sochy.zirafka

...to normal. Se South Parkem se totiž vrací každočtvrteční vstávání v 5:45, abych v 6:00 byl schopen pustit si nejnovější díl. Šílenství? Ne, posedlost. Je mi jedno, že první dva díly byly slabší. Sbohem, živote! 

Koho to vůbec zajímá? Opět nejsem překvapen (King's Speech, Nolan, Fincher), opět jsem mírně rozhořčen (True Grit? Black Swan? Nic?!). Alespoň mohu cítit mírné zadostiučinění v kategorii cizojazyčného filmu.

No co, pozitivní je, že tenhle rok byl na dobré filmy opravdu bohatý. A co je důležitější, než spokojený divák? :) (Jo, spokojený Sochy. S tím nic ale akademici neudělají.)

Taková malá myšlenka: Když má konečně člověk konečně prostředky si dopřát dobré filmy, pořídit si pěkné knížky, možnost jít do divadla, nedostává se mu času, aby si tyto činnosti mohl vychutnat. Budu to brát asi jako mírný povzdech s lehkým podtónem křivdy.

Asi bych se chtěl kát /sám před sebou, před neviditelným, neuchopitelným kulturním dozorcem/ za svou dlouhodobou nepřítomnost ve světě filmu, nedostává se mi moc času, abych mohl dělat to, co bych dělal rád. Samozřejmě tím trpí i má oddanost ČSFD, frekvence mých návštěv je poměrně nízká.

Díky Bohu za nenáročnost seriálů (jmenovitě můj současný zájem o Dextera, pana zabijáka s tendencí k zajímavým/zábavným úvahám).

Víkend je tady. Možná první volný a klidný, takže... Po dlouhé době se vrhám zpět a slibuji si, že bude lépe. (Ach ten egocentrismus :))