Caminzind

Běžně nepoužívám výraz "šokovat", možná proto, že dnešní kultura už toho moc zásadně nového nenabízí. Michael Haneke mě šokuje.

U něj vždy čekám pointu, jakou bych nečekal, šokující rozuzlení na závěr. Z tohoto důvodu mě zklamalo "Okno do dvora", kde se jen potvrdí podezření. Hitchcock je ale hlavně mistr hrůzy a napětí. S hitem "Ptáci" jsem se ale naprosto minul, protože racci ani vlaštovky mě neděsí ani za mák. "Nepravý muž" mě taky v ničem neohromil. To by bylo k výhradám asi tak vše.

To vám jednou takhle začali na AMU vysílat Bergmanovy filmy aneb jak mě uhranula Tvář, Pramen panny, Lesní jahody........

Dokážete si představit brutalitu a něžnost vedle sebe, aniž by si odporovaly? Kitanova díla takovou představu nabízejí, a navrch přidají kopu absurdně-humorných situací, dojímavého přátelství, nedefinovatelný pocit samoty či nostalgie a obrazovou poetiku. Někdy mi připomíná Tarantina, ale v lidštější verzi.

Žraloci..... ufouni..... roboti...... dinosauři....... 2. světová....... Je až podezřelé, kde všude ten chlápek byl! Zapomněl jsem ještě nějaký jeho film?

Nevím, jak to dělá, ale Vykoupení z věznice Shawshank i Zelenou míli bych si mohl pouštět do zblbnutí. Zajímá mě, kdy by se to omrzelo, ale raději to nebudu zkoušet.

Taxikář, Král komedie, Mys hrůzy.