Eleron

Považuju se za Whoviana každým coulem a navíc i fanynku Alex, Capaldiho a tak vůbec celé téhle podivné časové romance. Byly momenty, kdy jsem se smála, až mě bránice zamýšlela nakopat, byly chvíle, kdy jsem se přistihla, že tiše sedím a po tváři se mi kutálejí slzy. Neočekávala bych, že celá linie River Song bude zakončena s takovou grácií, silou a kouzlem umocněným hudebním doprovodem... Stále tajně doufám, že se nám vlasatá profesorka ještě vrátí, nicméně... Spoilers! A víte co? I kdyby nakonec ne, scénu se Zpívajícími věžemi považuji za jednu z těch nejlepších a nejdojemnějších v celém DW.

Kdybych návštěvu kina nedostala jako pozvání, nejspíš bych se do sálu nikdy dobrovolně neodebrala. A dobře bych udělala. Já vám nevím. Nějak mi celý Suicide Squad postrádal hlavu i patu. Přišel mi jako hromada barevných konfet naházených na příliš velké hromadě -> z toho může vzniknout jedině pořádný bordel. Odcházela jsem zklamaná a nebýt Harley a jejího neuvěřitelně hezkýho zadku a blond momentů, ani bych se v kině trochu nepobavila. (Btw. na topmodelku Cara nehrála tak blbě, jak jsem očekávala.) Jo, a Joker na můj vkus dostal málo prostoru.

Většinou chodí lidé do kina pro zábavu, jindy se ve filmu snaží najít hluboce skrytou intelektuální rovinu, kterou se později rozhodnou rozmazávat tady. I kdyby však u Strážců Galaxie hledali sebevíc, nenašli by nic než kus humanoidní kytky, která by je pozdravila slovy "Já jsem Groot" (Mimochodem, jednou si jej pořídím domů) Člověk se přišel do kina zasmát, zdlábnout nějaké to předražené občerstvení a spokojeně odjet domů. Přesně tohle se mu taky dostane. Pohodičkový barevný kousek určený pro večery, kdy budete chtít uniknout do jiné Galaxie :)

Asi že jsem celou cestu až do Brna řídila s cholerickým otcem na sedadle spolujezdce, asi že jsem jej prostě jen chtěla někam vytáhnout. Nevím. Upřímně řečeno, na zadek jsem si z filmu nesedla a první díl mě u srdce zasáhl rozhodně o ždibec znatelněji. Filmům s podobnou tématikou se nebráním, na druhou stranu je ani vyloženě nevyhledávám. Jak jsem psala, spíše jsem se podřídila vkusu blízkého rodinného příslušníka. Ale výběru úplně litovat nemohu. Za což hluboce děkuji postavě emočně nevyvážené Artemesie, která mě bavila v každém okamžiku, až mi jí bylo v závěru neskutečně líto. Eva prostě psychicky vyšinuté ženštiny zvládá ztvárnit bravurně. Jinak mi celý snímek připadal příliš zaměřený na promítání ve 3D (Zhlédnuto ve 2D)a občas se mi zdálo, že si přehnaně hraje na "epický" kousek. Asi na mě banda polonahých namakaných chlapů ve zbroji zase tolik nezabrala. :)

Na triko snímku se k mým uším i očím dostalo plno rozličných názorů. Některé kritizovaly, jiné vynášely do nebe. Proto jsem se rozhodla film vyzkoušet. A nejspíš by se patřilo dodat „Na vlastní nebezpečí". Protože přesně tohle vás čeká... neurčitá slátanina, která ani sama pořádně netuší, o čem je. Depp vykrádající svoje předešlé postavičky s nulovým efektem na vaše koutky i srdce. Pojem fyzika tvůrcům očividně nic neříkal. Zároveň se mi mozek musel pozastavit nad nesmrtelností postav. Normální člověk by si při scéně vykolejeného vlaku musel zpřelámat všechny možné i nemožné kosti nejmíň na 5x. Hlavní hrdinové se možná maličko zašpinili. Prosím, neurážejte mě! O závěrečné záležitosti s vlaky, jež diváka zabaví maximálně po dobu 2 minut, radši dále pomlčím. Necítím potřebu se k Osamělému jezdci kdy v budoucnu vracet. A pokud by se mi přeci jen smůla nalepila na podrážku, pravděpodobně snížím hodnocení o jednu hvězdičku. Ani jindy fantastický Depp v tomhle případě Disney nezachránil.