Recenzie (159)
Ničomníci (1995)
Myslím, že můj život by se býval bez tohohle snímku obešel. Ale když vypustíte, že by film měl dávat smysl a mohl by být třeba i trochu inteligentní, tak pro retro sentiment náladu bez potřeby zapojení mozku dobrý.
Blade Runner 2049 (2017)
Nemůžu říct, že by to nebyl dobrý film, ale nejspíš jsem ho neviděla v tom správném rozpoložení. Z uměleckého hlediska asi dobrá pecička, ale mně to tak nějak bylo všechno jedno, hlavně mi bylo jedno, co se s každou osobou stane - a to by asi tak být nemělo. Dokonce mě nepřesvědčil ani Goslingův ksichtík, na který se jinak můžu koukat pořád. Nejlepší část filmu jednoznačně Harrison Ford.
Lesný duch (1981)
Fakt jsem to nečekala, ale fakt jsem se bála a fakt jsem si to užila.
Macík (2012)
Když už nepomůže ani ksicht (čti tělo) Marka Wahlberga, tak už je to fakt průser. Jo, bylo to skutečně tak špatný.
Dobrodružství Priscilly, královny pouště (1994)
Obdivuhodné výkony tří hlavních protagonistů, kteří nastudovali ženská gesta a pohyby do takového detailu, že by jim leckterá z nás mohla ženskost závidět. Nevyhledávám komedie a možná i proto jsem se u tohohle filmu tak upřímně bavila, protože se mnohem více než o komedii jedná o drama. Přiznávám, že mi bylo dokonce líto, když film končil..
Moon (2009)
Heuréka! Sam Rockwell umí hrát a neštve mě! Příjemná jednohubka, která prostě tak nějak plyne. Nepraskne vám napětím cévka ale nudit se rozhodně nebudete.
Barry Seal: Nebeský gauner (2017)
Režisér vygradoval hlavní postavu až na samou mez přípustnosti, ale povedlo se mu to ustát. Perfektní kamera, střih. Rozhodně jedna z lepších rolí Toma Cruise.
Kráľovstvo (2007)
Jeden z nejzbytečnějších filmů, co jsem za dlouhou dobu viděla. Nevyvolal ve mně absolutně žádný pocit ani otázku. Vlastně jo - utvrdila jsem se v tom, že Jennifer Garner a Jasona Batemana už opravdu nechci nikdy v ničem vidět a položila jsem si otázku, proč sakra někdo něco tak prázdného vůbec točil.
Dôkaz (2005)
Malý velký film, od něhož víceméně nic nečekáte, ale který vás odzbrojí svou autentickou naléhavostí. A to nejen z důvodu, že v postavě Catherine se, ať už v problematické rovině vztahu dcera - rodič nebo v rovině lability vlastního já, alespoň částečně najde snad každá žena. Hvězdičku musím ubrat za Gyllenhaala, jehož charakter jednak nepůsobil uvěřitelně a především byl tak trochu rušivý - a vůbec i zbytečný.