Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenzie (57)

plagát

Ona (2013) 

Nemohu se ubránit srovnání s Equals, který jsem viděla nedávno, přesto že oba filmy jsou úplně jiné. Zatímco začátek Equals možná nezaujme pro totální absenci lidskosti, druhou část miluji právě pro ten skutečný milostný příběh navzdory okolí. Tady je to přesně opačně. Hlavní hrdina žije v "normálním" světě, přesto se zamiluje do ...... Do čeho vlastně? Začátek mě celkem zaujal, ale jak se děj vyvíjel, cítila jsem se čím dál podivněji. Zatímco Equals je pro mě neuskutečnitelné sci-fi, tady mě skoro děsí, že už skoro ani o sci-fi nejde. Jak daleko máme ke scénám kde jde člověk po ulici a tam každý mluví "do prázdna"?

plagát

Pořád jsem to já (2014) 

Na tenhle film jsem narazila, když jsem projížděla filmografii Kristen Stewart, ale dlouho jsem se mu vyhýbala, protože tahle témata moc nemusím. Vyloženě jsem se ho bála. Julianne Moore si Oscara určitě za tuto roli zasloužila. Scény, kdy přednáší na konferenci o Alzheimeru, kdy si pro své budoucí nemocné já nahrává video s návodem na sebevraždu, kdy na toto video, kdy už tomu vlastně vůbec nerozumí, opravdu narazí a na několikrát se snaží dodržet pokyny z videa, jsou opravdu mrazivé. Nejraději mám, ale společné scény Julianne s Kristen, které navíc po shlédnutí několika rozhovorů, kde obě herečky prozradí několik zajímavých momentů z natáčení, dostávají úplně jiný rozměr.

plagát

Alvin a Chipmunkovia (2007) 

Pro děti určitě fajn, ty malé potvůrky s těmi svými zdigitalizovanými hlásky jsou dokonce možná i roztomilé, ale celou dobu mě u toho napadá, jak mohl Jason Lee takhle dopadnout? Za film 2,5.

plagát

Hľadám Amy (1997) 

Tak teda nevím. Už kdysi dávno jsem tomuhle filmu udělila 4 hvězdy a ve vzpomínkách to mám uloženo jako úžasný film s jednou hláškou za druhou, skvělými postavami Bankym počínaje, přes Hoopera až po Jaye s Billem. Když jsem si to ale o víkendu pustila znova.... upřímně jsem se trošku nudila. Hlavní problém byl určitě v dabingu. Poprvé jsem to viděla v originále s titulky a ač je český dabing proslulý, tak bohužel na tomhle filmu se to hodně podepsalo. Navíc se doba hodně změnila. To nad čím jsem kdysi kulila oči stejně jako Holden, dnes už člověk bere úplně normálně a vlastně nechápe, proč se ten Holden tomu tak blbě diví :o)) Proto mě taky baví všechny Bankyho reakce! To je fakt týpek k pohledání :o) Nicméně pořád je to velice neotřelá lovestory a rozjezd filmu je naprosto perfektní! Kopírista, černá síla a soutěž o nejhorší sexuální nehodu nemají fakt chybu!

plagát

Truman Show (1998) 

Ten film mě dostal hned napoprvé. Navíc jsem vůbec nečekala takovou hloubku od filmu s Jimem Carreym. Je neskutečně kruté co Trumanovi provedli. Tak si tak žijete svůj život, do všeho dáváte celé své srdce abyste pak najednou zjistili, že úplně všechno kolem vás je lež! A je neskutečně dojemné co všechno je Truman ochotný udělat aby se dostal za svou pravou láskou a ven z té zlaté klece. Carrey v jedné ze svých nejlepších rolí.

plagát

Anjel Pána (2005) 

Poprvé jsem tuto pohádku viděla pěkně stylově na vánoce, ale nebyla jsem až tak nadšená, měla jsem pocit, že kvalit klasických velkých vánočních českých pohádek to přece jen nedosahuje. Ale po každém dalším vysílání se Anděl Páně čím dál víc těm starým českým klasikám přibližoval. Bartoška jako samotný Bůh působí opravdu božsky klidně, Dvořák krásně svádí k nepravostem a Trojan je teda anděl jak vyšitý :o) Jeho metody třídění u nebeské brány byly opravdu svérázné, stejně tak jako představa jak snadno a jednoduše napraví hříšníky. A navíc je to zpěvák k pohledání :o)

plagát

Pelíšky (1999) 

Jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů. Donutil je excelentní, stejně jako Kodet, Stašová, Dušek a další. I mladý Beran (ve svém debutu?) zvládl svou roli vzdorujícího a totálně znuděného syna proruského nadšence velmi dobře. Scéna kdy otec najde na nástěnce plakát Jaggera a chlapec suše reaguje slovy: "Myslíš Gagarinova bratra" je nezapomenutelná :) Ale podobně geniálními scénami je film doslova nabit. Kodetova reakce na oslovení "Hledáš někoho soudruhu?", třídní schůzka a prcat, maršal Malinovskij, nerozbitné skleničky, lžičky z NDR, noky atd. atd. Přitom jde o velmi hořký a melancholický příběh, v jehož době by už dnes asi nikdo žít nechtěl.