popadlo a vůbec jsem se na TO začla koukat. A už vůbec nevim proč jsem TO přetrpěla až do konce. Jistě ale vim, že TO (přeslazenou cukrovou vatu pro nenáročnýho diváka romantickejch slátanin) už nikdy nechci vidět. TO nebylo ani hezký, ani vtipný, ani nápaditý, jen brutálně kýčovitý a předvídatelný. Navíc najít horšího herce než toho prkennýho tupce, z jehož pohledný tvářičky zřejmě ucvrnke do textilu každá náctiletá, by myslim byl nadlidskej úkol. Jedna hvězdička za chvályhodnou stopáž.

Dva teplouši tankují takovej ňákej normál a já to mám se Sodebergerghem jak na houpačce. Žádná bombička se tentokrát nekonala, prostě jen nepříliš zajímavej příběh párečku teploušů (láska, sex, manipulace, hysterie, rozchod - čili standardní průběh každýho druhýho vztahu bez ohledu na sexuální orientaci) v podání dvou výbornejch herců - a to prosimpěkne prej celej podle pravdy - v době, která análníkům moc nepřála. Ač to přiznávám nerada, verbálek má pravdu - můj oblíbenec Damon nesahal Douglasovi ani po hladce oholený kotníčky. A abych sežrala Damonovi, že je mu na začátku filmu šestnáct, to už chce velkou dávku fantazie i přes hromadu mejkapu.

Otravně neoriginální, zbytečnej, průměrnej film, kterej nejen že nepřináší vůbec nic novýho, ale ještě vás nasere.

Výtečně napsaná, zahraná a zrežírovaná psycho konverzačka. Jediný mínus bylo v tom, že jsem si krátce po začátku vzpomněla, že už jsem to viděla jako divadelní hru jednoho amatérskýho divadla a tím pádem byla ochuzená o překvapení a luxusní pointu.

Škoda slov, tohle je naprostý dno. Bylo mi trapně. Jedna hvězdička za Lasicu.

A pak že to nejde! Skvělá parodie nejen Smrtonosné zbraně. Hravě se vyrovná i komediím z dílny ZAZ.

Důkaz buď o tom, že ne všechny knihy by se nutně měly převádět na plátno, anebo taky o tom, že to nebyl Howard, kdo to měl zkoušet. První půlka filmu mě totálně zabila hromadou vysvětlovaček a vskutku nadstandardních asociací, hraničích s telepatií, a známé přísloví o "za pět minut dvanáct" bylo k udržení diváka v napětí upgradováno na "za dvě minuty celá a stejně pozdě". Kvituju obsazení některých rolí, speciálně u záporáků, víc nebudu spoilerovat. Tradičně nejhorší výkon odvedla nejhezčí ženská postava, ale to už patří ke koloritu. Konec byl ale výbornej, to jsem se fakt bavila. Akorát škoda, že to vypadalo jako konec úplně jinýho filmu.

Jako malá jsem tenhle večerníček nesnášela. Ten velkej medvěd tomu malýmu hrozně ubližoval a mně ho bylo desně líto a cejtila jsem takovou bezmoc, no prostě trauma. Optikou dospělýho jedince ale jen zírám, jak propracovanej, dokonalej a hlavně originální na svojí dobu byl. Většinu současnejch animáků strčí hravě do kapsy.

Donucena okolnostmi (mám doma nenapravitelného fanouška westernu) jsem s nepředstíranou nechutí a jedním okem sledovala první díl. Plán byl, že předvedu snahu, ta se přeci počítá a budu mít klid. Jenže Al „Svedžn“ a celá ta parta kolem si mě tak získala, že jsem, tentokrát už s nepředstíraným zájmem, vyžadovala každej večer alespoň jeden díl místo večerníčku. Jasně, má to svý mouchy, z nichž suverénně největší masařkou je Montana, resp. Timothy Olyphant, kterej kurzy herectví neviděl ani z rychlíku a chůzi ho učil Elton John nebo Jirka Hromada, což by v Ordinaci v růžové zahradě zas tak nevadilo, ale na divokym západě to působí víc než směšně. Pak mi pila krev ta ušmudlaná, večně uřvaná, alkoholická babochlapka, který nemůžu ani přijít na jméno. Tak tý jsem od prvního dílu přála strašlivou smrt. Kulisy byly víc než výborný, ale nemůžu si pomoct - ten cvrkot venku v osadě mi přišel trochu přehnanej. Tolik lidí na pár metrech čtverečních působilo nevěrohodně. Druhou sérii už jsme měli bez dabingu a musím se přiznat, že českej dabing byl po dlouhý době lepší, než originál.