sochy.zirafka

Jako vždy odvedl Fincher precizní práci, a ač už film kalibru Sedmičky či Fight Clubu nenatočí, nemám vůči jeho současnému směřování sebemenší námitky. V porovnání se starší adaptací knihy působí TGWTDT ještě depresivněji, tak říkajíc "severštěji," což je samozřejmě bod k dobru. Jsem velmi rád zejména za zprcování scénáře. Film je celkově více koherentní, takže už nevyvolává takové zbytečné zmatení. Obsazení? Špičkové! Netřeba cokoliv dodávat. Co se týče hudby, Ross a Reznor opět odvedli prvotřídní práci. (Zejména úvodní remake Zeppelinů mne nadchl. Týpek v tričku NIN ještě víc). Těším se na další díl!

Osm povídek inspirovaných charakteristickými rysy osmi norských politických stran. Každá soudobá "ideologie" má svou slabinu, což se zde daří vtipně využít a karikovat. První (s nadsázkou) politologická studie, která mne nenudila.

Celkem zábavný film, ale to je tak vše. Určitě by to šlo lépe.

Zajímavě pojatý dokument věnující se užití změny perspektivy v malířství.

Klady i neduhy prvního dílu přetrvaly. Vyváženost "chytrosti" (ať to ve filmu znamená cokoliv) a akce je však hanebně vychýlena na stranu popkornového diváctva a pro ostatní už mnoho nezbývá. Sherlock opravdu není Bond a jeho posláním není uspět v Mission Impossible. Konec komentovat raději už ani nebudu a přesunu se zpět ke knihám (popřípadě výbornému seriálu). Jediné, co film zvedá z(e střelného) prachu, je vynikající hudebné doprovod.

Maniodepresivní psychóza je mou zdaleka nejoblíbenější poruchou hormonální rovnováhy v mozku. (Každý má svou úchylku...) To, jak se s ní poprala Claire Danes, nelze dostatečně vychválit. Když připočtu neustále se rozšiřující záběr a závažnost rozehrané hry s nejasným cílem, vychází mi jasný vítěz mezi seriály loňského roku.

Fellini, který mne nechytl. I přes perfektní výkon jeho partnerky jsem nepocítil ani kapku soucitu. Spíše se dostavilo opovržení nad bezbřehou naivitou hrdinky. Chyba má? Chyba scénáře?

Je vůbec možné, aby v současnosti vznikla opravdu kvalitní produkce? Až do druhé sezóny jsem zůstal značně skeptický, ale byl jsem vyveden z omylu. No, vyveden je asi slabé slovo. Spíš ze mne ten klamný pocit byl vymlácen vynikající a nápaditou reimaginací kultovního britského detektiva. I kdyby Sherlocka někdo natřel na růžovo, pořád bych se na něj díval a pořád bych byl neskonale nadšený. Freeman, Cumberbatch, Scott - chvála jim.

Svěží a neokoukaná reimaginace doyleovského asociála v podání Downeyho (pašák), jeho emancipovaný ex-ocásek Law (superpašák) a pan zlý bubák Strong (nepašák, ale frajer). Je to (ach) tak líbivé, oku lahodící, cool-kulisové, nekompromisně pádící, akční, explozivní! Co mi tam jenom chybí? Že by Arnie? Hmm... Kouzlo Sherlocka Holmese přeci není pouze v jeho výstřednosti. Kde je ten kvalitní, komplikovaný, zamotaný příběh? Chci mistra logiky a dedukce, ne akčního hrdinu zachraňujícího svět.

"I want to watch him suffer for my amusement." Mám ještě něco dodat?