greetchen

Na pohled velmi líbivé a milé. Jenže obsahově dost prázdné. Na životopisný film málo života, a věřím, že milostpán Renoir toho nezažil málo. Na drama málo dramatické, chybí tomu něco, co by narušilo poklid a uzývanou monotónnost filmu. Pro oko naštěsí lahodící, ať už krajinou a domácími scenériemi, nebo pohlednou dvojicí Christa Theret - Vincent Rottiers, mezi kterou je rozhodně chemie na rozdávání. Body k dobru rozhodně pro Michela Bouqueta, který Mistra podává velmi procítěně, ovšem bez přehnaného patosu, navíc je mu až neskutečně podobný.

Nádherná hudba, nádherná Liya, dechberoucí a silný příběh. Ano, trochu tlačí na city, je to strukturované a vykonstruované tak, aby to tady vzalo dech a vypudilo slzu, ale na mne to funguje.

Z hlediska kamery... Co se hereckého obsazení týče... K hudbě bych řekla asi... Ne. Ne a ne. Není potřeba. Žánr hororu si to občas nežádá. A to je přesně tento případ. Nepotřebujete vědět vůbec nic, jen že jsem v kině seděla málem potentovaná hrůzou a po skončení se bála i jít domů. Za mě nejlepší horor posledních let. Doporučuji!

Na to, že mám Keiru jako herečku ráda, tady mi dojem z filmu kazila hodně právě ona. Překvapivě toporná, a nečekaně uxichtěná. Zabírala ji kamera z nelichotivé strany, nebo se její zvláštní krása vážně začíná vytrácet?

Neuvěřitelné! Ukázka toho, jak se na jediném filmu dá pokazt úplně všechno. Kamera děs, střih děs, herci děs, příběh děs, triky a (ne)logičnost superděs. Polovinu filmu navíc nevíte, o co jde.

Film stojící na výkonu dětských herců by měl obsazovat talentovaná děcka, nikoli tři toporné kluky, kteří jsou už po pěti minutách sledování naprosto nepříjemní.

Takový milý film. Příjemná hudba, příjemná kamera, příjemní herci, roztomilá zvířátka, sladká Maggie Elizabeth Jones... Vlastně tomu nic moc nechybí, ale ani to není nijak převratné. Nemá to slabá místa, ale je to trochu ploché. 3,5 *, na čtyři to prostě nemá. Stylově mi to připomnělo film Marley a já, ze kterého hřálo u srdíčka a i nějaká ta slza ukápla, což tenhle film vyvolat neumí. I tak ale velmi příjemná oddechová podívaná.

Úžasný příběh s bohužel tak nevěrohodnou ústřední hrdinkou, až je mi to líto. Celý film je intenzivní, hraje na city, ale netlačí z vás slzy lacině a za každou cenu. I drobné vedlejší postavy jsou velkolepě vykreslené a zaslouží potlesk (Speedman, Ruffalo), jak je ale možné, že zastiňují hlavní postavu, kolem které by se měl příběh motat nejvíce.? Nevím. Nesedla mi, možná je až moc nevěrohodně se vším srovnaná a racionální, v druhé polovině filmu to na mne působí jako maximální křeč. Konec to naštěstí zachrání, ale na pátou hvězdu to ani tak nevytáhne. Rozhodně ale stojí za vidění.

Příběh ze života kartáčku? Fajn nápad. Zpracování? Kamera a střih super, práce s kartáčkem výborná, člověk měl pocit, že zahlédl i kousek jeho osobnosti. :-) Škoda jen toho divného předělu a klišoidního konce.

První dva pokoje jsou nudné, nezajímavé, bez nápadu. Třetí pokoj se mi asi líbil nejvíc, geniální rozehrávka jak zlobivých dáblíků, tak Tima Rotha a Antonia Banderase, i když je na obrazovce minimálně. Poslední pokoj má sice super nápad, je to ale možná až moc chaotické a zbytečně natahované. Kdybych měla hodnotit každý pokoj zvlášť, tak je to 30 %, 30 %, 90 % a 80 %.