diamonde

Tento film patrně není pro každého a v každém životním období také nemusí být k přežití. Ovšem, pokud třeba přijde tehdy, kdy má a zapadne tam, kam je třeba, může jít o must see zážitek v té nejkoncentrovanější podobě. Film o tom, jak pohlédnout rodiči, času i transgenerační perspektivě života do tváře a jak pohlédnout do tváře sobě i pojmout vše, patřící k tomu odkud přicházíme. Neobvyklá skoro-komedie o vážných věcech, která mi v nějakém ohledu připomněla The Royal Tennenbaums Wese Andersona. Tento film lze podobně vnímat jako poctu vztahu k otci a jeho významu pro život. A to třeba v takovém kontextu, kdy úsilí o dosažení dospělosti, či partnerství, obnáší snad i pochopení a přijetí, že otec je takový jaký je, že právě tento je právě můj a že žádný jiný nikdy už nebude. Může pak přicházet spousta otázek..kdo jsem, že jsem právě jeho syn? lze mít k někomu takovému láskyplný vztah? co je to vůbec za člověka? existoval někdy i mimo mou vlastní perspektivu? měl a má vůbec nějaký vztah on ke mně, nebo je to už jen starý blázen a nic jej nezajímá, jako vždycky? No prostě dojemný rodinný příběh, pln báječně bizarních scén z rodinného života, které svého druhu každý také nějak známe. A co víc, naprosto bez laciného pseudo-dojímání, či emočního ždímání rozesměje, zařeže hodně hluboko a přitom (pozor, informace pro někoho snad na hranici spoileru), na konci ani nikdo nezemře.

Tři hvězdy, především za úchvatnou stroboskopickou scénu na Francisových narozeninách a její silné audiovizuální kouzlo. Celkově film myslím promlouvá zejména kamerou, střihem, hudbou a impresemi - jak preoidipovské. Dialogy, příběh a hlavní postavy se nějak ztrácí.. emočně se k nim nelze příliš přiblížit, natož se s některou identifikovat. Pravděpodobně by se dalo uvažovat o Francisové manifestaci nejasnější identity, také o reinscenacích jeho obtíží v oidipské triangulaci, ale, popravdě, vlastně se mi nad tím nechce moc přemýšlet, až tak mne to nezaujalo. Nejsem cílová skupina, nicméně Dolanovi mohu stejně po tvůrčí stránce vyslovit obdiv. Určitě se na tu jeho Matku, kterou prý zabil také podívám.

A mně se Jake líbil - na rozdíl od některých jiných zdejších hodnotících, ač mi obvykle není nijak zvlášť herecky sympatický. Jeho stvárnění sociopatické postavy je víc než povedené - a mluvím spíše o nuansích - o prázdných pohledech, pseudo kontaktních úsměvech, přesně nadávkovaných lehce vyšinutých výrazech a aneticky chladném obličeji - i v rádoby exponovaných sociálních situacích - a to přesně na pomezí uvěřitelnosti. Jo a nejvíce povedené je jeho "drobné, rychlé cupitání" s kamerou směrem k natáčené situaci..opravdu jako nějaký parazitický hmyz blížící se nebadaně pod rouškou noci..šváb, nebo něco takového..jak přiléhavé ztvárněnému charakteru. Film bych asi nikomu jako "dobrý" nedoporučila, myslím rozhodně ne jako příjemnou kratochvíli, nicméně v tom o čem pojednává se mi jeví jako dost dobrý a kvalitní a - psychopatologicky celkem věrný, i díky herectví hlavního představitele.