Eterninox

Učebnicový příklad toho, jak může špatně obsazená hlavní role zdegradovat jinak skvělý film. Nevadí, že příběh je mohutně výpravný, že scénografie je lahůdka pro oko, že soundtrack je opus magnum Harryho Gregsona-Williamse, nebo že vedlejší role na výbornou zastávají zvučná herecká jména. Stačí, když ústřední postavu ztvární Orlando Bloom, a filmový skvost je tatam. Bloomův extrémně jednotvárný herecký projev zabíjí pomalu každou scénu ve které se objeví, a navíc naprosto zbavuje pochopitelnosti některé klíčové momenty, které by v podání schopného herce mohly být materiálem pro zlatý fond filmu. *** Na Kingdom of Heaven je také pozoruhodné, do jaké míry film vylepšuje režisérská verze. Mnohem komplexněji jsou v ní například rozvity postavy princezny Sibilly a jejího syna (kteří v kinoverzi sloužili spíš jako kulisy) i malomocného krále (famózně zahraného Edwardem Nortonem). Celkově pak Director's Cut z filmu dělá méně "Gladiátora střiženého Pánem Prstenů“, a více úvahu nad rolí víry a náboženství v historii západního světa. Kterýkoliv studiový hlavoun, který tyhle scény nepustil do kina, by zasloužil o tu hlavu přijít. Kinoverze 75%, rozšířená verze 90%.

Hotel Rwanda je často přirovnáván k Schindlerovu seznamu moderní Afriky, a rozhodně ne neprávem. Oba filmy (inspirované skutečnými událostmi) sugestivně ukazují, že člověk je schopen spáchat neuvěřitelná zla ve jménu absurdních ideologií, ale také schopen riskovat vše co má pro dobro ostatních. Hotel Rwanda má ale mnohem akutnější poslání – sděluje totiž, že i dnes, kdy je nacismus prakticky všeobecně zatracován a kdy ohromné prostředky jdou na mírotvorné účely, je stále možné, aby probíhala obdobná zvěrstva jako za Třetí Říše. *** Z hereckého ansámblu nejde než nevyzdvihnout výkon Dona Cheadla, který výborně ztvárňuje hrdinovu rozpolcenost mezi starostmi a povinnostmi, a mezi vlastním strachem a nutností jít příkladem pro ostatní. Trošku mimo mi ale přišel Nick Nolte jako velitel mírových jednotek, který jako by hrál akčního hrdinu v hlavní roli. Filmu to ale na celkové kvalitě ubírá pramálo. 90%.

První díl Deathly Hallows mě mile překvapil tím, jak všechno (v celé filmové sáze víceméně poprvé) běželo po příjemně pozvolných dramatických křivkách a postavy i dějové linky se díky tomu mohly pořádně rozvinout. Dvojka se však vrací do starých kolejí, a film většinu času skáče mezi příběhovými výjevy bez větší snahy o plynulost nebo gradaci. Jednotlivé sekvence akce a osobního drama mi díky tomu mnohdy přišly poslepované dohromady poměrně násilně, díky čemuž ani pořádně nevyznívaly. Leckteré scény následkem toho navíc působily zbytečně až samoúčelně (kupříkladu Neville vs. Snatcheři). *** 3D, ač není úplně špatné, mi přišlo dost zbytečné, a o to trestuhodnější, že se díky němu do valné většiny českých kin dostala jen dabovaná verze. Dabing je totiž horší než jsem čekal, a znatelně na celém filmovém zážitku ubírá. Navíc se v něm prakticky ztrácí charaktery postav, které jsou už tak docela oslabené epizodickou strukturou filmu. Většina herců se totiž kvůli neustálým skokům v ději nemá ani šanci pořádně projevit. Navzdory tomu je ale rozhodně třeba vyzdvihnout výkon Alana Rickmana, který v několika málo scénách dokázal dát ohromný emocionální náboj celé druhé polovičce filmu. Velmi pěkná mi přišla i audiovizuální stránka, ač Desplatova hudba se ve vší té překotné vřavě občas ztrácela. *** Ve výsledku tedy posledního Harryho Pottera rozhodně považuji za dobré zakončení série, které ale má své mouchy, a není jich úplně málo. Jsem tedy velmi zvědav, jestli se dočkáme nějaké té extended verze, která by uhladila tempo a celkově film posunula k pěti hvězdičkám, kde si vyvrcholení takovéhle ságy zaslouží být. 75%.

Většina scén ve kterých vystupují jenom roboti je skvostná. Jejich povahy, vzhledy, jednání i způsoby komunikace krásně sedí do jejich prostředí (skvělá je například scéna, ve které WALL-E poprvé spatří EVE), a tetelil jsem se u nich slastí jako malé děcko. Velmi poutavé a pro rodinný film poměrně neotřelé je i dějové zasazení do post-eko-apokalyptické budoucnosti, kdy lidstvo zničilo svoje přirozené prostředí a díky kombinaci moderních technologií a bezbřehé poživačnosti zdegenerovalo do nesoběstačných ubožáků. Když však na scénu přijdou lidé jako postavy a ne jako kulisy, není to už taková sláva. Situace, do kterých se dostávají (jako kupříkladu první přímý kontakt s jiným člověkem nebo vyhledávání základních znalostí o Zemi ve slovníku) mají ohromný potenciál jak komický tak dramatický, ale postavy samotné i jejich chování jsou (možná záměrně v kontrastu s roboty) značně generické a nezajímavé, a je dost obtížné se s nimi ztotožnit. Až na tenhle drobný kaz je ale prakticky každý záběr filmu nápaditě vymyšlen a skvěle proveden, a dohromady považuji WALL-Eho za jeden z nejlepších Pixařích počinů, kterého předčí zatím snad jen Toy Story 3. 85%.

Tohle zvláštní dílko je (věrno svému názvu) celkem zajímavým mixem mnoha žánrů, tématik a odkazů, nicméně. Možná až na poměrně vtipnou sekulárně-spirituální alegorii však v žádném svém aspektu nenabízí nic převratného nebo výrazněji poutavého. Za pozornost stojí snad jen téměř neprohlédnutelná trojrole Saeeda Jaffreyho. 65%.

Matthew Vaughn mě nadchnul svým Stardustem a Kick-Assem, takže jsem od First Class čekal opravdu hory doly. A nemůžu rozhodně říct, že bych byl zklamán. Vaughn v rámci komixového příběhu zručně skloubil lidské drama i žánrovou nadsázku, takže jsem byl (vlastně velmi podobně jako v Kick-Assovi) často pohnut i pobaven velmi rychle po sobě (a občas i zároveň), a nepřišlo mi to nikterak rušivé. *** Pár vad na kráse by se ale našlo. V porovnání s výbornými výkony Fassbendera, McAvoye, Bacona i Jennifer Lawrence mi January Jones jako Emma Frost přišla (možná záměrně) dosti jednorozměrná, a většina ostatních mutantů nedostala dostatečný prostor, aby nějaké to herectví (natožpak komplexnější povahokresbu) vůbec předvedla. Docela mě mrzelo i to, že skotská genetička Moira MacTaggart (v podání sympatické Rose Byrne) byla i přes své třeskutě britské jméno retconována na americkou agentku. *** Trochu zvláštní mi ale přišla i kamera v akčních scénách, která často prostříhává ohromné, dynamické a trikově náročné sekvence extrémně přiblíženými záběry, typickými pro retro-stylizaci a nízkorozpočtovky. Celkově nicméně považuji Vaughnovy X-Meny za velmi důstojného nástupce těch Singerových, a jsem hodně zvědav, jak si poradí s dalším dílem. 85%.

Jossu Whedonovi se s Dr. Horriblem povedl malý filmařský zázrak. Za směšné peníze natočil krátkometrážní muzikálový bonbónek, který skvěle funguje jako rozverná parodie superhrdinských žánrových klišé, a zároveň jako autonomní a překvapivě komplexní zpracování konfliktu tvaru a podstaty, a to jak ve vnějším tak ve vnitřním světě. Hudební čísla jsou výborně napsaná i provedená – jsou vtipná, dramatická i tklivá přesně když mají být, a ve výsledku jsou mnohem chytlavější než valná většina vysokorozpočtových muzikálů, co jsem zatím viděl. *** Herecké obsazení je jedním slovem geniální. Neil Patrick Harris výborně zvládá cynického pseudo-superzloducha s něžným srdcem, Nathan Fillion zase válí jako super-namyšlený skoro-superman Captain Hammer, a Simonu Helbergovi evidentně vyhovuje role směšného nerda, kterého nikdo nebere vážně. Největší výhrou pro mě ale bylo obsazení Felicie Day jako Penny, která svou odzbrojující vírou v dobro (a o nic méně odzbrojujícím úsměvem) výrazně kontrastuje s oběma anti-hrdiny, a v drtivém posledním aktu přináší hořkou katarzi. 95%. PS - Fanouškům Dr. Horribla také nemůžu nedoporučit i quasi-dokumentární "audiomuzikál-o-videomuzikálu" velmi pregnantně nazvaný "Commentary!"

Tady opravdu není příliš co řešit. Poté, co jsem tomuhle materiálu byl nuceně vystaven kvůli pobytu v nemocnici, jsem se dokonce přistihnul při myšlence, že dřív ty telenovely alespoň za něco stály… 0%

Potom, co se Hoganův Zeus objevil v záchodové míse, mi došly síly. Suveréně nejhorší do kin distribuovaný (a pravděpodobně i jakýkoliv jiný) film, co jsem kdy měl tu smůlu vidět. Mladý Sandrak by měl přestat děsit filmové diváky a zjednat si dlouhodobou lékařskou pomoc, dokud ho ty steroidy ještě nezabily. 0%

Když jsem se po zhlédnutí zamyslel nad tím, o čem to celé vlastně bylo, nemohl jsem než neobdivovat režiséra a jeho kompanii, že z toho nakonec udělali poměrně koukatelný film. Sice to rozhodně není kvalita, jaké dosáhnul např. Fincher u Social Networku (což je, obdobně jako Number Four, film s dosti triviálním dějem a zápletkou), nicméně určitě bych nečekal, že v pohodě dokoukám drasticky povrchní, žánrovými klišé nacpané a logicky dost nekoherentní scifko, ve kterém teenagerský pseudo-mimozemšťan - kterému ve vypjatých momentech září dlaně - bojuje proti křížencům Wellsových morlocků a disneyovských tupounů, a k tomu se ještě „navždy“ zamiluje. Nemalou zásluhu na tom mají překvapivě slušné herecké výkony (tedy až na ty tupouny), místy zajímavá kamera, a velmi pěkné trikové sekvence. 55%.