mac000

Pod názvem "Am fernen Horizont"  jsem viděl v 70. letech na programu FS1 rakouské ORF.--- Spojené státy právě získaly Louisianu od Francie. Expedice vedená kapitánem Lewisem a poručíkem Clarkem se vydává do Louisiany., aby prozkoumala území a vstoupila tam, kam se dosud žádný běloch nevydal. Pomáhá jim v tom šošonská dívka Sacajawey . Klasický western v nejlepší fazóně

Film jsem viděl dvakrát - poprvé poměrně nedlouho po jeho natočení v panoramatickém kině (70 mm projekce), s ohromujícími herci, příběhem i exteriéry, podruhé před pár měsíci. A hodnocení stále vysoké. Dobří režiséři umí natočit příběh způsobem, který je koukatelný i po více než 40 letech. Herecké výkony britských hvězd 70. let také nezestárly. Doporučuji pro všechny , kteří neznají románovou předlohu (a asi si ji už ani v dnešní uspěchané době nepřečtou).

Je to už hodně dávno, co jsem viděl Bonnie a Clyde a proto mi fakta o jejich řádění, dopadení a fyzické likvidaci vypadla z hlavy. Přesto si nemyslím, že by závěrečná scéna z Highwaymen odpovídala střílečce z Pennovy klasické gangsterky. Ale to jen na okraj. Oba filmy ani tak nelze porovnávat, protože na historii dopadení B.a C. nahlížejí z úplně jiného úhlu. Clydea v podstatě ve filmu skoro neuvidíme. Zato Costner s Harrelsonem při svém putování starou Fordkou napříč Amerikou 30. let minulého století (i pro milovníky retrofilmů silný zážitek!) neslezou z plátna a předvádějí velmi dobrý výkon. I dialogy dávají nahlédnout do zákulisí života strážců zákona. Opravdu bylo zapotřebí velmi silné motivace a morálního odhodlání, aby dokázali žít život, oddaní pouze své práci-poslání. Takže i zo to tvůrcům dík.

Díl uzavírá jednu dějovou linii, táhnoucí se z prvních dílů, ale současně v samotném konci otevírá prostor pro nevyřešené záhady a otazníky z minulosti. Pouze Král v tomto dílu dostává dosti malý prostor pro uplatnění svých dedukčních schopností. Solidní scénáristická i herecká úroveň, na jakou jsme si u seriálu zvykli.

Typicky britský film, prošpikovaný lidskostí a suchým humorem Angličanů. Bohužel doplácí na to, že se v něm příliš dlouho nic moc neděje. Teprve druhá polovina filmu je zajímavější, kdo vydrží, bude odměněn příjemným filmovým zážitkem. Skvělý výkon M. Smithové.

I když mnohý český divák zná základní historická fakta o osudu nejznámějších Klimtových portrétů (já sám jsem měl možnost je ve vídeňském Belvederu vidět ještě než byly odvezeny), určitě nezná podrobnosti o osudech jejich modelů, vlastníků obrazů po jejich vytvoření, ani postoji Rakouska k restituci jejich kulturních památek. V tomto směru má film určitě svoji "kvazidokumentární" hodnotu. Potom zde je druhá rovina filmu, kterou je vynikající výkon Hellen Mirrenové (divák intenzivně prožívá její životní osud, emoce a vzpomínky). Jeden z pozoruhodných filmů tohoto léta (Kino Lucerna, distribuční premiéra v ČR)

Vzhledem k tomu, že pro filmovou verzi bylo angažováno mnoho umělců spojených s původním divadelním uvedením, stal se film jednou z nejvěrnějších filmových adaptací broadwayského muzikálu. S původní hvězdou Gwen Verdonovou a choreografem Bobem Fossem film zachycuje každý pohyb Verdonové, která za svůj výkon získala americkou cenu Tony, a velkolepě jej předvádí v úžasných muzikálových číslech. Film promítlo v dubnu 1980 brněnské kino Ponrepo pod názvem Zpropadení Američané.

Vždy když má děj filmu sledovat paralelně několik hrdinů (či hrdinek), je obtížné udržet divákovu pozornost , resp. přízeň vůči všem postavám současně. Někde se to podaří, ale u tohoto dílka jsem se, přiznám, poněkud ztrácel. A tak, jak už to bývá, až konec vše (částečně) napravil a mě umožnil přidat ještě jednu hvězdičku

Krásné zakončení roku s posledním filmem veterána B. Beresforda, jenž dokazuje, že stále umí. Ladies in Black nemají zápletku, která by byla hnacím momentem děje, je to mnohem více o náladě, příjemném pocitu, který vzniká při sledování filmu. Dvě hodinky příjemně strávené ve společnosti žen, které hledají své místo na slunci, bojují s každodenními starostmi a užívají si radostí, jež život přináší.

Základní ideou k napsání scénáře byl let starý "ztracený a znovuobjevený" dopis Johna Lennona mladému začínajícímu zpěvákovi Danny Collinsovi. Protože Danny Collins je fiktivní postava, John Lennon mu ani nemohl napsal onen klíčový dopis. Napsal ale dopis podobného obsahu (a s podobným osudem) americkému folkovému zpěvákovi Steve Tilstonovi. Dopis posloužil scénáristům jako námět k rozehrání hry "co by kdyby..." A Al Pacino této hry dokonale využívá k předvedení svého mistrovství, schopnosti vžít se do postavy, kterou ztělesňuje. Anette Beningová je mu přitom více než důstojnou protihráčkou...