flawi.f

Brilantní gangsterská minisérie, která se pyšní geniálně napsanými postavami a strhujícím příběhem. Když už jsem si myslela, že to nemůže být lepší, tak rozehrál Tom Hardy neskutečný herecký koncert, který mě doslova přikovával k sedačce. Z každého jeho pohledu, gesta, pohybu vyzařovalo čiré šílenství a maniakálnost. Žádný The Dark Knight Rises, Warrior, Lawless, ale The Take naplno ukázalo, co tenhle charismatický chlapík dokáže. Další věc, kterou musím opravdu ocenit, tak že tvůrci se řídili heslem "V nejlepším se má přestat" a na úkor kvality seriál nenatahovali do 10 sérií po 25 dílech. K The Take já nemám sebemenších výhrad. Skvělá práce!

Po nadprůměrném pilotu jsem byla ráda za seriál, u kterého můžu s napětím očekávat další díly, nadšení však poměrně rychle zase opadlo. Motiv hrdiny chránící "své" město je už mockrát omleté téma, proto jsem ocenila, že zde se přišlo aspoň s tím, že bojuje s lukem a šípem, nápad super. A tady vlastně můžu se všemi klady končit. Celý příběh je zasazen do nesympatického, povrchního miliardářského světa plného drahých aut, megamonstrózních baráků, luxusních outfitů a protivných lidí. Příběh je koncipován tak, že je "vybrán" jeden padouch a proti němu hlavní postava Oliver Queen bojuje, klasika. Bohužel záporná postava, zde není nijak výrazně zastoupena, což je celkem logické, protože na jednu sezónu připadá těch zloduchů více, takže žádná z nich nedostane výraznější prostor. To zase nemůžu brát jako chybu, protože jsem už tak nějak zvyklá na styl Dextera, kde na jednu řadu připadá jeden záporák a tím pádem je jeho charakter vykreslen stejně propracovaně jako u hlavních postav. Postavy v seriálu Arrow jsou jen načančané, stylově oblečené, prázdné figurky, postrádající jakoukoliv hloubku. Pro diváka jsou jejich problémy absolutně nijaké a nezáživné. Jejich herečtí představitelé jsou, bohužel, stejně nesympatičtí, jako figury, které hrajou. Stephen Amell, ačkoliv se strašně snaží, jeho drsňácký výraz mu nevěřím ani za mák, možná se typově pro postavu hodí, ale herecky na ní moc nestačí. Navíc pro mě postrádá jakékoliv charisma, když opět vzpomenu např. Michaela c. Halla, který mě každým svým pohybem a pohledem naprosto odzbrojuje. Kdo ještě stojí za zmínku, tak Willa Holland. Ta když promluví, tak mám sto chutí vzít počítač a vyhodit ho z okna! Myslím, že Arrow měl slušně našlápnuto stát se seriálovou peckou, ale působí jako teenage seriál, tzn. všechno důležité stranou, hlavně ať to hezky vypadá. A abych ten seriál jen nehaněla, tak chválím práci kostymérky, protože outfity jsou fakt že povedené.

Už hodně dlouho mě něco tak emocionálně totálně nerozebralo, jako Marcela. Této paní patří můj neskonalý obdiv za to, jak se svým osudem bojuje, protože být na jejím místě, tak už bych si asi hodila mašli. Jen tak na závěr, až zase někdo bude tvrdit, že "každý svého štěstí strůjcem" , tak ho kopnu do zad, protože Marcela je dokonalou ukázkou toho, že i když člověk někdy hrozně moc chce a dělá co může, tak si život stejně dělá co chce.......

S Ďábelskými ženami mám jeden zásadní problém, a to je absolutní absence hudby. Bez okolků se přiznávám, že jsem prostě zmlsaná novějšími filmy, kde je hudba neodmyslitelná součást celého filmu a mnohdy je i na vyšší úrovni než samotný snímek. Ďábelské ženy mají skvělý příběh a pointu, ale právě tím, že zásadnějším momentům chyběla hudba, působily na mě mdlým, suchým až možná nezáživným dojmem. Rozhodně si netroufám tvrdit, že Ďábelské ženy jsou filmem špatným, protože jednoduše může být problém na mé straně, že žánr noir prostě není pro mě.

Dokonalá ukázka promrhaného potenciálu, plus navíc okořeněná naprosto stupidním koncem. Velká škoda, první polovina filmu je luxusní, ale pak.....škoda slov

"Hele, mě volal ten, Pelta" - "Ti volal Pelta, jo? Č*rák...a co chtěl?" - "Nic" - "Nic, jo? A cos mu na to řek?" - "No, nic" - "Tos mu řek dobře" :-D

Avatar je pro mě pouze vizuální nádhera, hraničící s naprostou dokonalostí. Příběhově mě film bohužel úplně minul. Ať si myslí kdo chce, co chce Cameronovým majstrštykem pro mě stále zůstává Titanic.

Že mi každou noc pod postelí leží takový totální psychouš, jakého hrál Luis Tosar, je představa natolik děsivá, že předčí asi všechny horory světa. Jinak samotný film bych vyloženě jako horor neviděla. Je to takový, pomalejším tempem plynoucí, psychologický thriller, kde se střídají skvělé momenty s těmi nudnějšími. Neříkám, že se mi Zatímco spíš nelíbilo, ale s potenciálem, jaký film má, se dalo vytvořit něco lepšího. Přesto hodnotím silnějšími třemi hvězdami.

Kdo by to řekl, že se někdy v kuchařských reality show objeví někdo přísnější a ostřejší, než Gordon Ramsay a tím někým je samozřejmě Joe Bastianich, který je ještě navíc ohromný fešák :-) Jinak co říci k samotné reality show - Absolutely delicious!

Přiznám se, že nejsem fanoušek onoho druhu pointy, která zde je. Nejen, že už v dnešní době není moc originální, ale prostě mi tak nějak celkově nevoní. A když je řeč o Mechanikovi bohužel se dala vytušit už poměrně brzy, zhruba někdy v polovině. Ale budiž, vem to čert, protože film má alespoň luxusní tísnivou atmosféru a celkově působí znepokojivým dojmem, což je super a u filmů se mi to líbí. Kapitola sama o sobě je pak Christian Bale...ufff, co ten chlap se sebou dokázal udělat!!!! Za tuto roli má můj neskonalý obdiv a to nejen proto, jak jí vzal zodpovědně, ale i za to, že v sobě našel energii to vůbec uhrát, jelikož každou chvíli vypadal, že to s ním sekne.