Edeltruda

Pohádka pro dospělé ve stylu Je třeba zabít Jessii.

Od společenské kritiky k hororu. Bohužel nás nikdo nevaroval, že k mysterióznímu ve stylu Stepfordských paniček. Na ně ale Uteč nemá. :-(

Někdy je méně více - Pravda pravdoucí.

Film občas otevřel zajímavé téma: maloměšťanskou morálku, kontraproduktivní výchovu dětí, ale bohužel s nimi více nepracoval. Ale ještě větší škoda byla, že jsem prostě hlavním hrdinům za celé ty dvě hodiny neuvěřila, že by mezi nimi mohla vzniknout za těch pár dní v takových podmínkách a za takového vzájemného chování láska až za hrob (hlavně ze strany Roberta k Francesce). Snad je to v knize popsáno lépe. Ani jejich loučení mě nedojalo, Francescino rozhodnutí bylo v mých očích jediné správné. Hlavní postavy podle mého názoru byly ve skutečnosti rozdílnější než film ukázoval a za brzký čas by to mezi nimi muselo začít skřípat.

Na britské "romantické" komedie jsem asi příliš prudérní a empatická. :-(

Pro mě byla přínosná především druhá polovina filmu o výrobě a zpracování tzv. koncentrátů. Takové francouzské "Jídlo s.r.o." aneb co všechno jsou nám schopni výrobci prodat jako "zdravou", "čerstvou" a "přírodní" potravinu.

Očekávala jsem film o hledání sebe samé, učení se sebelásce... Ale ta proměna hlavní hrdinky proběhla vlastně strašně rychle a jakoby nic. Neuvěřila jsem jí. Ani filmu. :-(

Věřím, že literární předloha má svou sílu, ale na celovečerní film podle mě nestačila. Fajn mi přišlo dnes už nevídané idealistické poselství mimozemské návštěvy nebo realisticky podané přehnané politické a mediální reakce na neznámé návštěvníky (byť těch "breaking new" bylo někdy až příliš). Super byl také jakýsi "minidokument" o příletu UFO v rámci první třetiny filmu, vizuál a zvuk. Tady však mé nadšení končí. Celou první půlku jsem byla na pochybách, jestli opravdu takto vypadá vědecké luštění jazyka a komunikace s naprosto neznámou (a v tomto případě dokonce mimozemskou) civilizací. Jinak jsem se nudila. Příběh je slabý, nedotažený do konce, plný nejasností a nelogičností.

Nebylo to úplně špatné, ale čekala jsem víc - narážky nejen ty okamžitě jasné, ale i ty o něco skrytější, na které musí divák sám přijít. Postava až nesmyslně hloupé hrdinky Agáty mě jako ženu doslova urážela. Stejně stereotypní mi přišlo i znázornění sousedních národů. Asi jsem už příliš mladá na to, abych tento styl homoru dokázala pochopit a ocenit.

Osobně mě neoslovil ani tak příběh Joea Crosse jako jeho následovníků a především výpovědi běžných Američanů v první půli filmu. Nešlo jen o stravovací návyky a životní styl, ale o naprostou rezignaci až absenci smyslu života, když přiznávají, že vlastně neznají důvod, proč by měli chtít žít déle.