Bart

Nestrukturovaně sestavené záběry z herecké i pohybové výuky studentů DAMU za vedení profesorů Miloše Nedbala, Jana Přeučila a dalších.

Filmový štáb natáčí záběry filmu v uhelném dole. Doprovází ho zkušený horník Gabriel Engl (Jaroslav Moučka), který má nález na plicích a mistr už pro něj nemá jiné uplatnění. Hlavní herecká hvězda filmu Adam Tesařík (Vladimír Brabec) není spokojený se svými výkony a trpí pochybnostmi o svém talentu. Frustrovaný se vydá do nebezpečné chodby následovaný horníkem Englem. Dojde k závalu a oba zůstávají uvěznění za sutinami. Následuje konfrontace životů, přístupu a hodnot obyčejného člověka a rozmazlené hvězdy, která tím obyčejným člověkem také kdysi byla.

Dětský silvestrovský pořad propagující zdravou výživu, především tu z mléčných výrobků a zeleniny. Výstupy Darka Vostřela ve fiktivním mléčném baru doplňují písničky Josefa Zímy, Marty Kubišové, Václava Neckáře i samotných dětských představitelů.

Krátký úryvek ze života hrdiny socialistické práce Karla Kyzlinka (Bohuš Záhorský). Bývalý zlepšovatel a nyní důchodce si nedokáže svého zaslouženého odpočinku užívat. Je stále aktivní a hledá jakoukoliv příležitost vrátit se ke stroji. Kyzlink se po letech setkává s přítelem, který ho žádá o pomoc při vývoji razníků pro řezy na perforaci známek v tiskařských strojích. Tyto se dosud kupovaly za vysoké ceny v zahraničí a Kyzlink se rozhodne vyvinout český patent. Obchází podniky, ale žádný z nich se toho nechce chopit pro nízkou rentabilitu. V podniku služeb nachází nejen volný stroj, ale i partu mladých kluků a mezi nimi šikovného Standu (Vítězslav Jandák).

Silvestr Boccaccio (Martin Růžek) je starý morous, zatímco Luigi Lapaglia (Ladislav Pešek) je dobrosrdečný stařík. Jejich náhodné setkání na lavičce v městském parku by mohlo znamenat třaskavou srážku. Oba pánové však brzy přichází na to, že toho mají společného více, než jen stejný rok narození. Není to až taková náhoda, že oba staříci žijí u svých dětí, kterým jsou na obtíž. Na stejné laviččce potkává oba pány veselá Ambra (Jiřina Štěpničková). Bývalá učitelka bez vlastních dětí leze Silvestrovi na nervy, hlavně kvůli jejím sympatiím k Luigimu. V momentě, kdy chtějí děti Luigiho umístit do ústavu, začnou kamarádi plánovat útěk. Jak ten fyzický, tak i ten ve vzpomínkách na mládí.

Televizní inscenace stejnojmenné jednoaktové opery Otmara Máchy. Banální příběh o nevěrné ženě a podezřívavém muži zhudebnil autor podle staré anonymní české frašky z roku 1608. Své dílo označil jako operní frašku o pěti dějstvích s epilogem a prologem. Opera byla dokončena v roce 1957 a premiéru měla v divadle D34 21. listopadu 1958. Psaná je pro čtyři sólisty a komorní orchestr a jednotlivé party jsou interpretačně poměrně obtížné.

Ve výrobním podniku se chystá zavádění nového počítače. Za tuto agendu je zodpovědný ing. Pavel Hurt (Radoslav Brzobohatý). Naráží však na odpor nejen dílovedoucích, ale i řadových zaměstnanců, především proto, že nekompromisně poukazuje na nízkou efektivitu výrobních postupů, které jsou již po léta stejné. Jediné zastání má u svého přítele, ředitele podniku ing. Martina Lorence (Jiří Vala). I přes dobře míněnou snahu Hurt naráží i na své osobní chyby, především neschopnost jednat s lidmi a odstrkuje od sebe i své nejvěrnější kolegy. Probíráním se osobními vzpomínkami, pochybnostmi a návštěvami svých bývalých kolegů z univerzity dochází k jednoznačnému závěru, že opustí podnik.

Ivan Šadrin (Jiří Zahajský), voják carské armády, duchem prostý, ale nebojácný člověk, se vrací domů. Na cestě se dostává do víru velkých událostí bolševické revoluce. Nevadí mu vypráskat zbohatlou buržoazní sebranku z jejich domů, ale stát se součástí něčeho velkého nechce. Nicméně náhodou potkává Vladimíra Iljiče Lenina (Václav Švorc), který mu pravou cestu ukáže. Šadrin, nadšený ze setkání s žijící legendou, se chopí příležitosti a stává se hybnou silou revoluce.

Divadelní hra Čelovek s ružjom Nikolaje Pogodina měla premiéru v roce 1937 a hned o rok později byl podle hry natočen stejnojmenný film s podmanivou hudbou Dmitrije Šostakoviče. Televizní inscenaci Muž s puškou napsal a natočil Jan Matějovský ve strohých ateliérových dekoracích a s patetickou hudbou jako jednu ze svých posledních prací.

Rok 1952. Předsedkyně Národního výboru Libuše Grosová (Jiřina Švorcová) ztratí při vlakovém neštěstí dceru. Pozůstalou vnučku Bohunku (Petra Špalková) si vezme k sobě na vesnici. Právě probíhá kolektivizace a sedláci, kterým se zvyšují dodávky za kšeftování na černém trhu, nenechávají na Grosové nit suchou. Především bývalý starosta Vicherek (Ilja Prachař) a jeho žena (Jana Janovská). Zatímco s vnučkou Libuše dobře vychází, s vesničany a především sedláky je to horší. Na schůzích Národního výboru vystupuje tvrdě proti nim a navrhuje vlídnější zacházení a výhody pro malé soukromníky, u kterých je vstup do právě vznikajícího družstva téměř jistý. Nejen že se na vesnici množí různé provokace, ale Grosové začínají chodit anonymní dopisy vyhrožující nejen jí, ale i vnučce.

Scénář televizního filmu napsal budoucí ředitel brněnského studia Československé televize (1988 - 1989) Pavel Čírtek, který se inspiroval skutečnou postavou Anny Kvášové, zastřelené členky rady MNV v Chrástné.

Román Emila Artura Longena Herečka, stejně jako televizní inscenace Xena, sleduje životní pouť manželů Xeny a Emila Artura Longenových od jejich seznámení, přes potíže s Xeniným otcem, až po destruktivní manželství, které skončilo tragicky.

V kostnickém vězení odpočítává své poslední hodiny života Jeroným Pražský. Přestože svá kázání odvolal a svého přítele Jana Husa zapřel, především díky českým šlechticům mu to život nezachránilo. V posledních dnech se k Husovu učení opět přihlásil. Kardinál Zabarella (Jiří Adamíra), který je všeobecně považován za nastávajícího papeže, svolává do svého domu církevní hodnostáře a členy koncilu, aby sám sebe v předvečer vynesení rozsudku přesvědčil o jeho nevyhnutelnosti.

Televizní adaptace stejnojmenného románu Romaina Rollanda je jedním velkým hereckým monologem Jana Pivce. Truhlář Colas Breugnon je rozšafný a veselý člověk. Neměl lehký život. Přestože ho stíhala jedna rána osudu za druhou, probírá se jen těmi krásnými vzpomínkami a zůstává stále veselým a optimistickým milovníkem života.

Ve vile se pravidelně scházejí staří přátelé - bývalý soudce (Ladislav Pešek), prokurátor (Jan Pivec) a obhájce (Zdeněk Štěpánek). Během nezřízeného hodování se baví pořádáním soudních procesů, které konají u stolu se známými osobnostmi historie. Jednoho dne se jim dostane příjemného rozptýlení. U vily se objeví obchodní cestující (Rudolf Hrušínský), který má poruchu na autě. Přijme pozvání ke stolu a rád se nechá pozvat do jejich hry jako obviněný. Při výslechu vyplouvají na povrch zdánlivě nepodstatné informace ze života obchodního cestujícího.

Manželství Gerhusových rozhodně není šťastné. Doktor Gerhus (Vítězslav Vejražka) tráví maximum času u své milenky Evelyn (Jana Hlaváčová). Po jedné takové noci je jeho manželka doma nalezena mrtvá. Policie a prokuratura mají jasno. Podle nich se jedná o vraždu a pachatelem je Gerhus. Případu se energicky ujímá doktor Fox (Karel Höger), aby prokázal nevinu svého klienta.

Životní příběh českého hudebního skladatele a ředitele pařížské konzervatoře Antonína Rejchy (1770 - 1836), jednoho z mála Čechů, kteří se dokázali výrazně prosadit v napoleonské Francii. V Paříži se Rejcha věnoval nejen komponování, ale především pedagogické a teoretické činnosti. Jako jeden z mála skladatelů se zajímal o technický vývoj jednotlivých nástrojů a podle toho také komponoval a sklízel za to velký obdiv. Vydával příručky a učebnice teorie hudby, podle kterých se učilo v celé Evropě. Jeho žáky byli významní skladatelé Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod a Ferenc Liszt. Televizní inscenace Smuteční hudba za padlé hrdiny sleduje umírajícího velikána, který prostřednictvím jednotlivých střípků vzpomíná na svůj život, matku a především na své francouzské působení.

Bývalý britský voják Scott (František Němec) byl na konci 2. světové války souzen za neuposlechnutí rozkazu. Rozhodl se zůstat v Egyptě a sloužit prezidentovi Násirovi, kterému zachránil život. Po deseti letech za ním přijíždí britský novinář a nabízí mu obnovu procesu. Následně egyptský režim zatýká jeho přítele Sama (Eduard Cupák) a jeho propuštění podmiňuje Scottovou spoluprací a sledováním svých známých a bývalých kamarádů, kteří se začínají soustředit v Káhiře. Přestože to Scott vytrvale odmítá, nechtěně se začíná zaplétat do špionážní hry. Politická situace se vyostřuje a vyhrotí se, když se prezident Násir rozhodne znárodnit průplav. Suezská krize začíná...

Střípky se života významných českých herců 19. a počátku 20. století, inspirované knihou monologů Hrdinové okamžiku herce Jaroslava Průchy. Televizní inscenace byla natočena při příležitosti znovuotevření hlavní budovy Národního divadla po rozsáhlé sedmileté rekonstrukci 18. 11. 1983.

Poblíž vesnice seskočí skupina ruských parašutistů pod vedením českého poručíka Bartoše (Radoslav Brzobohatý). Gestapo vysílá do vesnice a jejího okolí provokatéra (Otto Lackovič), aby zjistili, kde se vojáci skrývají. Jak vojáci v utajení procházejí vesnicí, setkávají se nejen s ochotnou pomocí, ale také se strachem, zbabělostí i loajalitou vůči okupantům. Po setkání s lékařem (Josef Větrovec) Bartoš zjišťuje, že nic není tak jednoduché, a že osobní odvaha je v protektorátu velmi nekompromisně "odměňovaná".

Konec války se blíží. Honza Bělský (Petr Svoboda) potkává při jednom náletu v krytu Aničku Kubátovou (Vlasta Žehrová). Zatímco se mezi nimi začíná rodit silný citový vztah, parta mladých lidí kolem nich chystá sabotáž ve vojenských kasárnách. Starý komunista Hrůžek (Zdeněk Řehoř) se snaží Honzu přesvědčit o zbytečnosti takového činu na konci války. Honza si zbrklost takové akce uvědomuje, ale nedaří se mu přesvědčit ostatní. Ani Aničku, která se začíná sžívat s falešným pocitem hrdinství. Honzovi kamarádi ho považují za zrádce a zbabělce a Anička si ho přestává vážit.

Televizní záznam inscenace Divadla E. F. Buriana v Praze. Chudý šlechtic Glumov se lstí a intrikami vyšplhá do nejvyšší moskevské společnosti. Satirická komedie A. N. Ostrovského kriticky vykresluje společnost druhé poloviny 19. století jako znuděnou a hloupou. Stačí pak jeden ambiciozní chytrák, aby z toho mohl těžit.

Režisér Karel Novák vstoupil do Divadla E. F. Buriana počátkem 60. let. Z olomouckého Divadla Oldřicha Stibora s ním přicházejí i jeho stěžejní herecké osobnosti Ilja Racek, Slávka Budínová a Radúz Chmelík, kteří s ním v Praze pokračují v plodné spolupráci. Typickým příkladem je právě inscenace Ostrovského hry.