NoIdentity

(jednu poznámku si nedopustím: až doposud jsem myslel, že se zde komentují filmy a ne školní akce...!) Hloubka tohoto psychologického dramatu je úžasná, stejně jako hloubka pohledů hlavní hrdinky. Pár nudnějších míst se skvěle hodí jako prostor pro přemýšlení a dotváření si myšlenkového pozadí. Hlavní hrdinka mi přišla neuvěřitelně působivá a živoucí. Kdybych netušil, že před existencí filmu stála oceněná novela, dovedl bych si dost dobře představit, že herečce byla hlavní role napsána na tělo. U mě to prostě fungovalo naplno.

Konečně jsem se dopracoval k prvnímu odpadu. Asi to oslavím :)) Tarantina jedna skupina lidí obdivuje a druhá nesnáší. Vždycky jsem se řadil spíš k té druhé, ale netušil jsem, že to bude až tak zlý. V komentářích se dost často ostatním filmům vyčítá absence děje (a to někdy i velmi dějovým) nicméně kde máte děj tady? Já si nevšiml. Je to konverzačka a ještě k tomu o naprostých nesmyslech, což by samo o sobě nebylo na škodu, jenže by se to muselo umět natočit zahrát. Další problém bývá s herectvím, že herci přehrávají nebo nehrají a nebo hrají mizerně… Tady někdo něco hraje? Bavit se o hovadinách jde i bez scénáře a chodit naštvaně s bouchačkou v ruce po skladišti a řvát: „Fuck! Fuck!“ je velká výzva leda pro amatérský film. (vzpomínka na kamaráda, nyní filmaře, který do svých filmečků takovéhle scény zvládal se svojí partou náctiletých kluků stejně bravurně) A třetím ožehavým tématem je scénář. Před tím, než jsem rozjel tuhle svoji „nenávistnou kampaň“, jsem si přečetl mnoho komentářů (abych se snažil pochopit co se ostatním na Gaunerech tak líbí) a narazil jsem na chválu scénáře. Můj pohled: Postavy jsou naprosto ploché, vezmou se odnikud a všechny se navzájem zabijou a nebo opět zdrhnou do nikam. Dialogy nic neřeší. Divák neví, proč se dívá na partu chlapů v obleku, co probírají písničky, černý holky a další voloviny nesouvisející s dějem a bohužel ani nerozvíjející postavy. Když konečně přijde dialog korespondující s dějem, jedná se jen o to: Tys to byl, ne já to nebyl, byl to on, on to taky nebyl… Takže na takovýhle scénář je škoda papíru, protože se dá bez problému odimprovizovat i bez něj. A logika děje nebo další intelektuální otázky? No, vzhledem k tomu, že děj neexistuje, je to vyřešeno za mě. Myslím, že jsem snížil laťky co nejníže, jak to vůbec šlo a snažil se hodnotit skutečně mírně a přesto si nemůžu pomoci. Takže můj verdikt? Že tenhle diváky opěvovaný snímek nejen, že neobsahuje nic zajímavého, ale neobsahuje vůbec nic. Nulová atmosféra, paradoxně ke zvolenému tématu i nudný děj, žádný náznak jediného nápadu a co se týká dojmu, nevidím rozdíl mezi chvílí před projekcí a po ní. Nikam mě to neposunulo a to bohužel ani negativně. Sledoval jsem jen barevné mihotající se obrázky a poslouchal zvuky. Postrádám jakékoli ambice v režisérském záměru a nejspíš tam skutečně nebudou a proto absolutně nerozumím. Ještě se mi nestalo, že bych po zhlédnutí nějakého filmu potřeboval odpověď na otázku, proč jsem se na něj měl vlastně dívat. Proto ten první odpad od mé klávesnice. Je mi líto, ale tohle je skutečná tragédie. (Jen tak pro srovnání, i Ed Wood, ačkoli na to vůbec neměl, věřil svým dílům a sobě natolik, že dokázal do svých tragikomických pokusů tu ambicioznost a to svoje nadšení vtisknout. U Tarantina jsem to vyloženě hledal, ale nenašel. Gauneři jsou prostě prázdnota. Totální, absolutní, němá a hluchá. Omlouvám se za délku komentáře, ale proti takové přesile hvězdiček jsem potřeboval svůj odpad trochu vysvětlit)

Komentáře typu nuda jsem skutečně nepochopil. Jo, Bond, který zabije v pěti sekundách pět set nepřátel je asi akčnější podívanou, ale považovat životní dramata, která se skutečně odehrávala za nudu? Začínám chápat proč je svět takový jaký je. Málokdo chce hasit co ho nepálí a to ani pasivně skrze obrazovku televize. Místo zamyšlením nad osudem jiných lidí (bílé vdovy nejsou scénáristický výmysl, stačí se trochu porozhlédnout po internetu) raději odklikneme odpad. Možná proto, že jsou nám tyhle témata nepříjemná a tak před nimi zavíráme oči, možná proto, že nás neohrožují a co víc, vůbec se nás nedotýkají, tak proč je nějak, alespoň symbolicky oceňovat v podání kladných bodů pro autory podobných zpráv, jako je tento film, kteří se nám snaží zprostředkovat pohled do míst, kam už nedohlédneme. Navíc nevidím jediný důvod proč tohle dílo považovat za filmařsky špatné odvedené, když už bych měl jako divák výhrady k "nudnému" ději. Jen doufám, že nepochopitelně velký příliv nízkého počtu hvězdiček přišel nějakým omylem, kdy se tento snímek zamíchal do programu nějaké těžce komerční televize a konzumenti ho prostě nebyly schopni strávit. Nejsem žádným aktivistou za lidská práva a občas taky rád zavřu oči před něčím, co nechci vidět, ale koho nechá chladným takovéhle téma, ten měl při sledování asi vypnutou funkci emoce a pocity ;) Nic proti nikomu, respektuji názor druhých, jen přidávám svůj velmi překvapený pohled ;)

To jsem skutečně jediný, kdo má pocit, že tohle je 100% komplet, který není potřeba o nic víc doplňovat či snad měnit? (v době psaní komentáře jsem tu nenašel jediné 5ti hvězdičkové hodnocení) Dobře, proč ne. ;) Rád budu jediný, protože tohle dílo za to skutečně stojí. Monology provázející jak symbolické psaní románu, tak vlastně celou podstatu sdělení, jsou naprosto famózní. A člověk je musí vstřebávat tak dlouho, aby se dostal až do jádra obsahu oné myšlenky, že si vůbec nevšimne pár slabších momentů děje, které jsem ochoten přiznat. Nicméně i ty se mi zdají takové, jakoby tam patřily. Hudební podkres a dle mého soudu přiměřená emotivnost prostě ladí symfonii a rozehrávají skutečně na citlivé až skoro hloubavé noty. Jen těch otázek kolik člověku prolétne hlavou při vnímání toho filmu. Lásku v sebeobraně jsem viděl už podruhé (s odstupem asi 2-3let) a ani jednou jsem se nedokázal dívat na televizi a obyčejným způsobem sledovat film, ale pokaždé jsem prostě nasával atmosféru a hltal jí plnými doušky. A protože je to jeden z top filmů, které jsem si vychutnal, procítil a prožil, nemohu jinak než zpívat takhle oslavnou (a pro někoho možná až otravnou:)) ódu. A poslední poznámka se týká charakteristiky filmu jako romantického díla - nelekejte se toho slova, je to spíše romantizující drama, drama s romantickou nitkou, na které je příběh odvyprávěn, ale bohudíky nic víc z klasické romantické produkce neobsahuje. A tím se dostávám k hlavní perle snímku, kterou jsou závěry a konce jednotlivých epizodek. Jsou špatné, dobré i otevřené, prostě tak jak je přináší život, který není jen sladký a daleko častěji slaný až hořký. V tom je Láska v sebeobraně naprosto přesná... Po dlouhé době pro mě velmi inspirující prožitek - díky za něj...

Musím říci, že jsem původně čekal snímek, u něhož se vzhledem k datu přidává pár hvězdiček navíc jen jaksi z jakéhosi nostalgického nadhledu. Postupem času mě ale naprosto ohromil nenápadně se rozvíjející příběh, jehož naprosto ospale loudavá rovina melancholického tesknění dokáže vygradovat až mezi životu nebezpečné intriky zlověstných očí, vychytralých hlav a nedotknutelnost machrujících frajírků. Do celkové mlhavé atmosféry výborně zapadají tak trochu podivínské dialogy, dokonale vykreslené postavičky, jejichž vizuální stránce se nedá upřít výtvarný podtext a jen takový drobný romantický nádech nenaplněného vztahu. Co mě ovšem zaujalo úplně nejvíce je nenápadné míjení se postav v určitých scénách na stejném prostoru, kdy o sobě vzájemně ani nevědí. A stejně tak velmi nadčasově na mě působí jistá záhadnost v nedokončených faktech odehrávajícího se příběhu. Spousta klíčových momentů tak zůstává zahalena tajemstvím a nechává prostor pro divákovu fantazii. Například bližší identita onoho zavražděného muže, důvod vojákova útěku z armády, naznačená sebevražda malíře atd. Spousta okolností se díky těmto nedokončenostem dá vysvětlit, vnímat a pochopit i jinak, než jak by určoval striktní děj. A vzhledem k tomu má vyprávění celkem jednoduchého hlavního příběhu nakonec naprosto geniální pojetí. Klaním se autorům…

Nebezpečný vývoj mi přišel jako 100% odpad! Díkybohu, že přišly další dvě povídky jinak bych hodnotil historicky poprvé a naprosto bez milosti jako totální odpad. A díkybohu, že jsem na tento fakt přišel včas, jinak bych totiž po pár minutách televizi vypnul... A tím bych se ochudil o **** Equilibrium a ***** Ruku, které dávám plný počet hlavně kvůli nádherně zádumčivému konci, který jsem skutečně prožil a procítil až do dna... Myslím, že bez úvodní exhibice by byl snímek o mnoho lepší.

Před publikováním toho filmu na čt2 bylo hodnocení ještě v červených číslech. A od té doby koukám, že jen klesá a klesá... Přitom jenom úvodní scéna má v sobě tolik potenciálu, že leckterý snímek ho nedosáhne ani za svoji celou stopáž. Kdyby nic jiného, je to perfektně odvedená filmařská práce. Dle mého názoru je soundtrack zvolen naprosto optimálně vzhledem k povaze snímku a zrovna úvodní melodii jsem si po pár okamžicích už notoval spolu s protagonisty. Naprosto dokonale podbarvuje děj. A samotný děj? Pravda komedie to skutečně není, černá komedie ovšem ano. U ní se ale člověk přece nemá smát...!!! U ní se má lehce a smutně pousmát nad ironií života, nebo ne? A to většina scén naprosto perfektně splňovala. Snové vize malého hrdiny mi také chvíli vadily, než jsem pochopil, že vlastně sleduji celý snímek jakoby jeho očima a proto k němu patří i dětská fantazie. Takže se ptám, mám natolik rozdílný názor na tento snímek proto, že se jednalo o komedii u které se občas musí přemýšlet a proto všem ostatním vadila a nebo jsem prostě a jednoduše divnej? :)) Podle mě krásná a citlivě podaná černá komedie, která vás ovšem neuvrhne do deprese svojí temnotou, ale naopak příjemně zahřeje...

Nevím jestli takhle chladně má působit i knižní podoba (bohužel jsem jí nečetl) ale tady to prostě a jednoznačně nefunguje. Emotivní scény nejsou emotivní... Válečné scény nejsou válečné... A takhle by se dalo pokračovat. Dejme tomu, že na televizní podobu je tam kus poctivé odvedené filmařské práce, ale aby mě to chytlo za srdce, to stěží. Občas jsem měl tendence ironizovat velmi strohé věty, které ačkoli měly nést poselství citu, obvykle onen cit vůbec neobsahovaly. Nechce se mi věřit, že by v té době lidé v Rusku žili takhle bez emocí. A co mi na tom všem přišlo nejhorší je český dabing. (to už pochopitelně nemá nic společného s autory) Některé ženské hlasy mě dováděly téměř k šílenství. (Soňa, Máša a další) Čekal jsem prostě daleko, ale daleko víc...

Skoro se mi chce omluvit za moje hodnocení, když vidím názory a pocity ostatních, ale na mě tohle dílo prostě neudělalo vůbec žádný dojem. Uznávám, že na svoji dobu dokázali autoři vměstnat do díla velké množství vtipných hlášek, ale celkově je to prostě nedotažené a ztřeštěné. Já jsem se dokonce nedokázal smát ani těm hláškám. Že by byl problém někde ve mě? Fakticky nevím, ale bohužel jsem se nudil, takže proto hodnotím tak nízko...

Nemůžu si pomoct, ale u toho díla rád půjdu proti proudu většiny, protože mě prostě zasáhlo. Nemůžu říct čím konkrétně, protože skvěle vystavěný děj to rozhodně nebyl, ten totiž patří panu Shakespearovi, nicméně atmosféra díla je prostě strhující. K tomu je ještě nutné připočíst pár skutečně dokonalých záběrů se skvělým hudebním podbarvením a myslím, že se tak legendární tragédie dokáže proměnit v tragédii současnou aniž by někoho urazila.