Muff

Ze sentimentu jsem kouknul po mnoha a mnoha letech a už to není to, co v pubertě. Je to hrozně natahované, a hlavěn ta hudba, ta je prostě hrozná. Možná se hodí k filmům z osmdesátek, ale sakra, tohle si zasloužilo něco lepšího.

Dobře zpracovaný seriál, poměrně sugestivní, ale nelze přehlédnout dost intenzivní masírku, ignorování porážek a průšvihů ruských vojsk, když ústup, tak plánovaný a vychytralý, když útok, tak jedině úspěšný, opakované líčení slabého a neschopného nepřítele, marginalizování jeho úspěchů, neustálé vyzdvihování hrdinství ruských vojáků i nevojáků, výčty jejich řádů a medailí. Nebýt toho, dostal by seriál snad 5*, ale ta neskrývaná a zbytečná propaganda ho v mých očích silně srazila. Je zřejmé, pro jaké obecenstvo byl seriál určen.

Neznám předlohu, a pokud budu hodnotit v rámci žánru, tak musím dát za 4. Nečekal jsem složitý děj a taky jsem ho nedostal. Nečekal jsem velké herecké výkony. Prostě je to kvalitní žánrovka tu a tam vykrádající už jednou viděné (Matrix, Blade Runner), ale má plynulý spád, Takeshi je boží a na Scarlett se prostě dobře kouká.

Hopkinsův herecký výkon fantastický. Jen tomu ději jsem tak nějak nevěřil.

Nějak jsem to nepobral. Hlavní postava je nudná a nezajímavá, převyšovaná zcela vedlejší postavou, příběh není ani pro dospělé (moc infanilní), ani pro děti (dost morbidní). Není ani místy vtipný. Tak pro koho vlastně je? Až budu chtít vidět fantasy s dějem, hlavními postavami, humorem a přitom za pár šlupek, podívám se na Stardust.

Tak na tenhle film si rezervujte 3-4 hodiny a pozvěte na pivo nějakého aspoň ne úplného laika přes finančnictví, nebo aspoň zkoukněte dokument Finanční krize. Film odsýpá, ale stejně tak sype z rukávu tolik termínů, že laik se v tom topí i přes neustálé vysvětlovací prostřihy. U nás se musel film zastavovat co 5 minut :D Na druhou stranu získáte zajímavé znalosti, pobavíte a zároveň vyděsíte,nebudete věřit, že tohle se skutečně stalo. No a vysvětlovačky s populárními osobnostmi, ve vaně nebo u rulety, s názornými nákresy, vtipné.

Na pohádku jsem narazil náhodou, zkouknul ji, a o to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že ji režíroval Jiří Strach. Což o to, Polívka ani Vondráček nebyli úplně špatní, Eliška Jansová byla sympatická princezna, Liška pitvořivě hrůzostrašný, Plesl vtipně rozdvojený, i ten nápad a exteriéry byly neotřelé, ale nemohl jsem překousnout dvě věci. Mádl. Zase Mádl, už se bojím otevřít konzervu, aby na mě nevyskočil. A hraje zase stejně. Ale nejhorší byla jakoby vtipná postava italského učitele v podání Ivana Trojana. Nejen, že to naprosto nesrozumitelné českoitalské blekotání bylo nesrozumitelné, pitvoření přehnané, ale hlavně to všechno bylo zbytečné! Už toho bylo prostě moc, stačili tři nápadníci s hroznými přízvuky, proč ještě rádobyvtipný učitel? Vždyť Trojan vypadal směšně i tak, nebylo třeba tlačit na pilu.

Další nevyužitý potenciál. Ten nápad není špatný, ale scénář, to je prostě slabota, ve třetině filmu jsem se smířil s tím, že to prostě bude takové vysokonákladové béčko a v tu chvíli mne to začalo i bavit.

Mně ty francouzské komedie se superrychlými dialogy a zbytečnými nicneříkajícími projevy prostě nic neříkají. Nudné. Nudné. A ne moc vtipné.

Bože, takovou sračku jsem snad ani neviděl. Neustálé vřískání, kamera, ze které jsem měl po chvíli nevolnost, bezobsažné dialogy, bezobsažné monology, bezobsažný děj. Jediné, co za něco stálo, byly na pár minut kozy hlavní hrdinky.