NJD

Znáte ten pocit, když hrajete na počítači nějakou střílečku, nedaří se vám a tak musíte danou misi restartovat a začínat neustále od znova dokud konečně nepřijdete na způsob, jak uspět? Tak přesně na stejném principu funguje i Edge of Tomorrow. Nutno ještě podotknout, že i přes neustálé cestování v čase nemá člověk sebemenší problém zorientovat se v ději, takže nezbývá než doporučit film nenáročným divákům toužícím po nějakém nevšedním akčňáku.

Zajímavý. Hlavním důvodem, proč jsem se na film kouknul bylo, že v něm hraje moje oblíbenkyně Jennifer Lawrence, která zde však byla naprosto zastíněna vynikajícím výkonem Felicity Jones. Takže místo utvrzení se v mojí platonický lásce k Jennifer jsem si našel nový prototyp ideální filmové holky - Felicity. Jestli totiž někdy byla nějaká holka ve filmu k sežrání, tak jedině ona v Like Crazy :) Na filmu samotném se mi líbila taková ta pohodovost, nenucenost a taky neklišoidnost. Prostě pokud si chcete pustit zajímavou a neprofláknutou romantiku, více co dělat... :)

Mám z filmu dost rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi strašně líbí myšlenka, že hlavní je v životě cestování, dobrodružství a poznávání lidí, ale na druhou stranu bych si představoval film zakládající se na tomto mottu úplně jinak. Nejlépe aby se jednalo o nějakej nezávislej kousek s neznámými herci, bez zbytečné milostné pasáže, bez absolutně nehodícího se sekundárního příběhu s chlápkem ze seznamky, bez rádoby vtipných narážek na facebook a instagram, apod. Prostě aby to bylo jenom o oné podstatě lidského bytí a o nalezení té správné životní filosofie. Na druhou stranu si u mě film hodně šplhnul scénami natáčenými v Himalájích, v Grónsku a hlavně na Islandu, kde jsem měl až slzy v očích, když jsem viděl, jak se Walter prochází po místech, která jsem před rokem na vlastní oči obdivoval i já. Jo a taky za Bowieho má Stiller ode mě malý bezvýznamný plus (https://www.youtube.com/watch?v=ZrZlhD0Oeto). Ať už však byl film jakýkoliv, pod tohle motto se můžu podepsat: „Poznávat svět i nebezpečí, která to s sebou přinese, překonávat hranice, sbližovat se, poznávat druhé a cítit, že to je smyslem života.“

Jednoznačně nejserióznější Emmerichovo dílo? A nebo je to naopak ještě větší nesmysl než 2012? Těžko říct, zas tak se v problematice probírané ve filmu nevyznám, ale každopádně to v porovnání s ostatními Emmerichovými díly alespoň působilo seriózně a dokonce to nutilo člověka přemýšlet! Kdo by to do toho německýho blázna řekl...

Jako kurýr jsem si tenhle kraťas hodně užil :) A ve chvíli, kdy můj kolega z roku 2150 zadával do systému zásilku, kterou ztratil, jako doručenou jsem se v něm i trochu viděl :D

Mě se teda na rozdíl od většiny zdejších komentátorů struktura dokumentu líbila, díky přeskakování mezi jednotlivými postavami mi to přišlo o dost živější :) a jelikož jsem poctivě shlédnul všechny díly, dovolím si i menší zhodnocení jednotlivých vystupujících: HOUSLISTA: ten kluk by mohl dávat lekce z pozitivního myšlení - vrcholem bylo, když hrál před plným sálem lidí, kde ho skoro vůbec nikdo neposlouchal a ještě se všichni nahlas mezi sebou bavili a klukova reakce byla: no aspoň jsem nemusel být nervózní, když jsem viděl, že mě nikdo neposlouchá. HEREČKA: je vidět, jak je nešťastná z toho, jak jí máma do všeho tlačí, stejně jako houslista je renesanční umělec, ale bohužel s negativistickým přístupem skoro ke všemu co dělá, což je opět způsobeno tím, jak jí matka diktuje každou minutu jejího života. BOXEŘI: super klukovskej sport, rodiče je do ničeho netlačej...zajímavá byla situace, kdy malej kluk musel odpískat zápas kvůli nervozitě a jeho trenér se za něj postavil a podpořil ho - myslim, že v podobný situaci by třeba máma naší mladý herečky začala histericky vyšilovat a tim jí ještě víc srazila k zemi. TENISTKA: je vidět že jí táta do toho trochu tlačí, což se projevuje na její psychice při zápasech, ale není to tak hrozný jako u herečky. KRASOBRUSLAŘKA: přístup rodičů vypadá celkem v pohodě, obzvlášť s příhlédnutím k tomu, kolik peněz do toho investují...opět se objevuje problém s psychikou, který ale tentokrát vznikl ve vlastní hlavě slečny a není vytvořený tlakem jejích rodičů. MODELKA: moc jsme toho neviděli, ale slečna vypadá celkem rozumně, tak snad se z toho nezblázní.

Z hlavního manažera Michala Mertla je mi vskutku na blití. Na ukázku uvádím jeho TOP 3 debilní výlevy: 1) „Zpěvačka potřebuje bejt krásná s dokonalou postavou.“ 2) „Líčení pouze lesklé rty a řasy lehce. Takhle to chodí na hotelích.“ 3) [monolog jeho dcery] … „počkej, přestaň mluvit, tady máš blbě vlas.“ Ale Davidovy Decibely lásky live pro plnej sál dvanáctiletých holčiček taky stojej za to. No…chudinky holky, snad rodiče většiny z nich dostanou rozum stejně jako v případě těch, který z toho svoji dceru na konci stáhli.

Na dokumentu mě zaujaly 2 věci: 1) pohled do šachty, který co se týče náročnosti práce horníků předčil moje veškeré představy 2) konfrontace práce horníků s prací zaměstnanců na montovně, po které se horníkům upřímně vůbec nedivím, že radši zůstanou u svého sice náročnějšího, ale zato milionkrát pestřejšího zaměstnání...celkově mě ale dokument moc nezaujal, např. mi dost vadilo, jak moc bylo na filmařích vidět, že většinou nebylo co točit

Jsem hodně rád, že jsem si o filmu nezjišťoval žádné informace předem a neochudil jsem se tak o překvapení, když jsem až při závěrečných titulcích zjistil, že dvě hlavní postavy ztvárnili Matthew McConaughey a Jared Leto. A zároveň jsem taky rád, že za Dallas Buyers Club dostali maskéři Oscara - protože v tomhle případě si ho jednoznačně zasloužej.

Jak už se mi to stalo několikrát, hlavní problém, který jsem s filmem měl, byla nenaplněná velká očekávání. Ne že by to snad byl špatnej snímek, to ani náhodou...ale na druhou stranu se nemůžu ubránit dojmu, že jsem právě viděl akorát další z řady filmů na téma "obyčejnej chuďas se stane extrémním pracháčem až z toho postupem času zmagoří". Být to kterejkoliv jinej z těhle filmů, tak nad tím mávnu rukou, ale v případě Vlka z Wall Street je to prostě zklamání. Ještě že to z mýho pohledu zachraňuje fantastickej Leo, kterej mi svým výkonem jasně vysvětlil, že původně uvažovaný 3* by byly přecejenom málo.