Petaxis

Haha, ty vole. Pan učitel - lektor mi připadal trošku jako úchylák, jako ptát se dětí na základní škole zdali masturbují nebo jestli už jim roste ochlupení mi připadá trošku WTF a celkově tak trochu neopodstatněné a od věci. Vůbec bych se nedivila, kdyby si večer honil při myšlenkách na své pubertální žáčky (ale třeba se pletu a prostě tomu vůbec nerozumím), a to nejsem žádný odpůrce sexuální výchovy ve školách, spíš naopak, mám pocit, že některým dětem - dospívajícím by prospělo takovéto získání informací z nějakého relevantního zdroje. Pak mě teda ještě dostalo složení učitelského sboru. Nad některými lidmi mi prostě zůstal rozum stát a je div, že se jim kdy vůbec podařilo počít děti. Jako chychotat se ve čtyřiceti nad slovem "kunda" nebo se ho stydět vyslovit, to je teda fakt něco. A tohle říká člověk, kterej teda fakt nepatří mezi lidi, kteří by měli úplně bezproblémový a zdravý vztah k sexu. Pak se ještě musím pozastavit nad názory většiny věřících o sexuální výchově. Já respektuju, že je pro ně sex něco posvátného (a z velké většiny s tím souhlasím), respektuju i jejich přání začít se sexem až po svatbě (s čímž už sice osobně úplně nesouhlasím, ale naprosto to chápu). Čemu ale vážně nerozumím, je to jejich striktní odmítání sexuální výchovy ve škole. Jako co je špatného na tom, že se tam jejich děti dozví informace o různých druzích antikoncepce a o prevenci proti STD. V nejlepším případě, budou dělat radost svým rodičům a nebudou je nikdy potřebovat. V nejhorším případě, je potřebovat budou, ale dozví se je až pozdě (a dozví se je zaručeně i bez sexuální výchovy, žijeme v době internetu, proboha), a pak nakráčí domů s tím, že jejich přítelkyně je těhotná, nebo s nějakou jinou úžasnou novinkou. Naivita některých rodičů mě fakt dojímá. Jako to, že si oni počkali na sex až po svatbě, ještě prostě rozhodně neznamená, že to stejně budou mít i jejich děti a zavírat oči před realitou prostě nic neřeší. Já sama jsem sice nikdy získávat informace o sexu od žádných autorit nepotřebovala, protože mi vždycky byla vlastní schopnost vyhledávat na internetu informace a z nich vybírat pouze ty důvěryhodné a relevantní, ale ne všichni lidé jsou na tom stejně a někteří mladí se prostě chovají jako nezodpovědní a nepoučení idioti a nějaká informační hodinka by jim určitě prospěla. Všehovšudy šlo o celkem zajímavý dokument, který však ani tak neinformuje o současné situaci kolem sexuální výchovy ve školách, spíš sleduje osudy několika dospělých lidí - učitelů, které Vás v mnohých případech prostě dostanou do kolen.

Relatable.

Můžeme nadávat, že je to absolutní hnůj, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Snímek si bohužel své diváky (respektive především divačky) vždy najde, přestože je pro mě nepochopitelné, proč tohle někdo fanaticky hltá nebo to dokonce bere vážně. Občas jsou to dokonce i lidi, o kterých byste jinak řekli, že nemají v hlavě úplně nasráno. Nemůžu se rozhodnout, jestli je to ještě větší blbost, než jednička. Asi to vyjde nastejno. Dvě hvězdičky za to, že se na to dá koukat alespoň jako na dobrou parodii.

Clay, I love you (dobře, po druhý sérii už ne tolik :D Ale potřetí už zase celkem jo :D).

Na jednu stranu fakt bizár, na druhou stranu pravděpodobně docela autentická sonda do duše masochistek (masochistů) a vlastně i sadistů (sadistek). Rozhodně je smysluplnější pustit si Sekretářku, než Padesát odstínů šedi. Líbilo.

No jako já nevím. Zajímavej nápad využít tenhle zatím neokoukanej formát, ale mám trošku problém s celou tou scénáristickou stránkou. Nic moc se tam neděje, jednotliví aktéři se dají snadno rozřadit do určitých společenských škatulek (třeba holka s velkejma kozama a malým mozkem...). Prostě všechny postavy představují jakýsi archetypy, který společnost patrně přisuzuje Generaci Y. Ale to přece nemůže být pro diváky zajímavý. Takhle to prostě v životě nechodí, většina lidí má přece mnohem zajímavější, komplexnější a originálnější osobnost. Ale postavy tady se chovají jako naprostí idioti, kterým bych nejradši dala přes držku. A přitom je chování všech postav strašně prvoplánový, předvídatelný a zdánlivě šokující. Na mě to celé působí jako jakási telenovela pro mladý. A ani mi nepřipadá, že by to mohlo zaujmout reálnou generaci Y. Dokážu si představit, že to osloví třeba teenagery, kterým ale není víc, než dejme tomu 17. Mýdlová opera pro odrostlý děti. A tohle má být obraz dnešní generace? S tím se teda neztotožňuju. Já do týhle generace patřím taky a rozhodně se nechovám tak kreténsky jako postavy v seriálu, ani mí kamarádi se tak nechovají. Šlo z toho vytřískat víc, čekala jsem nějkou syrovou hořkosladkou výpověď o dnešní generaci mladých, dostala jsem jen jakejsi prefabrikát s pozlátkem, kterej se snaží působit hrozně damaticky a reálně. Bohužel mu to moc nevychází. Btw: v průběhu sledovaní mě napadla myšlenka, jestli by zveřejnění mých aktivit a konverzací na internetu nebylo zajímavější a zábavnější, než celej tenhle pořad. Jo a ještě jedna poznámka na konec. Do podobnýho projektu by mi asi víc seděli úplně nový neokoukaný tváře, který nikdo nezná. Netuším, proč se tvůrci rozhodli do rolí obsadit herce, kteří už pár zářezů ve svý kinematografii mají. Ale to už je opravdu jen detail.

Lepší přenesení knihy na plátno už si ani nedokážu představit. Například v porovnání se Zmizelou je to nebe a dudy. Pokud jste viděli Zmizelou až poté, co jste četli knihu, tak předpokládám, že jste podobně jako já z filmu nic moc neměli. A to jsem se na ni vážně těšila, protože ji točil Fincher. Jediné, čeho se mi dostalo, bylo naprosto doslovné převedení knihy na plátno. Nic víc, nic míň. A asi se shodneme na tom, že Zmizelá stojí především na zápletce. A pokud dopředu víte, jak to skončí, tak to prostě celý prozíváte. Tohle se ale naštěstí nestalo u Dívky ve vlaku, i když jsem se toho bála. I přesto, že jsem celou dobu věděla, jak to dopadne, si film dokázal udržet mou pozornost od začátku až do konce. Fakt jsem se bavila. Emily Blunt byla prostě skvělá a to jsem si ji původně v roli Rachel nedokázala absolutně představit. Fakt dobrá práce. "How could you be so heartless?"

Příjemná, nebojím se říci až netypická teen komedie. Možná by filmu prospělo, kdyby se odehrával v nějakém delším časovém rozmezí, protože díky tomu, že děj filmu zahrnuje události pouhých několika dní, na mě vztah hlavních postav a jeho vývoj působil trošičku neuvěřitelně (respektive velmi urychleně). Ale oceňuji, že se film odlišuje od většiny ostatních teen pohádek, ať už svými dialogy, nebo právě nepohádkově-pohádkovým vztahem hlavních postav. Sladké, ale hezky.

Příběh o nevšední lásce. Vysokoškolský profesor, který se ze všech sil snaží potlačit své city. Studentka, která po celý svý život nese stigma. Stigma v podobě chronické nemoci. Film o tom, že v životě není všechno přesně takové, jak by se na první pohled mohlo zdát. A také, že není vše tak, jak bychom si přáli. Hlavní zápletka se možná může zdát klišoidní, ale zpracování a atmosféra film činí neotřepaným. Komorní, citlivé a velmi silné drama.

Hodnocení není za způsob zpracování, ale za předávané informace.