infernet

Ikdyž dopředu víte, jak to musí dopadnout, stejně se neubráníte tomu, abyste fandili Stauffenbergovi, aby se mu to povedlo. Navíc musíte neustále přemýšlet, "co by bylo, kdyby...?" Napjatý jak struna jsem přikovaný k obrazovce hltal každou scénu.

Že byl Adolf magor, to se všeobecně ví. Nicméně je moc dobře, že film o jeho posledních dnech i jeho "tisícileté" říše, trvající naštěstí jenom dvanáct roků, natočili právě Němci. Amíci by to určitě natočili "po svém". Výborné ztvárnění všudypřítomného zmaru,beznaděje a absurdity lidského chování. Skvělý představitel hlavní role. "Das war ein Befehl!!!"

Hlášku "mojí siluetu ještě nikdo neviděl" si budu pamatovat až do smrti...

"Musíte si uvědomit, že je noc a oni v noci některý lidi spěj!" Největší akce v dějinách stěhování očima a hlasem jednoho pražského psychologa, jemuž se v malém bytě dusí rodina. "Máte sklep?" aneb Jechová je snad ještě otravnější než Emma z Nemocnice na kraji města. Naprotitomu mistr Bílek je opravdu mistr a u scény s piánem je mi vždycky až smutno. Tohle není jen komedie, to je hlavně velice chytrý film. P.S.: "Ahoj, byte!" -a já si už několik let lámu hlavu, odkud tu hlášku mám a proč jí bezděčně používám pokaždé, když příjdu domů; a stačí se jednou opět podívat na tento film a už vím... :-)

Dvě hvězdičky za neočekávaný konec, který mě docela přikoval ke křeslu, ale jinak bych musel dát jen jednu, protože to bylo v zásadě o ničem. Hlavní hrdinka celý film běhá ve tmavých chodbách a to je prostě podle mého trošku málo...

To je zase jedna "krásná estrádní taškařice"!

Tuhle pohádku a S čerty nejsou žerty mám mnohem radši, než ty "několikrátdorokaseopakující" :-) profláknuté pohádky s princeznou v názvu. Vyjmenovávat je všechny ani nemá cenu...

Výborný dokumentární cyklus o výjimečných lidech o kterých je dobře, že se divákovi zvedne povědomí. Jen si neodpustím konstatování, že DEGEN v České Sodě byl taky dost dobrý (prosím nebrat vážně :-) )

"Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít. Líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít. Pomoz mi hledat, pomoz mi chtít! Pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát!" Tuhle písničku si pamatuju už od prvního shlédnutí a to jsem to poprvé viděl někdy v osmi, devíti letech. Sakra, že bych měl taky nakročeno...

Uko Ješita je můj nejoblíbenější Japonec. Aligátor! A k tomu spousta nesmrtelných hlášek, ze kterých se dá v hospodě žít i celý večer :-) "Třeba se Vás...plachej." Rád bych ještě vyzvednul pana Nárožného, protože ač se zde objeví jen v miniroli, jeho škubající se nervák je prostě nezapomenutelný. "Ale ten závod jsem vyhrál já, JÁ prosím!!!" "Nazdarrr"