sha.piro

Stále velice zdařilé a příjemné, bohužel už ne tak originální jako jednička Příšerky s.r.o. Co se ale tvůrcům povedlo, je poslední třetina filmu, která mě opravdu bavila.

Ač mé hodnocení spadá do podprůměru, musím říct, že film měl občas i světlé chvilky a já se při nich vcelku slušně bavil.

Coby velikému fanouškovi Supermana z roku 1978 mi tohle nové zpracování zarazilo doslova kůl do srdce a připravilo mi opravdu hořké zklamání. Zatímco tvůrcům Batmana se podařilo jeho postavu vynést až na samý filmový vrchol, tvůrcům Supermana se mě povedlo akorát přesvědčit o tom, že s touto postavou se už bude asi navždy jen vytírat starý vyjedený talíř. Byt´ se zde tvůrci snažili uchopit lžici alespoň jinou rukou a přinést tak divákovi něco jiného, než co znají, zapomněli na spoustu drobností, které činily Supermana tak jedinečným. Zatímco před sedmi lety se ještě jakž takž podařilo do filmu o Supermanovi dostat kus nostalgie a romantiky spolu s příjemným dějem (připomínajícím v něčem druhý díl staré klasiky), Snyderovi se povedlo jen lépe vykrystalizovat "supovo" (ne)lidské dětství a mimozemské padouchy. A když už jsme u toho, co se týče postav, tak Antje Traue tu (podle mě) svou rolí generálovy pravé ruky všechny strčila do kapsy. Byla nemilosrdná, byla sexy, uměla to nezapomenutelně - jak se říká - "prodat" a jako jediná si zde proto zaslouží sklidit zasloužené ovace. Rád bych to samé napsal i o Shannonovi, který tu herecky doslova zářil, ale jemu se (narozdíl od ní) nepovedlo předčit svého hereckého předchůdce co se týče postavy (generála Zoda) - Terence Stampa. Když se řekne Zod, bude se mi i nadále v paměti vybavovat herec Terence Stamp spolu s gorilou Nonem v podání Jacka O'Hollorana a Sarah Douglasovou coby Ursou, co při sestoupení na Zem sympatickým způsobem objevovali nové nadpřirozené schopnosti, které jim tato planeta poskytla a nemuseli při tom být ani v "plné zbroji". Bohužel, ani s její pomocí to nic nemění na tom, že mě dvě třetiny filmu naprosto nudily svou prázdnou a zbytečne dlouhou nadupadnou ničivostí. Spousta výbuchů a průletů zdmi a okny mrakodrapů, je samo o sobě to naprosto nejjednodušší čím diváka časově "zaplácnout" a přitom vzbudit dojem jakési velkoleposti. Tohle může bavit kde kterého vandala, ale člověku, který čeká od filmu víc, než jen pouhé boření, to nedá téměř nic. Pro příště by bylo fajn, kdyby se tvůrci ještě jednou podívali na klasiku a začali konečně vybírat schopné a charismatické herce (!) a né nadupané playbojíčky, stavěli více na postavách a ne efektech apod. Někdy je méně více! S nasazením Amy Adamsové mi zprvu udělali radost, protože je to jedna z mých oblíbených hereček, ale co naplat, do role Lois Laneové mi nějak nezapadla, o Cavellovi raději pomlčím... Hodnocení filmu: 30%

Tento film není nejfamóznějším westernovým snímkem všech dob nejen díky skvělým hereckým výkonům, podmanivé (a naprosto originální) hudbě, nebo skvěle napsanému scénáři, ale též díky důmyslně promyšlené kameře, střihu, lokalitám i zvoleným kulisám, vzácně se vyskytujícím (o to ale výstižnějším) dialogům a prostě všemu, co dělá film filmem. Když jsem tento skvost dokoukal, ukápla mi slza dojetím stejně, jako když jsem ho viděl před dávnými časy jako kluk. Ten konec musí opakovaně dojmout snad každého, kdo jen trochu umí číst mezi řádky. Frank opouští Jill, která ho nesmírně miluje a to bez jediného objetí, nebo pohlazení, slůvka útěchy, či rozloučení, jen svým pohledem k ní promlouvá při té nejkrásnější romantické filmové melodii. Během této chvíle vše pozoruje Cheyenne neuvěřitelně dojemným pohledem, který mě úplně uzemňuje. Ví, že ho Jill miluje, a že Harmonikář i přes tuto skutečnost odejde, a že on sám, který po ní už od první chvíle také touží a přál by si s ní strávit zbytek života, s ní také nemůže zůstat. Nejen kvůli jejím citům k Harmonikáři, ale proto, že ho život kvůli tajenému zranění opouští. Proto odjíždí spolu s Harmonikou, ač ví, že už je to jen na oko. Tenhle film je prostě jedinečný. Dokonce i tím no-happyendem : )

Čistokrevný podprůměrák, od kterého jsem očekával mnohem víc, než mi byl schopen dát. Vše v něm bylo už od začátku naprosto snadno odhadnutelné. Dopředu je vám jasné: kdy a kde záporák zaútočí, kdo má pravdu ohledně torpéd, kdy a kde začne něco "smrdět", ve které vteřině se otevřou dveře na druhé straně zloduchovy lodě, stejně jako snadno odhadnete způsob, kterým zastupující kapitán převeze záporáka při "předávce", co bude následovat po smrti kapitána... no prostě všechno. Takže efekty fajn, ale to je vše. Aby se dalo mluvit o velkolepé filmové údálosti, musí to obsahovat více, než jen zdařilé efekty a to především pořádný a hlavně originální příběh, který zaujme. Tohle byla "káva" s příchutí znovuzalitého lógru.

Tenhle film rozhodně není pro každého. To, co dnes na tomto snímku bude asi mnohým vadit ze všeho nejvíc je jeho "mlčenlivost", protože jsme si jako diváci zvykli na to mít vše naservírované v tom nejrychlejším možném sledu, ať už dějovém, tak verbálním. A co není "akční" je pro většinu i nudné. Tento snímek ale vychází z opačné poctaty a mnohem více svou kamerou a mlčenlivostí nabízí divákovi možnost vnímat postavy i s jejich myšlenkami a vnitřními pocity. A to je v dnešní době veliká vzácnost.

Sung Kang, Brian Tee a Nathalie Kelley fajn, ale proč vsadili tvůrci zrovna na Lucase Blacka , to je mi trochu záhadou. Kamera a střih často děs, ale tak špatné, jak to tu mnozí prezentují, to zase nebylo. Koukat se na to dá. Zase je to jiný způsob jízdy, který vnesl do této série něco nového. Co je ale hodně zvláštní, to je fakt, že tenhle (v pořadí třetí) díl, který se tváří jako pokračování předešlých dvou, vlastně do celé série zapadá jen z části a ještě jen tak bokem. Dějově je to totiž zasazené celé špatně. Pokud jste byli v kině na šestce, tak jistě víte, co se stalo s Gisele (v podání okouzlující Gal Gadot) na skoro-konci filmu a proč i na skoro-konci se Han rozhodne odjet do Tokya. Jenže po pár vteřinách závěrečných titulků je tu ještě (stejně jako v pětce) malá dějová vsuvka, která má nalákat diváky na sedmičku. A to, co se událo mezi skoro-koncem a touto vsuvkou, tedy během těch několika vteřin titulků, to je právě díl třetí nazvaný Rychle a zběsile: Tokijská jízda. Divné, ale pravdivé.... Takže pokud si v tom chcete udělat pořádek, zkoukněte to v tomto pořadí: 1,2,4,5,6 (ale jen do prvních závěrečných titulků), pak 3, pak vsuvku zasazenou do titulků šestky a pak běžte za rok na sedmičku : )

Mělo to říz, ale scházela tomu pěna a správná teplota. Jinými slovy: honičky, rvačky, postavičky, příběh, všechno vcelku o.k., ale kamera, střih, občas i hudba (hlavně v úvodu), nebo rvačka a auta vs. Jumbo Jet v závěru filmu mi tohle pokoukání dost pokazily. Oproti pětce horší, ale stále jinak slušný akčňák. Co osloví v tomle díle asi ze všeho nejvíc, to je hlavní zloduch Shaw a jeho "vytuněná F1" : )

Vcelku solidní akčňák. Kdyby se tvůrci vyvarovali zbytečných chyb alá Dieselův ztracený řetízek (který mu v jednom záběru pevně drží na krku a v druhém se z nepochopitelného důvodu objeví přetržený na zemi, ač nepřišel s ničím do kontaktu), nebo postřelený parťák (který, když nastupoval do auta, postřelený nebyl a navíc nastupoval i na úplně jiné sedadlo) apod., tak by to bylo za čisté ****

Tak vám nějak nevím... Příběh mě nezaujal vůbec ničím, herecky to stálo taky "za malinu" a jediné světlé chvilky, díky nimž to neodsoudím jako úplný propadák byly "neúplné" víly a drak.