Marketka007

Velmi smutných pět hvězd...mně to přišlo akutní a naléhavé až dost.

Při svém hodnocení jsem byla jistě ovlivněna tím, že za italštinu ve filmu dávám automaticky hvězdičku navíc (moje silně slabá stránka:)), svou roli při hodnocení zahrál (a to doslova) také Lorenzo Jovanotti, a bezesporu také vzpomínky na mé vlastní cestování. Vzpomínky na naprosto prázdnou a čistou hlavu, na stav mysli, v němž neexistuje čas a nic není problém, na volnost, svobodu, nocování na plážích…to všechno tenhle film krásně vyobrazuje a já mu za to děkuji* „Tutto era così perfettamente imperfetto e quei pochi centimetri di imperfezione erano una cosa che ci faceva sentire completi e felici.“

Pro mě osobně čistá nádhera...Vyjít z kina do dvacetistupňového mrazu a mít chuť tančit?:) S tímhle filmem žádný problém:) Ale přeci jen...kdyby hlavní ženskou postavu ztvárnila Rachel McAdams, byla bych ještě o trošku spokojenější...:)

Ačkoliv se problematice palmového oleje věnuji již hodně dlouho a orangutani pro mě znamenají nesrovnatelně více, než pro jiné hříšné smrtelníky, natrefila jsem na tento němý film až dnes. Vím toho dost o hrůzách, které se v deštných pralesech Sumatry a Bornea dějí jen kvůli pohodlnosti a zhýčkanosti velkého Homo sapiens sapiens (opravdu to někdy znamenalo "člověk moudrý"?). Viděla jsem nespočet fotek, obrázků, videí, četla kvanta článků a studií. A myslela si, že už mě nemůže nic "dostat". Ale spletla jsem se. Tento dokument se mnou kvůli svému pojetí neskutečným způsobem otřásl. Jde totiž o film němý pouze zdánlivě… oči a obličeje pro mě těch nejúžasnějších tvorů mluví naprosto jasně a řeknou toho víc, než mnohá slova. Je v nich obrovská bolest, strach a nepochopení toho, proč jim MY lidé krademe jejich nádherný domov. Příběh orangutaní mámy, která nezasvěceným naprosto jasným způsobem ukazuje a vysvětluje, co stojí za vymíráním tvorů, kteří se nám podobají více, než si myslíme. I přesto je stále naprostá většina "moudrých" přesvědčena, že se jich přeci netýká to, co se děje cca 9 000 kilometrů daleko. Omyl. Obrovský omyl. Týká se to každého z nás. Všichni jsme zodpovědní za to, co jsme právě viděli. A já se o tom na Sumatře přesvědčila na vlastní uslzené oči…

Tohle má být film "bez srdce"? Podle mě ho má, a to velké.

V jednoduchosti je krása:)

Tenhle příběh se mě natolik dotkl, že nemůžu hodnotit jinak...nejspíš je mé hodnocení dáno i tím, že mám psy raději než lidi,a že mám doma tři uštěkaná stvoření, která mě mají raději víc, než sebe...

Přiznávám, že jsem se na film Drive těšila předně kvůli představiteli hlavní role, který pro mě už dost dlouhou dobu představuje jedničku mezi hereckými esy. Ač jsem si slíbila, že se na něj půjdu podívat do kina, převládla bohužel nakonec pohodlnost před mrazivou cestou vstříc klimatizovanému sálu kina. Na druhou stranu to byl ale nejspíš přínos pro ostatní diváky, kteří by mě v závěru filmu nesnášeli, protože konečná, několik desítek vteřin trvající scéna, při níž jsem s napětím hypnotizovala obrazovku čekajíc na pouhé jediné mrknutí, by se ani v kině neobešla bez mého prosebného hlasového projevu, ale jinak to prostě nešlo:) Ani by mě nenapadlo, že scény, při nichž se takřka nemluví a zdánlivě se „nic neděje“, budou pro mě natolik působivé a mohou být jedním ze stěžejních pilířů filmu. Bylo by hříchem nezmínit i úžasnou hudbou, po jejímž naposlouchání se na zhlédnutí filmu těším zas a znova (soundtrack je momentálně mým věrným společníkem). Zvláštní klid, mlčenlivost a vyrovnanost bezejmenného Řidiče v drsném prostředí, v němž se odehrával děj, z něj učinily pro mě nezapomenutelnou filmovou postavu s nezapomenutelným příběhem. Ryane Goslingu, smekám a budu se těšit na další velmi brzké setkání;)

Film Big fish byl hlavním důvodem, proč jsem se zaregistrovala na CSFD. Cítila jsem totiž nutkavou potřebu všem sdělit svůj názor o pěti hvězdičkách:) Pět hvězd pro film, který je od té doby tím, k němuž se vracím, když je mi smutno, je mi fajn, když se chci přistihnout, že se sama od sebe usmívám, když chci plakat od srdce dojetím, a hlavně, když se chci na dvě hodiny ocitnout ve světě, ve kterém se cítím jako doma. Často si bloudím mimorealitou, takže prostředí plné obrů, čarodějnic, narcisových polí, talentovaných básníků:), siamských zpěvaček, miminek brázdících podlahy porodnice, je pro mě jako stvořené. Nikdy mě nepřestane bavit a udivovat město, nad jehož vstupní branou visí svázanými tkaničkami vaše boty a váš dosavadní život, který necháváte za sebou. Tenhle film je pro mě něco jako druhý domov, ve kterém jsou všichni aktéři mými starými známými, a proto se k nim vracím s opravdu nefalšovanou pravidelností:) Kdybych si mohla vybrat jediný film, jemuž dám pomyslnou korunu pro svého filmového krále, nerozmýšlela bych se ani vteřinu.