Pethushka

Úplný začátek filmu bych klidně nazvala geniálním. To si říkáte, že tohle nebude jen tak nějaký film. Jenže ta genialita prostě zmizí. A pak se znovu objeví možná už jen ve dvou nebo třech scénách. Takže těch hodně povedených scén je tam stejně, jako těch, kdy se vám chce vyprsknout smíchy nad nepovedeností některých scén. Kromě místy dost odbytého scénáře je největší slabinou samotný Tarzan. Nevím, jestli to bylo špatnou volbou herce nebo měl tak zvláštně napsanou postavu, ale mě vůbec nenadchl. Chápu, vychovala ho zvířata, musel se chovat jinak, ale tohle prostě nebylo ono. Takže svaly... fajn, ty měl. Charizma žádný. Bohužel. Naopak, tím nejlepším na celém filmu byla z mého pohledu kouzelná Margot. Ta měla i zajímavě napsaný charakter a uměla to prodat. Jinak doporučuji spíš Knihu džunglí vysílanou téměř souběžně. Ta je o mnoho propracovanější a chytlavější. 3*

Nestačím žasnout nad tím, co v poslední době předvádí tvN. Začínám váhat, jestli vůbec ztrácet čas s ostatními stanicemi. :)) Ne, vážně... Signál je další ze seriálů, nad kterým se tady můžu rozplývat dlouhé minuty a stejně nebudu mít dost. Takže to zkrátím. Tenhle kousek prostě nemá chybu. Ať už budu hodnotit herce, charaktery postav, atmosféru, napětí, soundtrack, akční scény nebo samotný příběh, nemám nic, co bych vytkla. To je tak promyšlený, chytlavý a napínavý, že pravděpodobně zapomenete na všechny krimi věci, které jste předtím viděli. Ani se mi nechce věřit, že ten samý člověk napsal scénář ke 3 days. Druhé série u korejských seriálů nevyhledávám, ale tady to považuji za nutnost. A jelikož si scénáristka v tomhle díle získala moji důvěru, těším se a věřím, že pokud bude držet pero v ruce zase ona, nebudu zklamaná.

Moje dětské já dneska mělo krásný den! A to díky úžasnému městu Zootropolis, které je plné roztomilých zvířat různých velikostí a povah. Tolik mě těší, že někdo dokáže vymyslet něco tak kouzelného a vyhrát si s každým sebemenším detailem. Zkrátka je to neskutečně povzbudivý film s optimistickým soundtrackem, při kterém se vám chce tančit a řvát "Já to dokáááážu!", i když ani nebudete vědět co. Takže pokud potřebujete dobít baterky a nebo aspoň na pár minut zase ochutnat to dětský nadšení, jděte do kina. 5* A co takhle natočit celý film o lenochodech? :)

Tak jsem zase jednou hodila předsudky bokem a skoro úplně dobrovolně vyrazila do kina na Warcraft. Předtím jsem vůbec netušila, kdo jsou Orkové a jejich zuby a celkový vzhled mi přišel docela k smíchu. Upřímně jsem si v prvních pár minutách, kdy si mezi sebou fanoušci hry začali nadšeně šeptat první dojmy, v duchu nadávala, proč já tam mezi ně lezla. Ale dobrý, ono se to ještě rozjede. Zkusím si oblíbit aspoň ty normální lidi, co tam hrají. Jo, tenhle Lothar je docela sympaťák. Královna taky není úplně mimo. Když odmyslím ty zuby, Garona je vlastně taky v pohodě. Kašlat na zuby, je skvělá. A Durotan je ten nejlepší Ork na světě. Proboha, mně se líbí Orkové! Ono už to končí? Prooooč?! Prostě to bylo mnohem lepší, než jsem čekala a moc si přeji dvojku. 4*

Sympatičtí herci, hromada povedených hlášek, dva romantické příběhy, vojenské prostředí, skvělý hudební doprovod, překrásný Zakynthos vydávající se za Uruk a mnoho dalších pozitiv povznáší Descendants of the Sun na něco, co musíte vidět. Já si k seriálu vytvořila silnější pouto i proto, že jsem pár týdnů po odvysílání navštívila kavárnu v Incheonu, ve které se natáčelo několik klíčových scén a také jsem na vlastní kůži zažila, jak moc dokážou Korejci propadnout příběhu z televize. Soundtrack hrál téměř v každém podniku, Song Joong-Ki se stal tváří vlastně úplně všeho, každá druhá odzpívaná písnička v karaoke baru byla překvapivě taky z tohohle seriálu a těch roztomilých plyšáků s velkou hlavou bylo v regálech víc, než ramyeonu. Vím, za pár dní to všechno zase odejde, a přijde nový příběh. Stejně je ale neuvěřitelné, co dokázali Potomci na pár týdnů udělat nejen s celým Seoulem. 4,5*

Kdo by to řekl, že mě sourozenci z Kill me, heall me nakonec takhle překvapí? Po zhlédnutí jmenovaného seriálu jsem měla v plánu spíš se jim vyhýbat, ale osud to chtěl jinak. A tak u mě oba dostali druhou šanci, abych si je oblíbila. Park Seo-joonovi se to docela slušně povedlo. Uznávám, že má na hlavní roli, a fakt se těším na jeho další práci. Hwang Jeong-eum byla asi stokrát lepší, než co jsem si ji pamatovala z minule, ale stejně mi na ní něco vadilo. Možná, kdyby trochu zpomalila a nepřehrávala tolik. Když totiž neječí a nemrská sebou, je docela v pohodě. Co je však důležitější, že se k sobě ti dva až neskutečně hodí. Vzhledově, ale i charakterem, který pro ně napsali. Když to zhodnotím, byl by to skvělý seriál, to jejich kamarádství z dětství mělo svoje kouzlo, všichni z redakce mi budou moc chybět, a i kamarádka hlavní hrdinky byla fajn. Jenže! Důvod, proč se mi o tomhle seriálu i zdá, a ten, kdo mě nesčetněkrát rozesmál, ale taky rozbrečel, a udělal z toho pro mě srdcovku, je zarostlý, šílený, a neskutečně sexy Siwon, jehož hlas a tvář na mě působí jako magický zaklínadlo. Prostě takhle mě naposledy rozsekal možná tak Eric ve Spy Myung Wol. Takže čtyři hvězdičky pro seriál, jednu obrovskou pro božského Siwona... nebo naopak? To je fuk, prostě je to 5* a miluju Siwona!

Mezi filmy o tom, jak banda floutků zničí rodičům za jednu noc celý barák, patří tenhle k těm lepším. Zábavnější a zoufalejší zároveň na tom je, že tady se o katastrofu nepostarají teenageři, ale dvě dospělý ženský se skupinou ujetých kamarádů. Polovina vtipů, která ve filmu padla, je buď nechutná, sprostá a nebo jednoduše trapná. Jenže jak se party rozjížděla, přestala jsem to řešit a prostě jsem jen nevěřícně kroutila hlavou nad tím, co ty holky ještě nevymyslí. Jednou stačilo, ale průšvih to nebyl.

Někdy jsou prostě nejlepší filmy, které nám padnou do klína a nic od nich nečekáme. The Phone je pro mě jedním z nich. Asi minutu poté, co jsem se dozvěděla o jeho existenci, jsem se ocitla na začátku opravdu povedeného thrilleru, který má hned dvě velká esa. Prvním je charismatický Son Hyeon-joo, který se pro tenhle typ filmů prostě narodil. A druhým je výborná zápletka. Jednoduchá ukázka toho, že víc toho není třeba. 4,5*

Já asi nejsem vůbec náročný divák. Mně se to prostě líbilo hodně. Nejkrásnější Shin Min-ah a skvělý So Ji-sub spolu dle očekávání vytvořili naprosto božsky roztomilý pár, mezi kterým to jiskřilo. V posledních dílech jsem se mohla smíchy potrhat a málem jsem se nad nimi roztekla. Asi to bude tím, že mám oba herce, kteří ztvárnili hlavní pár opravdu moc ráda, takže mi nevadilo, že se ke konci už skoro nic moc nedělo. Prostě jsem si užívala, jak spolu ti dva blbnou, strachují se o sebe a dobírají si jeden druhého. K tomu mě bavila dvojka Henry a Šampion. Flashbacky jsou utrpení u seriálů, které se mi nelíbí. Tady jich sice bylo hodně, ale mě ani v tomhle množství nenudily. Pochvalu si zaslouží i maskéři, kteří zvládli Shin Mině přidat slušných pár kilo navíc a nepůsobilo to úplně nepřirozeně. I když to občas z některých úhlů stoprocentní nebylo. Jedinou větší vadou pro mě nakonec byla Yu In-young v roli věčně ubulené křenky. 4,5*

Už jsem si myslela, že Kill me, heal me nikdy nedokoukám. Jenže jsem se kvůli vynikajícímu Ji Sungovi, nad jehož výkonem mi neustále padala brada, přemluvila a jela jsem dál. A věřte nebo ne, jsem za to fakt ráda. Druhá polovina seriálu je totiž jiný kafe. Najednou to mezi hlavním párem začne jiskřit, jsou tam opravdový emoce a děj je natolik zajímavý, že jsem se od něj kolikrát nemohla odtrhnout. Jedno překvapení střídá další ještě větší překvapení a vy chcete hrozně moc vědět, jak to dopadne. Dokonce i moje nesympatie k hlavní hrdince trochu ochladly, protože konečně neřvala a nebrečela bezdůvodně. Ten, kdo ale většinou rozbrečel mě, byl stejně Ji Sung... První půlce bych dala sotva dvě hvězdičky, té druhé bych dala s klidným srdcem čtyři. Jako celek tedy 3*. Jo a plus za pěkný soundtrack.