El-Barto

Opravdu jsem doufal, že prvotní výkřiky o nejlepší komiksovce všech dob jsou pravda. Ale vlastně jsem tomu moc nevěřil. No a to, co jsem v kině nakonec viděl, bylo ještě horší, než jsem se obával. Úvodní politická část je boží, ale je strašně málo rozvedená a nakonec se úplně zamete pod koberec bez toho, aby Superman mohl vůbec obhájit svoje činy a místo v tomhle světě. Stejně bohužel dopadne i Batmanova motivace. Zbytečně se do toho přimíchávají postavy (Wonder Woman a Doomsday), Lex Luthor tahá za nitky dost pochybně. Ve filmu se odpálí atomovka a US Capitol a na děj to nemá žádnej vliv. Snový sekvence jsou debilní, camea odfláknutý a Lois Lane nedůležitá, ale nacpat ji tam museli. Jediný co chválím, tak je Batffleck. Místo dohry Muže z oceli a přesvědčivýho budování konfliktu dvou ideologií jsem dostal digitální guláš ze všemožných přísad, který byly do kotle naházený bez rozmyslu a čistě proto, aby mohla vzniknout Justice League. Je to smutný, protože střet Batmana se Supermanem měla bejt jedna z nejvýznamnějších filmových událostí posledních třiceti let a potenciál tady je. A právě proto se měli studioví hlavouni nejdříve zamyslet, co chtějí z toho filmu mít a jak k tomu přistupovat a až potom pečlivě vybrat režiséra (jako u Star Wars - chtěli svěží restart, vybrali Abramse) a ne to nechat Snyderovi, kterej s příběhem a postavama pracovat neumí (MoS zvládl uhlídat jen tak tak). Je to film "love it or hate it" a já jsem jednoznačně na straně "nenávidět" a schválně (a to jsem fanda MoS). U takhle důležitýho filmu nemám v úmyslu nic omlouvat a brát v potaz budoucí DC univerzum. Animáči The Dark Knight Returns to nesahá ani po kotníky. Tohle zprasili. Matroš na nejlepší komiksovku všech dob měli přímo před sebou.

Teda takovouhle pecku jsem nečekal. Nejenom že je to řádně temný a brutální, ale taky chytrý a do jistý míry reálný. Charlie Cox je skvělej, ale nejvíc mě bavil Vincent D'Onofrio, kterej je jako Wilson Fisk geniální. Vypadá a mluví jako mentál, ale je zatraceně chytrej a skutečně děsivej. To navíc potvrzuje v soubojích s Daredevilem, kde mu zdatně nakopává zadnici. Je to pro mě strašně milý seriálový překvapení, který si užijou lidi, který mají rádi drsný komiksovky, ale zároveň mají v hlavě plně funkční mozek, protože mě kupodivu bavily i právnický ptákoviny.

Je neuvěřitelný, že takhle chytrej a vyspělej film byl Lumetovým debutem na velkým plátně. Člověk by intenzivní konverzačku dvanácti lidí v jediný místnosti čekal spíš od protřelýho mazáka (tedy Lumeta na vrcholu kariéry). Příběh se pořád posouvá, divák i ze sebemenších náznaků jednotlivý charaktery postupně poznává a atmosféra správně graduje. Otázky jsou kladeny a upřímně sám nevím, jestli bych hlasoval "vinen" nebo "nevinen". Řekl bych, že film s lepším scénářem jsem ještě neviděl.

Zase jeden z takových těch filmů, o kterým člověk až do Oscarový sezóny nezaslechl ani zmínku. A neprávem. Room je jeden z nejlepších filmů roku. Je to citlivě napsaný a chytře se to na většinu událostí dívá skrz Jackovu perspektivu. Krásně je na tom vidět vývoj působení následků na Jacka i Joy. V jednu chvíli se Jack trápí a Joy je šťastná a postupem času role mění. Zahraný je to famózně (Oscar pro hlavní herečku je ve správných rukou) a nedokážu si představit, že by to třeba Fincher nebo kdokoliv jinej zrežíroval líp. Víc takových filmů, prosím.

Napsáno s citem, nadhledem a fanouškovkým zapálením. Natočeno bez peněz, důvěry, ale se srdíčkem. Je to krvavý, vtipný, svižný, se skvělou choreografií akčních scén, sympatickým hlavním "hrdinou" a úžasnou Morenou Baccarin. Ten nečekanej nával kino tržeb tomu moc přeju, málokterej jinej film si to tolik zaslouží.

Na návrat Akt X jsem se fakt těšil, ale je to zklamání. Nejlepší je třetí epizoda, která přišla s parodickou sebeshazující polohou, která tomu kupodivu sedla. Upřímně jsem se smál a bavil se a to proto, že Darin Morgan to psal s obrovským nadhledem a citem. Zároveň ale pod kupou hlášek a skoro až komediálních gagů nezapomněl na příběh a hlavní postavu. Tou je Guy Mann a jeho příběh nejen že vyvolává záchvaty smíchu, ale taky citelně řeže do podstaty lidský nátury. Bravo za tuhle epizodu, oceňuju odvahu pustit se do něčeho tak jinýho, než na co jsme zvyklí. Jinak jsem se ale v ani jediný další epizodě starých dobrých Akta X, který máme všichni tak rádi, nedočkal.

Má to všechno. Emoce, nostalgii, humor, chytrý dialogy, tréninkovou montáž a výborně natočenej finální zápas. A všechno ve správný míře. Ani jedinkrát mě nenapadlo, že to hraje moc na nostalgickou notu, nikdy nedošlo na otřepaný klišé (a že k tomu je příležitostí kupa). Naopak obdivuju, jak moderně Coogler dokázal přenést čtyřicet let starej příběh do 21. století. Coogler to správně uchopil a napsal dojemnej a hlubokej příběh o mezilidských vztazích. Doufám, že Sly toho Oscara vyhraje, zaslouží si ho. Creed je podle mě nejlepší film série a jeden z TOP 3 roku 2015.

Tarantino má svoje psaní očividně hodně rád a banální příběh natahuje, jak jen to je možný. Jednotlivý dialogy nebo monology nejsou vůbec špatný, ale je toho prostě moc. A to se netýká jen kecání, ale taky scenérií (jo chápeme, že mají čupr formát, ale na nicneříkající scénu příjezdu dostavníku nemusí bejt vyplácanejch hned patnáct záběrů) a dalších zbytečností (kolikrát se vykopávali dveře a lidičky řvali, že se to musí přitlouct dvěma prknama?). První zhruba hodinu jsem se nudil, potom to už bylo znatelně lepší. Quentin měl skvělej nápad, ale podle mě to špatně uchopil a místo ostrý slovní přestřelky se soustředil na to, aby byl kolem filmu pořádnej humbuk a teď to chce ještě cpát do divadla a kdoví kam ještě.

Nuda. Fakt že jo. I když úvodní akce je opravdu slibná, film bohužel nenakopává tím dravým tempem, který slibovaly trailery. Lubezki zase čaruje, ale musím přiznat, že tentokrát mě jeho kamera neoslovila tolik jako jindy a to asi proto, že jakkoliv jsou všechny ty scenérie nádherný, tak by jich polovina bohatě stačila. Pátrání indiánů po Powaqae je dle mýho nadbytečný a zoufale tomu chybí víc tak syrových a dokonale natočených pasáží jako je bitka s medvědicí a finální s Fitzgeraldem. To jsou fakt dvě z nejlepších scén, který jsem kdy v kině viděl. Místo toho ale celou dobu sledujeme Glasse, kterej se někam vleče. Ač všichni víme, jaký peklo bylo natočit tenhle film, není to vůbec zábavný a to je ohromná škoda, protože je inspirující vidět filmaře při natáčení posouvat limity jak kreativně tak fyzicky. To ale není nic naplat, když jsem se za celou dobu podíval čtyřikrát na hodinky a obrátil oči v sloup, když do konce zbývalo ještě půl hodiny. A to je hlavní rozdíl mezi dosebezahleděným Revenantem a dosebezahleděným Birdmanem. Birdman má mnohem zajímavějšího hlavního hrdinu a hlavně pořád baví.

Kdyby to mělo ten chlapáckej náboj, kterým Howard dokázal napěchovat Rush, bez problémů bych odpustil do očí bijící zelený plátno, kvůli kterýmu se na to fakt nedívá moc dobře. Není z toho cítita ta osudová odhodlanost postavit se Bílý velrybě ani touha po přežití. Na epický dobrodrůžo, kde se člověk moc nestará o postavy, tam je málo akce a stejně tak mě mrzí, že se chlapci nezdrželi trochu dýl na pustým ostrově. Nejlíp tak paradoxně fungují scény mezi Melvillem a Thomasem a to se tam jenom mluví.