Tereeeza

Těžce postižené a opuštěné děti. Všechny s příjmením Nebe. Oáza porozumění, podpory a lásky jako jedna z mála takových v kontrastu s každodenním životem v Číně ovládané komunistickou stranou, zahleděností do sebe a až děsivou ignorancí a z toho vyplývajícími problémy. Tomáš Etzler ve svém dokumentu nechává pouze nahlédnout – a přesto to stačí k tomu, aby si člověk udělal obrázek a zamyslel se.

Parodie na, za mě, důstojnější komiksové hrdiny. V poslední době trend úspěšných filmů, trend, který mě míjí. Pokud mám věřit a fandit určitému universu, ať se krucinál bere vážně. Miluju Avengers, miluju X-meny, taky vtipkují a já se bavím, ale tady to byla přehlídka víceméně pubertálního humoru, který mě nikdy nebral. Ale smála jsem se taky, jen míň, bavil mě taxikář, Sinéad, narážky na řadu filmů (96 hodin, 127 hodin a další) a potitulkovka, plus boření čtvrté, možná až šestnácté, stěny. Prostě čekám víc, chci větší akci (obě dvě si ze sebe opět dělaly srandu) a asi méně humoru (nebo aspoň tohoto). A možná i působivější cíl, to jako vážně šel téměř celou dobu pouze za lékem, který z něho udělá opět nejvíce sexy muže planety?

When I was four I thought everything in TV was just TV, then I was five and Ma unlied about lots of it being pictures of real and Outside being totally real. Now I’m in Outside but it turns out lots of it isn’t real at all. V tomto případě jsem nestihla knížku před filmem, škoda, ale asi bych byla po celou dobu čtení v křeči a ve strachu o ústřední dvojici. Každopádně si ji nenechám ujít ani tak. Film sleduje děsivou ukázku toho, co se jistě v mnoha případech děje také právě teď. První část filmu mapuje atmosféru života mezi čtyřmi zdmi s minimem věcí, ve druhé dojde k vyrovnávání. Brie Larson se role zhostila perfektně, neméně skvělý byl i Jacob Tremblay. Naprosto přesvědčivý, věřím, že o něm ještě uslyšíme. Závěrečné loučení bylo naprosto na místě, uzavření kruhu. Tohle mi sedlo, nepotřebuju velké scény, akci za akcí, stačí mi syrová realita a psychologie. I've seen the world and I'm tired now.

Tenhle film mě minul. Naprosto. I když tomu nerozumím. Leonardo, Tom Hardy a Alejandro. Všechny tři naprosto obdivuju a jsou většinou sázkou na jistotu. Asi jen nedokážu docenit něco, v čem ostatní vidí senzaci. Za mě Leonardo vypadnul z Walking dead, Tom Hardy byl trochu nezapamatovatelný a Alejandra já asi radši v typech filmu jako Amores perros, Babel nebo 21 gramů. Jediné co stojí za vyzdvihnutí je práce s kamerou a řada záběrů, které jsou opravdu dechberoucí, ale jako celek mě to nebavilo. Konec je předvídatelný a hodně americký, jestli to mělo jít proti proudu, tak tady se to nepovedlo.

Hudba, perfektni dialogy a tarantinovsky zatracene hodne krve! Za me spise gaunerske nez djangovske, ale osobite stylove. Kazda z postav mela sve kouzlo, i kdyz ja radsi Waltze, Tim Roth mi tady necekane sednul. Tresnickou na dortu byla pak zaverecna retrospektiva.

Všichni pějí ódy, čekalo se hodně, já jsem po zhlédnutí docenila především zpracování Epizody I-III. Síla se probouzí je po vizuální stránce úžasná, skvěle se na to kouká, a když v průběhu slyšíte známé tóny, které jsou se SW spjaté, působí to hodně. Bohužel za mě je tu řada "ale". Hodně mě mrzí přemíra vtipných sekvencí. To prostě beru u Marvela, tam je to takhle vystavěné už od začátku, tady to někdy vyloženě zesměšňovalo některé momenty. Ano, vtip se objevoval už dříve, ale ve snesitelné normě a vkusně. Neříkám, že některé pasáže nebyly vtipné, ale mně to do SW nesedělo. Celkově je dost smutné, že současného diváka nedokáže udržet určitá míra dramatu a akce a že jsou vtípky nezbytné. Současně je ve filmu přemíra nastavovaných dialogů. Některé věci jsme potřebovali vysvětlit, ale někdy to bylo až moc. Odkazy na předchozí epizody beru např. ve stylu záběru na Millenium Falcon spojené s jeho hodnocením, ale některá explicitní poukázání na předměty či události předchozí tam byly jen proto, aby potěšily fanoušky, u mě se to nesetkalo s úspěchem. Ve výsledku mi snad z výtek nejméně vadila dokonalá Rey, která na všechno přišla během pár hodin. Nehledě na to, že v některých momentech film vykrádá sám sebe. (Plus v zrzkovi a celém fanatismu jsem hodně viděla Hydru) Hlavní záporák působil skvěle jen v masce, jinak na mě působil jako spratek, co pořádně neví, co chce. Celkově je film moc dnešní, děj utíká a za chvilku je konec, ale nenavazuje. Epizodě I-III se to povedlo skvěle a jak jsem psala výše, já jsem to po nejnovějším filmu docenila ještě více. Palec nahoru za známé tváře, byť se tam některé objevili jen na chvilku. Z nových je mi asi nejsympatičtější Poe, Oscar Isaac, což mě zároveň neskutečně štve, jak ho pak mám v X-menech nenávidět? Hrozně jsem nechtěla být kritická a čekala jsem velkou jízdu, podle mě se moc tlačilo na pilu a doufám, že se to v dalších dílech změní. Dávám 4*, ale asi jen proto, že je to SW a že doufám, že se vše bude zlepšovat, nové trio s BB8 funguje, původní postavy od Leiy, přes Luka až k R2 či C3PO jsou jednoduše skvělé a potenciál tam je. Kdyby to byl samostatný film, tak bych nad počtem nepřemýšlela, takhle se tomu nevyvarujeme.

Andy Weir napsal našlapanou senzaci z prostředí Marsu. Knížka, kterou po otevření neodložíte, je zasloužilým bestsellerem. Mark Watney, tedy ten knížní, je hláškující, cynická mašina, která prostě baví a je do něj zamilovaná polovina populace :) Jednoduše řečeno, pro mě jedna z top knížek, které jsem kdy držela v ruce a četla, proto jsem měla obavy, i když jméno Ridley Scott je jistota. Matta jsem si dlouho neuměla v roli Marka představit, já ho mám spojeného spíše s chmurnějšími charaktery, ale musím říct, že mě překvapil a byl skvělý, když si fanynky Marka představí ještě ke všemu tělo Matta Damona, je to vražedná kombinace :) Samozřejmě, spousta věcí byla vyškrtána a celkově na mě pobyt na Marsu nepůsobil tak stísněně jako v knížce, ale hlavní myšlenky se přenést podařilo. Matt to měl o trochu jednodušší, nekolabovalo mu tam všechno tak, jako v knížce a cesta k MAVu byl takový pohodový trip, ale beru to, nejde do filmu narvat všechno. Trochu bych asi ještě propracovala jednotlivé vztahy, které jsem ve filmu tolik neprožívala, ale na druhou stranu to všechno dohoní skvělý soundtrack a kamera. Asi jsem neobjektivní, protože ten příběh mě opravdu baví, ale já dávám plný počet, nemůžu jinak :) Plusem je samozřejmě přeživší Sean Bean, toho chlápka já žeru :)

Vyžívám se ve filmech s řadou monologů a trefných dialogů, mám hodně ráda Alejandra a jeho práci s kamerou, ale přes to, že byl Michael Keaton vrácen na scénu v pravou chvíli, existencionální krize v hlavní roli jsme tu již měly a myslím, že i v trochu lepším provedení. Dlouho jsem se rozmýšlela, ale nakonec asi nemůžu dát víc jak 3*.

Fincher točit umí, Fincher umí vytvořit napětí a látka, kterou v bestselleru Gone Girl představuje Gillian Flynn, nemohla získat nikoho lepšího. Každopádně, tenhle román je hodně spletitý, má spoustu linií, řadu detailů, myšlenek hlavních postav...a to všechno se na plátno přenést bohužel nedá. Po nedávném zklamání z adaptace Dřív než půjdu spát se u Zmizelé pohybujeme úplně někde jinde, Fincher to natočil snad nejlépe, jak šlo, jen je škoda výtek, které se v komentářích vyskytují, neboť za ty on ve většině případů nemůže, nic víc s tím dělat nešlo. Úsměvy a celkové chování Nicka je v knižní předloze vysvětleno, přeslazený, doslova, začátek vztahu Nicka a Amy tam taky patří, aby následné zmizení/vražda? měla ten správný efekt a v tom by se dalo pokračovat. Já byla víceméně spokojená, nečekala jsem, že se s tím někdo takhle popere, jediným záporem je pro mě dlouhá délka, ale zkrátit to, aby se to dalo pochopit, nejspíš nejde. Neil Patrick Harris pro mě bude už napořád Barney z HIMYM, proto mi do role neseděl a na jeho vykreslení asi nezbyl čas, naopak Rosamund Pike, pro mě do této doby především sestra Elizabeth z Pýchy a předsudku, ukázala, alespoň mně, novou tvář a na konci mi byla silně nesympatická, splnila účel. Z větší části doporučuji, ale ani tady nebyla překonána knižní předloha.

Ne, ne, ne...trailer mě neskutečně nalákal, naštěstí jsem se nenechala strhnout a nejdříve si Dřív než půjdu spát přečetla. Film nemá s knihou téměř nic společného, když nepočítám velmi ztrouchnivělou kostru. To, co bylo v knize tak propracované, je zde osekané, s postavami jejich útrapy neprožíváte, jen je v rychlém sledu pozorujete a nechápete. Vztahy se nevyvíjí, v jednu chvíli jsou prostě takové a v druhou onaké. Nad knihou jsem slzela, zde jsem po hodině a čtvrt znuděně koukala a čekala, kdy už přijdou titulky. Nicole nijak neoslnila, Colin je Colin, ale ani ten to nezachránil. Hodně velké zklamání.