civrss

Hodnotit scénář filmu nemá téměř cenu, protože se jedná o klasický výplachový a předem úplně jasný průběh a závěr. Hlavní hrdina si musí projít peklem, aby nakonec našel pokoru a získal srdce své dcery. Veškeré životní situace jsou extrémně předvídatelné a tím pádem nezáživné. Film nepřináší ani ze sportovního hlediska nic nového a tím pádem zanikne ve filmové historii velmi rychle. Přesto jsem si projekci užíval, jelikož se řadím mezi velké fanoušky Jakea a Foresta. Oba si zahráli roli, kterou hrát očividně chtěli a věnovali ji maximum. Proto nemůžu hodnotit jinak, Jake je prostě frajer a já ho za tuto roli uznávám.

Absolutně neupřímná, natahovaná óda na Ameriku. Na to já házim šavli. Z úcty ke Clintovi nejdu níž.

Samotný dokument je natáčený převážně formou rozhovorů s karikaturisty z celého světa. Většinu času sledujete člověka, který vypráví o tom, jaké to je být karikaturistou ve své zemi, co mu tato práce přináší, jaká úskalí musí díky tomu prožít. Film krásně ukazuje, jak obrovský dopad může mít kreslená kresba, pokud je chytře mířena a zasáhne cíl. Většina karikaturistů se snaží svými kresbami poukázat na určitý problém ve společnosti, kde žijí a kladou si za cíl změnit sled událostí. Nesmírně obdivuji člověka, který je ochoten i za cenu represe, opovržení, nátlaku ze strany vládní organizace bojovat za práva občanů a nepřestává bojovat proti nespravedlnosti. Mluvím zde samozřejmě pouze o kresbách, avšak pokud je takováto kresba inteligentní, vtipně zamířená přesně tam, kde se nachází bod problému, může být nesmírně silnou zbraní. Karikaturisté si jsou tohoto faktu vědomi a z filmu je krásně vidět, jak je vnitřně naplňuje možnost bojovat a pomáhat. Ve filmu se objeví 12 karikaturistů z celého světa. Každý z nich má za sebou nějaký příběh a maluje karikatury jinak, ovšem jedna věc je všechny spojuje. Všichni se snaží svými obrázky pobavit a zároveň upozornit na především politické problémy v jejich zemi. Není prostor popsat osudy všech, v krátkosti se zmíním o těch nejzajímavějších. Hlavní postavou se dle mého názoru stal oblíbený francouzský kreslíř Plantu, celým jménem Jean Plantureux. On jako hlavní představitel se vydává za svými kolegy po světě a zjišťuje jejich příběhy. On sám nakreslil velké množství politicky kritických kreseb, které měly ve Francii velký ohlas. Dalším významným karikaturistou je americký kreslíř Jeff Danziger. On sám se zúčastnil války ve Vietnamu a od té doby se věnuje satiře americké konzumní společnosti. Michael Kishka je izraelsko-belgický karikaturista, Baha Boukhari zase palestinský. Oba dva jsou výbornými přáteli, přestože jejich země jsou ve válce už mnoho let. Oba dva jsou neskutečně moudří lidé, kteří se snaží poukázat na nesmyslnost války, která ubližuje oběma stranám. Rayma Suprani je kreslířka z Venezuely, která se proslavila především karikaturami socialistického vůdce Chávéze. Její příběh je velmi poutavý, neskutečným zjištěním pro mě byl fakt, že všichni obyvatelé Venezuely musí při jakémkoliv nákupu udávat prodavači jméno, bydliště a číslo občanského průkazu. Vláda pak má kompletní přehled o tom, co a kde si kupujete a může z toho vyvodit důsledky. Toto zjištění bylo pro mě osobně obrovsky šokující, protože absolutně popírá zásady demokratického světa. Mikhail Zlatkovsky je ruský karikaturista, který svými obrázky už roky kritizuje vládnoucí osoby v Rusku, popř. Sovětském svazu. Jeho obrázky Borise Jelcina či Vladimira Putina jsou nesmírně trefnou satirou, avšak jeho příběh má v sobě obrovský strach, jelikož žije v neustálém strachu z represe, která se stále zvyšuje. Za zmínku stojí také čínský animátor Pi San, který přímo nekreslí kresby, ale vytváří satirický animovaný seriál, kritizující komunismus v Číně. V dokumentu se objeví i mnozí další karikaturisté např. z Tuniska, Burkiny Faso či Mexika. Bohužel po projekci neprobíhala přímo panelová diskuze, avšak myslím, že stejně byla přínosná. Režisérka filmu kvůli festivalu přiletěla přímo z Paříže, aby mohla odpovídat na dotazy. Neřešil se samotný dokument ve formě jeho natáčení, střihu či kamery, ale především politická situace a samozřejmě útok na Charlie Hebdo. Podle autorky teroristický útok ohromně změnil situaci, jelikož karikaturisté se rázem ocitli na očích celého světa. Stephanie mluvila o prvotním strachu a šoku, o zakázané projekci z důvodu obav o život samotných účastníků. Doufá, že se její film dostane mezi co nejvíce lidí, aby ukázala pravou podstatu toho, co karikaturisté dělají. A především proč. Řeč padla na dánského karikaturistu Kurta Westergaarda, který se proslavil kresbou proroka Mohameda s bombou v turbanu. Natáčení tohoto pána bylo prý obrovsky emotivní, jelikož žije pod přísným policejním dohledem a má téměř zničený život. Setkání s ním zařídil zmíněný Plantu, jelikož pana Westergaarda osobně zná. Další otázka se ptala na určité změny, které by režisérka ve filmu udělala, pokud by měla možnost. Autorka tento pocit nemá, ale je jí neskutečně líto faktu, že by někdo mohl karikaturistu kvůli jeho projevu zavraždit tak, jak se stalo letos v Paříži. Plantu se prý útoku nebojí, doufá naopak, že jeho společnost "Cartooning for peace" bude mít stále větší dopad na celosvětové myšlení. Film má tuto společnost podpořit. Právě díky této společnosti a osobě Plantua měla režisérka možnost navštívit obrovské množství zemí po celém světě a natáčet samotné kreslíře při práci. Film se podle ní snaží ukázat demokracii a sílu projevu, kterou kresba může mít. Pár oslovených kreslířů se prý nechtěla nechat natáčet z důvodu následné represe, které by jim hrozila ze strany země, ve které žijí. Další otázka směřovala na životy samotných kreslířů v současnosti. Podle Stephanie se situace bohužel stává spíše horší a horší. Venezuelská karikaturistka byla vyhozena z práce a hodlá co nejrychleji odjet do USA či Francie. Rus Zlatkovskij žije v každodenním strachu z prezidenta Putina, jelikož přímo na jeho osobu jsou kresby zacíleny. Omezování osobní svobody v Rusku stále vzrůstá. Stephanie překvapila silným názorem, že za atentátem na Němcova, který se stal v Rusku před pár dny, jednoznačně stojí prezident Putin. Takto odvážný a nebojácný názor vyslovený na veřejnosti mě velmi překvapil. Starý pán z Palestiny je čím dál více deprimován tím, co se v jeho zemi děje. Film i následná debata s režisérkou byly velmi obohacující a můžu s klidem říct, že si podobných lidí čím dál více vážím.

Moderní pohádka o vaření, kde hlavní roli hraje indické koření a francouzská vášeň. Není třeba zde hledat nějaké zbytečné chybičky, jak jsem psal, jde o takovou multikulturní pohádku. Láska k vaření a chuti zde překonává kulturní rozdílnost. Kdybych chtěl hledat chyby ve scénáři či smysluplnosti některých scén, nebyl by to sebemenší problém, ale barevnost a celková příjemná fasáda a odér z obou kuchyní mi v tom brání. Zpráva o americké pseudofeministce Oprah mi radost zrovna neudělala, ale nenechám si zkazit příjemný zážitek.

Dobrá odreagovačka naprosto vhodná do kina. Nějaká smysluplný scénář nečekejte, jedná se spíš takovou rychlou splácaninu, kde hlavní slovo hraje nasranej Keanu Reeves, moc toho nenamluví, místo toho ustřelí kolem stovky hlav. Záběry bojového umění mi připadaly reálné a bavily mě, některé vtipné hlášky mi fakt sedly a dost dobře jsem se pobavil. Vyzdvihnul bych krásné cynické chování postavy Micheala Nyqvista, to byla fakt podívaná. Prostě starýmu zabijákovi nezabíjete malýho roztomilýho psa, když mu teďkonc umřela žena no, co potom taky čekáte. Odpočinkový akčňák roku.

22 Jump street měla být komedie roku 2014. Po obrovském úspěchu prvního dílů jsem čekal od druhého ještě větší chujovinu, recenze ostatních i doporučení kamarádů k tomu opravdu naváděli. Zábava to samozřejmě je, několikrát jsem se opravdu upřímně zasmál, ale musím konstatovat že jednička mě prostě bavila víc, tenhle díl nepřinesl skoro nic nového a já čekal trošku větší nářez. Nejvíce mě snad pobavily závěrečné titulky, což je trošku zklamání. Jako dobrý, dobrý... ale chtěl jsem aby to bylo fakt výborný.

Švehlíka v současnosti považuji za jednoho z nejtalentovanějších mladých televizních herců. Má příjemný hlas, zajímavý zamračený výraz a celý seriál na něm pochopitelně stojí. Linka z prostředí soudu je více než dobrá, střídají se zde kvalitní herci a cynické poznámky hlavní postavy jsou vtipné a na místě. Bohužel je v seriálu opět vidět spousta zbytečných vyplňovacích scén, linku s obtloustlou terapeutkou Čvančarovou považuji za vyloženě trapnou. Jako celek ovšem na české televizní poměry vysoce nadprůměrné.

Celkem průser, ani nevím jak jinak to nazvat. Takhle prázdný a zbytečný blockbuster jsem neviděl, to snad i třetí díl původního Spideyho od Raimiho má větší šmrnc. Tyhle filmy vznikají stejně jen z důvodu, aby se naplnila kina a lidé odcházeli s vizuálním výplachem, nějaký scénář nebo motivace postav je totálně na druhé koleji. Nebylo to nekoukatelné, ale málem jsem se unudil k smrti. Film o ničem, který trvá přes dvě hodiny. Why?

Ani nevím, jestli je to lepší než jednička, nebo není. Ono se jedná o dost odlišné filmy, přestože je tohle pokračování. Nemůžu říct, že by mě film nebavil, v kině Atlas byla při projekci příjemná atmosféra. Začátek filmu je vcelku pomalý, snímek se nám snaží představit postavy a vykouzlit jim charakter tak, abychom se o ně během sledování báli a přáli jim slyšet onu sirénu v sedm ráno, která by jim zachránila život. U mě má tohle dost opačný účinek, většinou u hororů a podobných filmů přeji hrdinům zajímavou a originální smrt. Bohužel i zde platilo toto pravidlo a při jedné scéně, kdy hrdina dostane zásobník kulek přímo do hrudníku jsem se upřímně pobavil. On celý film má chvílemi trochu komediální nádech, to cením. Jinak horor určitě ne, na to nestačí dvě obyčejné lekačky, ale jako lehce ironická naháněčka v ulicích proč ne. Jednička byla více atmosférická, prostředí domů a osud jedné rodiny zde nahradí centrum města a zavšivené uličky. Akčnější a vtipnější, ovšem jestli lepší... Přecejenom Lena Headey je osobnost.

Mám rád tyhle akčňáky s herci staré školy. Ať se jedná o Stalloneho, Kevina Costnera nebo po dnešku Liam Neesona. Film je nadupanej jak Leošovo ferrari, s ničím se moc nemazlí a servíruje emoce a akci v rychlém sledu, takže něco jako je nuda nebo únava vás rozhodně nepotká. Klasická zápletka se zachraňováním rozvrácené rodiny a vztahu k dcerušce, kterou nakonec někdo unese je už dostatečně skrz naskrz opraná, ale v tomhle podání přezevšechno zábavná. 96 hodin má pouhých 93 minut, takže vás neutahá k smrti a budete si na konci příjemně pomlaskávat. Jinak inspirace letošního snímku 3 dny na zabití je po téhle lahůdce dost jednoznačná.