GigaPudding

,

:D

s malýma miminkama není čas na dívání se na filmy a ani psaní komentářů, takže tu nic není a nejspíš tu nějakou dobu ani nic nebude :)

Tak ještě jsme před odjezdem teda stihli číst trochu návrat temného rytíře a to bylo docela fajn, ale uvdíme co bude v dalších dvou třetinách, ale hlavně jsme ještě dneska viděli brněnskou adaptaci Mary Poppins a bylo to pěkný a tak, hlavně pro děti a taky to mělo občas fajn nápady se světlama a dobrý bylo to lítání na závěr. 

A příště do divadla půjdem úplně jinde a za úplně dlouho :).

Jsem nejlínější a nechcou se mi psát deníčky, takže to vezmu jenom zkratkovitě.

Dragon age 2 - výrazně lepší než první díl, nápaditější a zajímavější děj, konečně normální dabovaná postava a vedlejší postavy mají konečně vlastní charakter a jsou mezi nimi i opravdové rozdíly a není jedno koho si člověk vezme s sebou, hlavně Varric a Isabella jsou dobří :), zábavnější boje a lepší využití schopností, o dost lepší závěr (ikdyž epilog je snad ještě prázdnější než v jedničce), takže zábava :)

Death note - konečně vychází, vůbec žádné změny oproti tomu co známe ze seriálu zatím s druhým přečteným dílem, takže zábava taky :)

Red faction guerilla - velmi zábavné akční "gta", kterému ale chybí pořádné autorádio, ale to se vyrovnává zajímavým prostředím Marsu a především vynikajícím fyzikálním enginem destrukce, který je to největší lákadlo na téhle hře, protože tu jde zničit i obří visutý most, velké budovy a vůbec cokoli co stojí a hlavně při zábavných rychlých miniúkolech s demoliční náplní a taky to má nanopušku se kterou se boří lépe a radostněji :)

Naruto - překvapivě vtipný na bojovnickou klučičí mangu, a i když se tam v těch dvou dílech, co jsem zatím četla, nic moc nestalo, tak aspoň tam byly zábavné chvilky se sexy technikou a novým učitelem narutova týmu

Gray Matter - velmi působivé i když jsem to ještě nedohrála a jsem snad ještě pořád někde na začátku, sice to má docela dost pomalý rozjezd, ale hlavní postava je sympatická a hned ze startu je tam zábavná hádanka kouzelnického klubu, takže Jane Jensen pořád ví jak na to :)

Star Wars force unleashed - zábavné silové souboje hlavně s ostatními uživači síly a celé to házení stormtrooperů a všeho ostatního po okolí je zábava a zvlášť když člověk může rozdrtit AT-ST walkera na malou kostku, ale co je na tom k vzteku je příšerné ovládání pro klávesnici a myš, které nedělá potíže většinu hry, ale při té asi nejzásadnější scéně způsobí to, že se to prostě nedá rozumně dohrát! :p ale aspoň hráč může převlíct starkillera třeba na C3PO a lítat tam tak :)

Prince of persia komiks - zajímavý příběh o další variaci perského prince s takovou zajímavou dvojsmyslnou dohrou, ale co bylo na něm nejlepší krom závěrečného pohledu na vznik celé téhle série bylo velmi pěkné výtvarné zpracování celé knížky :)

a někdy mezitím jsem si zase hrála Bloodlines a už po milionté pořád zábava :)

a miminka už se tam taky pěkně melou :)

Byla jsem líná psát pokaždé do deníčku když se něco stalo, takže napíšu všechno ve zkratce až teď. Třeba o tom, že jsem si zahrála dragon age a byla to docela zábava, ale hodně táhlé a strašně takové přiblble fantasy :). Taky na to jak se to proklamovalo za děsně dospělou hru a kdesicosi, tak nějaký jiný než černobílý moment v té hře přišel až s blížícím se koncem, protože jinak to bylo většinu času dost čistě černé nebo bílé i s občasným maskováním, že to snad tak není :). Jinak ale zábava na celých asi 60 hodin, i když to bylo většinu hry málo nápadité a málo prokreslené pokud jde o příběh i postavy, když to bylo celou dobu rozdělené jen na zlouny a hodné a opravdu pořádně zpracovaná postava byl snad jen Alistair, no a Loghaina aspoň daboval Kain, ale mělo to jinak fajn prostředí a tak :).

Dál nějaké, že jsem nahromadila a trošku četla další knížky jako třeba první díl do češtiny přeloženého Death Notu, který zatím docela věrně kopíruje to co už jsem viděla v seriálu, takže jsem zvědavá nejvíc teprv až na to, co v komiksu je a do seriálu se to nedostalo :). Mezi dalšíma je asi druhý díl Lucifera a další nepřestavitelná hora titulů obsahující úžasné knížky pro děti, ale taky třeba knižní podobu Ghost writera nebo jakousi záhadnou knížku jménem Baltimore na které pracoval Mike Mignola a vůbec jsem o její existenci nevěděla.

No a samozřejmě taky po půlroce další výlet do číny, kde jsem krom pracovních věcí a schůzí taky dobře jedla v úžasných restauracích a seznamovala se s číňany a tak. Co jsem tam ale viděla především byl ten fakt, že za půl roku tam stihli udělat tolik práce, co by v české republice trvalo asi miliardu let vzhledem k tomu, že tam nespočívá náplň práce v tom, že jeden člověk doopravdy něco dělá zatímco dalších deset se válí na zadku a pije pivo v domnění, že beton se sám naleje, panely naskáčou samy na sebe a dílo se udělá samo. Takže taky se výlet povedl :).

No jsem nadšená jak dopadl nejnovější příběh předcházející věku nanozlepšovátek za časů JC Dentona, toho času začínajícího agenta protiteroristické organizace UNATCO na liberty islandu :). Má to výborný příběh, i když maličko přímočařejší a ne tak komplikovaně propletený jako v prvním díle, ale se spoustou skrytých odkazů pro fanoušky série, kteří hráli předcházející díly :). Hlavní postava je správně badass, ale přitom pořád na té správné straně, i když je na hráči jestli bude využívat svoje schopnosti ve stylu účel světí prostředky nebo jako ten "hodnej" :).

Je tu plno možností jak se dostat k cíli, různé výsledky hráčových činů a dokonce i možnost projít celou hru bez zabití kohokoli krom "bossů", což se mi ale napoprvé nepodařilo, protože jsem asi někde nechtěně někoho sejmula, ikdyž jsem jinak většinu hry prošla jen s uspávacími šipkami a ručním omračováním protivníků. Hlavně je tu ale napínavý a našlápnutý příběh ve správném cyberpunkovém stylu a ke všemu s osobitým vizuálem dalšího věku znovuzrození lidstva krásně odlišným od předchozích dílů série a do detailů propracovanými lokacemi, kde se hráč podívá zase jako obvykle do různých měst světa, charaktery i módním stylem té doby a taky pochopitelně i několika variantami zakončení, jinak by to prostě nebyl Deus Ex :), takže prostě úplně super a tento rok už se asi žádná lepší videohra neobjeví :). A Adam Jensen je frajer schopný se v klidu vyrovnat i takovým formátům jako je JC Denton :).

Chceme víc takových videoher a příběhů jako je tohle :).

Udělala jsem si pěknou dovolenou zpátky doma (doma jinde než v ČR a každej kdo mě zná tak to ví kde to je úplně :)) a nedělala jsem nic zajímavého a jen jsem se v klidu válela a bavila se s návštěvami a rodinou a vybírala si nábytek a takový věci a mezitím jsem si skočila zpátky do prahy, kde byl úžasný koncert ve státní opeře, který měl fakt dobrý zvuk, což by se taky slušelo pro jednoho z nejlepších zpěváků vůbec a navíc tam měl i moc pěkné videoprojekce, dokonce jednu i s ditou von teese :). A pak jsem se na pár dní zase v klidu vrátila na dovolenou :).

Na komiks "Spiknutí - Tajný příběh protokolů sionských mudrců" od Willa Eisnera jsem narazila úplně náhodou a pak jsem si to teda přečetla a jako nedá se to moc ani brát jako normální komiks, protože je to spíš historické probádání pozadí vzniku jednoho nechvalně proslulého padělku v dějinách lidstva a akorát je to dělané komiksovou formou a jinak je tu i bibliografie a poznámky a podobně. Takže to hlavní, co z této knížky asi člověk zjistí, že lidi jsou prostě ve své podstatě špatní, jak už tvrdil klasik Markýz de Sade, a sama se divím proč to vlastně máme dělat a snažit se pomáhat v nějakém pokroku lidem, kterým prostě jen stačí vybouřit svoje nenávistné sklony tím, že jim prostě někdo ukáže prstem kdo je momentálně "nepřítelem" a postaví se do čela "obrany" a to je všechno. Lidi prostě snad asi nedokážou existovat bez nenávisti a "nepřátel", proti kterým se musí jakože vymezit, protože to asi mají za svou hlavní životní náplň. A hlavně se tu potvrdí ta stará pravda, že stokrát omletá lež se stává pravdou. Takže zajímavé čtení a to zvlášť pro naivky, kteří jsou přesvědčení o lidské dobrotě :). A tady aspoň jeden spirit, když mi google najde spíš Teri Hatcher než pořádný obrázek Willa Eisnera nebo stránku ze Spiknutí :).

U filmu Pandorum tak mocně připomínali, jak jim ten film připomněl knížku Nonstop, kterou jsem kdysi před milionem let koupila v knihkupectví a pak jsem na ni nechala sedat dlouho prach, aby se uležela a pak jsem si ji o víkendu přečetla teďka a bylo to docela fajn :). Prvních asi padesát nebo tak stránek byla docela nuda a začala jsem se bát, jestli náhodou mě to nějak nehodlá zklamat, když námět multigenerační vesmírné lodi, kde posádka za tu dobu už očividně ztratila i základní představu o smyslu své výpravy, vypadal velmi zajímavě, ale naštěstí ve chvíli, kdy se hlavní hrdina Roy Complain z Greenova kmene rozhodne s partou dalších opustit Ubikace a vydat se do Pustin lodi, o které do té doby ani neuvažuje jako o lodi, se to změní ve velmi napínavou a hlavně zajímavou četbu, protože se v ní pěkně popisuje jak vcelku primitivní lidé odhalují tajemství prostor, která čtenářovi přijdou úplně běžná i dnes, třeba plavecký bazén, a hlavně se snaží odhalit, kde vlastně jsou hranice jejich světa a co vůbec jejich svět je. Obzvlášť mě ale potěšil závěr knihy, kdy se odhalilo o co vlastně celou dobu šlo a docela to fungovalo i jako takový ten zvratový konec, protože to autor ještě stihl pěkně zamaskovat a taky se mi líbilo, že v závěru se tak trochu otočila představa o tom komu vlastně fandit a proč, nebo spíš by si člověk mohl trochu zapřemýšlet nad tím co je člověk a lidstvo i dnes :). Takže zábava na krátké čtení s velmi zajímavou myšlenkou. 

Se mi tak zdá, že bioshock 1 i 2 je celý nějaký zahraný na rodinnou notu :). Celý děj se točí okolo big daddyů a takových a kdo je čí příbuzný a kdo má jakou rodinu a vůbec strašně se tam točí už jen to slovo "rodina" :). Všichni pořád točí o tom jak Atlas Shrugged a jak je to děsně filosofické a blablabla a ještě jsem nikde neviděla, že by někdo vůbec zmínil ten fakt, že se v obou hrách tak strašně moc řeší hlavně rodina a to mnohem víc než objektivismus nebo designové retro a podobně, kterých si člověk všimne hnedka i když jsou jen takovou slupkou pro Rodinná pouta pod mořem :). 

Každopádně ten bioshock 2, co jsem si teď dohrála, byla zábava a dokonce možná i svižnější než jednička, která má takový natáhlý rozjezd. Tady to všechno pěkně plynulo, navíc hlavní hrdina je big daddy, takže všechno umí hned od začátku úplně rozbít :) a taky se objevilo i pár nových maličkostí jako noví spliceři a zbraně, nějaké maličkosti ubyly, jako hackovací minihra a hlavně taky ve hře čekají zajímavé scénky, zvlášť ke konci a dokonce má hráč i maličko větší možnost volby než v jedničce, kde to s volbama z pochopitelných důvodů nebylo moc horký. A taky to zase mělo zajímavý příběh, který byl tentokrát trochu celistvější a zvláštní věc na něm byla, že když už je to teda dvojka, tak měl pár společných prvků se system shockem dvojkou. Třeba hlavní "zloun" má rád koncept "rodiny" a "jednoty" a blabla, hlavní pomocník je nenasytný hamoun, co by rád vydělal, je tu dokonce i taková parafráze na Xerxes :). Ale hlavně teda pochopitelně to má všemožná rozšíření původních reálií bioshocku atd., takže zábava :).

A multiplayer jsem si zatím moc neužila díky velmi zvláštnímu fungování Games for windows live, které je celé nějaké na hlavu a taky mi tam nějak blbnul zvuk ještě ke všemu, ale během té chvilky jsem zjistila, že to má docela zajímavé prvky ve hře a otevíratelný obsah a tak a dokonce to má i "příběh" :).

Po přečtení prvního delšího útvaru Alana Moora se mi nějak zdálo, že buď to mělo svůj vrchol někde dřív než na konci příběhu, nebo to prostě není tak dopilovaný jako watchmen, ale každopádně to byla zábava s velkou spoustou zajímavých věcí a hlavně strukturou takovou, že nevím proč se někteří brání tomu označení "grafický román". Navíc na to že se v předmluvě autoři ještě omlouvali, že prý ať divák přivře oko nad tou trochou neobratnosti v rozjezdu celého příběhu, protože je to jejich první delší komiks, tak to dopadlo výborně, takže pánové asi měli nějaký vysoký standardy pro neobratnost. Na druhou stranu ale možná byla trocha těžkopádnosti v tom závěru, kdy mi přišlo že už to není tak našlápnutý a to finální rozuzlení nebo spíš ten plán, který k němu vede je nějak málo promakaný oproti watchmenům a počítá s náhodou, a nebo možná by bylo potřeba si to přečíst ještě jednou nejmíň :). Ale jinak super :).

Hm, tak jsem si dohrála gothic 3 a gothic3 forsaken gods a gothic 3 byla zábava, ikdyž dobývání měst oproti úplně neúměrné přesile orků bylo pěkně pitomý, ale forsaken gods se teda moc nevytáhlo. Skoro žádné vedlejší úkoly, hlavní hrdina už neříká "ahoj, jsem tady nový" a místo toho se chová jak kretén, spousta úplně na hlavu postavených úkolů s taháním nějakého přihlouplého npc co se zasekává kde to jen jde a tak. Akorát to má trochu detailnější grafiku a hodně přestavěná města a trochu předělané souboje, akorát teda nevím na co je tam možnost po dohrání pokračovat, když už tam není co dělat a mimochodem konec je pěkně slabej, když jde jen o to najít jakousi megapotvoru, která se dá porazit úplně snadno :).

Na muzikálu podle filmu Někdo to rád horké by se snad ani nic pokazit nedalo, takže není potřeba nějak zvlášť rozebírat co na tom tak mohlo být super, protože je jasný, že všechno :). Ale potěšily určitě třeba detaily jako když hlavní představitelé hlavních rolí nasadili v těch ženských kostýmech takové grimasy, že se jeden z herců ve vedlejší roli mafiána začal smát a nemohl doříct svou repliku a za to si nakonec vysloužil potlesk :). Nebo třeba mafiánská konference fanoušků italské operní hudby za mocného využívání česky znějících italských slovíček a italsky znějících českých slovíček, což bylo vtipné fakt hodně a dělalo to z toho jednu z nejlepších scén celého představení :). Takže nakonec se dlouho tleskalo :).

Titulky hlásají, že "Obama selhal" a na druhé straně, že "Obama je super, protože dostal Usámu" a teď se rok budou předvádět hlavní kandidáti určitě i za přispění Sarah Palinové, jejích severokorejských spojenců a její pornodvojnice, protože netuší kdo může jejich volební výsledky ohrozit nejvíc :).

Tak jsem si napodruhé dohrála mass effect a když jsem to hrála poprvé tak se mi to asi tehdy zdálo trochu míň černobílé než teďka, ale každopádně zábava :) a zahraju si pak pro jistotu unova ještě dvojku, ale na trojku až vyjde vůbec nebudu mít čas, tak to úplně potrvá, než se k tomu dostanu, ale aspoň je fajn že to má to importování postavičky :).

Ještě jsem se vůbec nedostala ani k původnímu filmu od Rogera Cormana a ani k té muzikálové verzi od Franka Oze, ale za to jsem viděla adaptaci tohoto příběhu na muzikálové scéně městského divadla :). A byla to zábava :). Teda písničky byly občas textově trochu divně překombinované a nejspíš by asi byly lepší v angličtině, ale hudebně to bylo fajn a pěkně se to drželo všech těch Rocky horrorů a Shock treatmentů a podobných věcí. A herci hráli fajn, hlavně Markéta Sedláčková jako Audrey, ale kdo asi úplně nejvíc pobavil sál byl Igor Ondříček v roli šíleného sadistického zubaře a asi šesti dalších vedlejších rolí, protože to byl úplně neskutečný rozsekávač v Jim Carreyovském stylu. I kdyby ale celý tenhle muzikál byla úplná blbost, tak to mělo úplně úžasnou scénu s otáčecí budovou uprostřed, takže se z toho daly dělat velmi pohybové obrazy celé ulice s tím ústředním květinářstvím a hlavně to bylo pro mě velké překvapení po všech těch ostatních představeních, které měly kulisy moc krásné, ale zároveň velmi jednoduché. Akorát jsem teda čekala, že ta masožravá rostlina bude třeba víc tančit nebo něco :).

Trvalo to spoustu hodin než jsem se prokousala tímto příběhem, aby se mi nakonec potvrdilo, že je to pravděpodobně nejlepší série a příběh, na které se dá mezi videohrami narazit :). Přes padesát let se táhnoucí sága o ovládání světa, cti, přátelství, odvaze a o správných ideálech, které se ve výsledku ale nedají odlišit od těch špatných a to všechno ve velmi efektní vojenskošpionážní scifi s tajnými zbraněmi hromadného ničení, genetickými experimenty na lidech a technologickými vychytávkami, které často ohromí svou nápaditostí a využitelností v akci :). Ale hlavně co bylo na celém tom dlouhém příběhu to nejlepší byly všechny ty úžasně prokreslené charaktery a vztahy mezi nimi, které nevypadají zmateně ani během padesáti let, ale zároveň jsou tak propletené, že až do konce příběhu mají čím překvapit a to navíc tak, že to nepůsobí hloupě a nějak uměle nastrčeně.

V tomhle je nejpůsobivější asi příběh Ocelota, protože ten překvapí snad ze všech nejvíc. A pak pochopitelně Big Boss a jeho synové, okolo kterých se to celé točí, ale přitom zároveň netočí :). A v celé sérii se navíc hodně opakují velmi zvláštní vztahy k ženám a přátelům, protože hlavní hrdinové mají takový svérázný způsob komunikace se zbytkem světa a všechny jejich mezilidské vztahy jsou hrozně náznakové a odtažité, ale zároveň hrozně komplikované, nejednoznačné a hluboké i ve své nevyřčenosti. A hlavně taky všechny postavy jsou strašně stylové a osobité a to nejen kvůli úplně úžasnému nadabování, které nemá konkurenci (možná krom některých vybraných adventurních pecek :)). A taky by se slušelo přiznat nějaké zásluhy Raidenovi, nepochopené postavě, které se dá plně porozumět až s posledním dílem, kde se ukáže jaký byl vlastně smysl celého jeho příběhu.

Navíc každý díl série přináší spoustu stejných prvků a zábavy, někdy i úplně totožných miniscének, ale celkové vyznění a směřování každého dílu je úplně odlišné a každý se hlavně věnuje nějakému úplně reálnému nescifi tématu jako jsou jaderné zbraně, cyberterorismus, etika genetických výzkumů, ovládání společnosti skrze síť a spousta dalších. Prostě pecka hned už od toho komornějšího, ale přitom velmi stylově efektního příběhu na zapadlém ostrůvku na aljašce až po tu velmi "epic" megalomanskou nostalgii v posledním díle :). 

Z celé série jsou nejzajímavější asi ty pozdější dva díly, protože v tom posledním se pochopitelně všechno rozřeší a všechno zapadne do toho obřího příběhu a hlavně je v tom spousta melancholie, protože všichni od začátku ví, že to bude ta poslední mise, na kterou se Snake vydá. A třetí díl zase ukáže, co bylo tím prvotním spouštěčem celého toho velkého kolotoče a hlavně ukáže proč se vlastně Big Boss, nebo dřív Naked Snake, stal Big Bossem a čím vlastně Big Boss vůbec byl a k tomu navíc odhalí spoustu velmi zvláštních skutečností a hlavně je tenhleten příběh pojatý trochu jiným způsobem než všechny ostatní, takovým osobnějším, možná ještě o trošku víc než u posledního dílu.

Takže prostě úplně největší pecka a hlavně která série se může pyšnit tím, že její závěrečné video má přibližně dvě hodiny :). A vůbec na celou sérii se dá dívat jako na film :).

Stick out your tongue jsem četla pár týdnů před cestou do Hong Kongu, takže žádná souvislost v tom není, ale každopádně jsem přinejmenším mohla pochopit proč je Ma Jian v číně nežádoucí, protože v povídkách ze Stick out your tongue ukazuje tibet a okolí jako dost drsný kraj se zvyky, nad kterými by západní člověk jen protáčel panenkama. Hned první povídka o tibetském pohřebním rituálu představuje něco, co už samo o sobě dokáže zbořit mýtus o tibetu jako mírumilovné krajině plné meditujících a povznesených tibeťanů, což bylo taky autorovým cílem. Dál pak věci jako zasvěcování nové ženské inkarnace buddhy a multigenerační incest a šílenství ten autorův záměr jen podporují. Každopádně je to ale velmi čtivé a barvité hlavně v popisech krajiny, kdy to čtenář může přímo vidět v obrazech (pokud není úplně bez fantazie :)) a hlavně je to velmi zajímavé čtení o životě v tibetu ve velmi zvláštních a mystických povídkách, které ale o žádných záhadách nepojednávají. A v doslovu je taky zmínka o tom, že když se čínská vláda rozhodla tuto knížku zakázat, tak jí nechtěně vlastně velmi pomohla, protože lidi sice se rádi shánějí po tom, co je zakázané, ale pokud je to zakázané z toho důvodu, že prý to je "pornografické", tak se o to lidi přímo porvou jen, aby si něco takového mohli přečíst :).

vůbec se nám teď nechtělo psát komentáře a deníčky, ale tady je to proč tu čtyřidny nebyl vůbec nikdo :)