shioo

Přiznám se, že Audrey Tautou jsem přiliš nemusela (nějak pro mě existuje jen jedna Audrey), ale po Amélii jsem si ji zamilovala (sice jen v tomhle filmu, ale i tak mě okouzlila převelice). Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by ji zahrál lépe. To je jedna věc. Věc druhá je příběh samotný - strhující, kouzelný, úžasný no prostě skvělý. Věc třetí a myslím, že neméně důležitá než ty předešlé je Tiersenova hudba, kterou si zamiluje každý. Ne každý jako každý, jak se to chlácholivě povídá, ale opravdu KAŽDÝ.

Kdyby tenhle snímek nenatočil Daniel Monzón, ale John Nějákej nebo James Takovej či Thomas Makovej (rozumějte tím amíky tedy ehm občany USA ehm) tak by to nejspíš byl další průměrný film s vězeňskou tématikou, kterých jsou stovky. Tím, že zde dokonce ani nehraje žádný James, John, Thomas nebo Charles (možna by se našel v tom záběru, kdy dav burácí před věznicí), ale všechno to je španělsko-francouzké osazenstvo, film předčí všechna vaše očekávání. Nezavání typickým rozpolcením na dobro a zlo a ukazuje celkem syrově jakým způsobem se vám může otočit život b+hem minuty, a že při něm (životě) vás udrží jen chladná hlava a logické uvažování. Za mě skvělé a klidně doporučím všem lidem různých chutí, tvarů a věku.

No, první polovina (spíše třetina) ujde, vážně bych dala dvě hvězdy aniž by mi někdo u krku držel nůž. Zbytek? Naprosto nudná a nezajímavá podívaná. Na padesát momentů, které jsou v tom filmu naprosto zbytečné (úmrtí kočky, otec v base, výběr rakve, automobilový závod...) a hlavní okamžiky zkrácené na minimum (jak ho lehce našla v New Yorku, či jak vlastně náhodně získala práci, když pohovor totálně pokašlala...). Jo a ta dívka rozvalující se na posteli je zrovna spolužačka, sestřenice, sousedka nebo pokojská i v běžném životě. Dívala jsem se na to před spaním a mohu doporučit přede všemi prášky na nespavost nebo teplým mlékem s medem.

Možná mělo zůstat jen u jedničky. Kdo ví. Každopádně Guy Ritchie není žádný pitomec a byť se rozhodl zopakovat svůj úspěch a uznání v tomhle pokračování, ostudu si určitě netrhl. Nebudu to tedy porovnávat s jedničkou, jak mají všichni lidé zvykem (a občas mám tik v ruce i já, přiznávám). Dobrá komedie, při které vám nadlidské výkony nepříjdou tolik stupidní, protože jsou zařazeny do zcela jiné doby, a vlastně nikdo nemůže s jistotou říct : " Ale takhle to nebylo, nebo tohle tuhle a tamto tam nebylo (ano, narážím na ty nesouvislosti s jednotlivými vynálezy -> Who cares?)". Není to film, který vás ohromí a dojme, ale zaručeně pobaví a rozesměje. Dávám tři a půl hvězdičky (vím, že půlky se tu nerozdávají, proto ji píšu zde). Přála bych si vidět další podobnou komedii v tomto duchu (člověk má těch transformujících aut, mimozemšťanů a lidí se schopnostma hořet, létat nebo hýbat s vidličkama taky jednou nad hlavu), určitě bych zde ráda viděla Roberta a snad i Juda, jen prosím ať se nejedná o třetí díl.

Po dlouhé době nenucená akce. Osobně se mi hrozně líbily scény s nepovedenými výbuchy, které perfektně parodovaly každý první americký akční film a muže z Kobry 11 pracující ve dne v noci. Super honičky, skvělé postavy v příběhu a hranice ujetosti ve snesitelné sféře. Kladně hodnotím i to, že režie nevsadila na Channingovo tělo a nezařadila tak k němu ve filmu teoreticky žádnou zápletku se ženou (scénky s pošahanou učitelkou nepočítaje). Něco takového tu dlouho chybělo madrfakrs! ... Do I make myself clear?

Sadistická vybíjená... Jason Statham jako vždy nejméně jednou sundá svršek a v dalších scénách má pro jistotu o číslo menší svetr (já si nestěžuji, ovšem mužským divákům to může způsobit lehkou depresi). Děj je rychlý, čistý (zcela pominu nadlidské i nadfyzikální možnosti) a výstižný a nechybí ani ironický konec (snad každý si zapamatoval, že na ten gramofon se "sakra nemá sahat!"). Tři hvězdy za celkem dobrou podívanou, roztomilou čivavu a drsnou homosexuální scénu, která končí rozbitím krásného interiéru jednoho obývacího pokoje.

Povedené zpracování vojenského konfliktu byť pohled na skutečnost spíše jednostranný než objektivní, ale koneckonců film nenese přídomek "dokumentární" tak proč tam nerozmáznout propagandu verbování do armády a zároveň ujištění pro zelenáče že : "Když se něco posere, americká armáda vás v tom nenechá kluci!" Škoda, že kromě skvělého obsazení, scén a perfektní hudby film nenese jistou osvětu v otázce mezinárodních vztahů jako je tomu např. u Hotelu Rwanda či Shake hands with the devil.

Absolutně bohovský film. Musím přiznat, že styl Miloše Formana mi přišel na slinu teprve nedávno (snad díky tomu, že mi můj poměrně nízký věk dosud nedovoloval oblíbit si jeho díla) ale když to přišlo, tak to přišlo ve velkém. Nyní hledám, pátrám a slídím po všech filmech pod nimiž je tato mnohdy opomíjená Osobnost československého a českého filmu podepsána. Amadeus je vtipná a svižná komedie podložena perfektní hudbou (jak jinak když jde o Mozarta) a ztvárněná množstvím charismatických postav. Pro mě osobně je velkým zklamáním, že se Oskara nedočkal Tom Hulce (byť F.Murray Abraham jej dostal zaslouženě), který je tou skvělou roztěkaností a milým šílenstvím v očích i hlase (ahahahaha) naprosto kouzelný. Snad poprvé mi ve filmu nevadí prolínání minulosti a přítomnosti s komentářem jednoho vypravěče příběhu, protože je tento přechod ztvárněn velmi přirozeně a jednoduše.

Co mi vadilo byl konec, kdy si ženská (zase) vybere polepšeného sukničkáře s modrýma očima a tak sladkým úsměvem, že vám po pěti minutách filmu vypadávají stoličky (kam ten svět spěje když se na normální chlapy nedostane?!). Marná snaha o komediální akci, základním kamenem tvářička panenkovské Reese, sázka na napravitelného promiskuitního cukrouše na straně jedné a romantického, otcovského svalovce hledající pravou lásku na straně druhé.. film aneb "Vyberte si z toho každý na co se laskavě ráčíte dívat, nám jde stejně jen o dolar z vaší sledovanosti".

Předem se přiznávám, že hodnocení se vztahuje na reálnou část příběhu. Tu část fantasy jsem bohužel (nebo bohudík) probrečela smíchy. Ze začátku to dává jakýsi smysl a mysterióznost lokace je zcela na místě, ale v počin, který se to po několika minutách zvrhlo mě velice zklamal. Faun působil nechutně úchylně a s pohádkovostí se snad nikdy nesetkal, víly, které se měnily z ohavných pakobylek či strašilek se ještě daly unést, ale monstrum, které si vkládá oči do dlaní? To vážně? To je prostě nemohl mít v hlavě? I kdyby jen jedno? No prostě obrázek toho jak si následně tento veryscary tvor přiloží ruce k obličeji (potomek Lorda Voldemorta a E.T.?) mě donutil poprskat svými slinami televizní obrazovku a následně aplikovat toto gesto jakožto nový pozdrav s kamarádkou, která se mnou ke sledování nechala přemluvit. Lidé okolo nás se teď tváří divně, ale nám to nevadí.. vždy totiž máme po ruce křídu, kterou si malujeme dveře do jiných světů.