Scaevola

Velmi podnětný námět je zcela uzeměn, když se přibližně po deseti minutách zvrhne v klasickou akční vybíjenou několika sympaťáků proti nelogické, ale strašlivě stylové většině. No a to je asi tak vše, co je možné říci.

Jde nepochybně pouze o můj subjektivní názor, leč cosi se v procesu mého vnímání tohoto snímku nepovedlo. Snad jsem nebyl patřičně nalazen na úvodní melancholickou detektivku čekaje, že se opravdu něco stane. Jenže když se odehrál klíčový moment, film se zhroutil v přehnaně barvitou visi šílenství a finální pokřivená lovestory mne nezasáhla tak, jak by zřejmě měla. Samozřejmě musím zmínit technickou stránku, kterou i mé drobné povědomí o filmové formě uznává jako povedenou, avšak chyběla mi tu přímější údernost a především onen pověstný šok, jímž jsou Hitchcockovy počiny legendární, což říkám s vědomím toho, že jsem viděl příliš málo režisérových filmů na to, abych byl schopen postřehnuot jakoukoli hru s naznačenými motivy.

Až se mi skoro nechce šetřit superlativy, neboť O. Welles mne konečně příjemně překvapil. Promyšlený film je přeplněn postavičkami nejrůznějších charakterů, objevuje se zde trocha nekorektního dobového přístupu (byť národnostní třenice přesně podél hranice vyzněly až překvapivě neutrálně) a především nad vším bdí pevná ruka tvůrcova se svým nezaměnitelným formálně-technickým zaujetím. A to nemluvím o tom, že jsem konečně viděl M. Dietrich ve filmu (vím, jsem trochu ostuda, co se dějin kinematografie týče).

(spoiler) Co by asi udělala banda postpubescentů po třech letech s pěknou dívkou... no, ale na realističnost se zde ostentativně nehraje, když už má vymírající rasa sílu stavět obrovské nesmyslné stavby a logické možnosti jsou odbyty hláškou "cokoli tě napadne, už jsme zkoušeli". Zbývá proto docela umě ukočírovaná hra na předpřipravené charaktery s vyvoleným uprostřed, místy zábavné pobíhání skrze eponymní labyrint a nesmírně iritující příprava na další (a další a další) díly. Dokonce jsem měl pocit, jako by tu zaznívala i jakási kritika společenského uspořádání, které by měl spasit hrdina, ale to už bych zřejmě nadinterpretoval. Uvidím, které z mých obav naplní pokračování.

Sestupná tendence pokračuje i u tohoto prologu k něčemu, co by nepochybně mělo být větší a doplněné hlubším kontextem, tedy alespoň z pohledu producentů. Snímek se sice soustřeďuje na to, co celé sérii šlo nejlépe - totiž na velmi nenápadnou až nevědomou kritiku moderních médií -, a chvílemi je zábavné pozorovat jednotlivé zásahy propagandistické přestřelky, ale bohužel tyto momenty nejsou doplněny odsýpající akcí, nýbrž unylým pofňukáváním nad vším možným. Jen se sebezapřením proto pevně věřím, že závěrečný díl splní aspoň tolik, kolik je toho zde slibováno... Přesně podle současné produkční strategie nezbývá než počkat.

Byly doby, kdy mne tato akční jednoduchost nenechávala vydechnout a kdy jsem ji na videu pozoroval od prvního přestylisovaného souboje až k tomu poslednímu. Inu - další vzpomínka z dětství, kterou je lepší nechat vyblednout.

Tohle patrně z komerční nouze vzniklé pokračování je tak přehnané a trapné, až se zdá, že si to tvůrci ani herci neuvědomují. Ale nepokrytecky přiznávám, že jsem u tohoto skvostu v dětství strávil nejedno odpoledne...

Mé hodnocení bude vnitřně nejednotné, neboť přes positivní pocit, který ve mně snímek zanechal, musím poukázat na zápory, jež jsem cítil v rámci zpracování. Jednoduchý příběh je totiž vyprávěn ještě jednodušeji, s přímočarou důvěrou v diváka a s dialogy, které nemusí každému vyhovovat, zvláště pak těm, kteří jsou odchováni na modernější produkci zámořské. Tohle všechno však naprosto přebíjí nesmírný myšlenkový přesah filmového příběhu, jeho kruté vyústění i naprosto lidsky pochopitelné směřování všech (!) postav.

Další nadstavba slibovala vzývané zamíření na tučňáčí elitní komando a pokud by se děj držel toho, co fungovalo (a vždy bylo tím nejzábavnějším na celé sérii), pak by vše bylo v pořádku. Jenže kdosi přespříliš kreativní shlédnul zbytečně moc bondovek a z neznámého důvodu si vymyslel sekundární tým, jenž se utápí v technických vymoženostech, které působí ve filmu jako sáňky v létě. Když tedy plátnu vévodí nepřekonatelní hoši v bílo-černém a jejich vynalézavost a poťouchlost, nic není problém, ale jakmile otěže přebere tým se sci-fi výbavou a trapný protivník, dochází všemu dech.

Jakožto komiksový film je "Zelený sršeň" poněkud neakční a zcela se vyhýbá budování jakéhokoli fikčního světa; jakožto komedie je potom poťouchle umírněný a smířlivý bez naděje na podráždění bránice. Zasekl se tak kdesi na půli cesty a - upřímně řečeno - nedává příliš smysl.