splaty

Jedním slovem: pecka. Ten příběh je opravdu strašně neuvěřitelný, chvílemi smutný, chvílemi radostný. Na mě udělala největší dojem Rodriguezova pokora, která se zrcadlila i v povaze jeho dcer. "I Lost my job two weeks before Christmas" - to je osud, který si sám předpověděl.

Jste-li tvrdohlaví a jdete si za tím, co vás baví, můžete dokonce zdolat El Capitan bez jištění. Procházíte-li však z rodiny, kde udělat něco "dobře" bylo málo, možná vám ani tento výkon nenaplní nastavená očekávání. Výkon Alexe je bez debaty ohromný.

Víc než dva roky jsem film odkládala. Přišel ke mě v pravý čas... Typická cesta k úspěchu někoho, kdo v sobě objeví hrdinu. Jak moc jednodušší je, když jej ve vás objeví někdo nejbližší - rodič. Jak mocné je, když víte, že ve vás věří, když věří, že na to máte. Jak úžasné je vůbec najít jakéhokoliv hrdinu v sobě. Máme na to celý život, tak nám všem přeji, ať ho najdeme co nejdříve, abychom došli naplnění.

Chladné, lidské, hrůzné, dánské..

Napínavé od začátku do konce. Sice jsem zvyklá a těšila jsem se na ten okamžik, kdy se dozvím, kdo byl vrah, ale myslím, že to na konci bylo jasné. Anebo nebylo? Šli sedět nevinní, nebo ne?

Jo.

Správně zábavné, správně indické a správně přehnané akční scény. Tanečků tak akorát a bylo pár chvil, kdy jsem vybuchla nahlas. Sice to neměly být scény k smíchu, ale pal to voda. Bylo to dobrý.

Jeden z těch dlouhých, těžkých, smutných, lidských filmů, které se ke konci 20. století natáčely a měly obrovskou hloubku. Ale pro mě zároveň i jeden z těch, které stačí vidět jednou. Kolikrát si říkám, jak jsou osudy některých lidí složité a bolestivé. A jak i přesto anebo možná skrze to, vyjde napovrch ryzost a dobrota, tak jako tady u Whoopi.

Tenhle od začátku do konce napínavý film mi ve finále, které mistrně vygradovalo, připomnělo snímek Awakenings s Robinem Williamsem a Robertem de Niro. V podstatě stejný příběh, dost neuvěřitelný, a jak vyplývá z celého filmu a závěrečných titulků - mnoho lidí se stejnymi symptomy je špatně diagnostikováno a léčeno na bipolární poruchu, schizofrenii, či jinou nemoc.

Příjemná stopáž, na indický film dost nezvyklá, se promění v nekonečnou podívanou (ne v dobrém smyslu), kdy divák čeká konečné rozuzlení a happyend, kterého se však nedočká. Ano, v jistém smyslu pro Amala skončí vše příznivě. Pro diváka, očekávajícího rozuzlení "teď", nebo "teď", nebo "teď už to musí přijít", jsou závěrečné titulky překvapením, které vůbec neočekával. Nuda.