hypnos11

Film nepřichází s ničím novým. Zajímavé je postapokalyptické zasazení snímku, ale to není nic, co by tu už před tím nebylo. Jinak to připomíná Chappie (2015) s pár rozdíly, robot zde není tak otravný, lidská postava také, vyprávění je klidnější a pomalejší, a především, na rozdíl od Chappie se na tohle dá dívat.

Naprosto neuvěřitelný případ. Ta drzost, jistota a vynalézavost, kterou aktéři příapdu oplývali, se jenom tak nevidí. Prologdílu sice zdánlivě do celého děje nijak nezapadal, ale i ten se nakonec ukázal jako padnoucí dílek skládačky. A když Kostka rozjel vyšetřování, tomu nebylo co vytknout. Nejvíce mě na tomto díle ale zaujaly samotné okolnosti případu. Vážně něco neuvěřitelného. A stejně tak neuvěřitelné mi přijde relativně nízké hodnocení tohoto dílu.

Román Duna je opus magnum nejen jejího autora Franka Herberta, ale celého žánru sic-fi. K tomu připočtěte spoustu neméně povedených pokračování (sem počítám pouze ty od samotného autora), několik seriálů a filmů. Pravda, filmy to u této látky budou mít vždy těžší, než hry - těžko uchopitelná, monstrózní, všeobjímající, prostě peklo pro fioolmaře. Hry si obecně vždy vyzobnou to, co se jim v předloze hodí a obalí to svými vlastními ingrediencemi (často tak, že to s předlohou nemá téměř nic společného). Nicméně Duna, to je srdcovka. A spojení Duna + Villeneuve mi znělo hodně slibně. Villeneuva považuji za vynikajícího režiséra, možná mého nejoblíbenějšího v současnoti. V Blade Runnerovi ukázal, že to není ždáný patlal, který by předlohu znásilnil pro své potřeby - ne, k předloze přisoutpil citlivě a výsledek byl hodně povedený. U Duny to měl ale snad ještě těžší. Ale výsledek se mu povedl. A ačkoliv to rozhodně mohlo být lepší, zklamán nejsem. Filmy Villeneuva často bývají audiovizuální orgie a zde to bylo snad nejzřetelnější. Skvělé obrazy a kamera, naprosto parádní hudba od Hanse Zimmera. Příběh byl trochu upozaděn, scény působily spíše jako série skečů než ucelený celek. Divák neznalý předlohy s příběhem musí hodně bojovat a tak trochu jej lituji. Na druhou stranu uznávám, že dostat do filmu všechny ty monology, psychologii a vnitřní sváry Paula Atreidese a dalších postav je nejspíše naprsto nemožné. Herecké obsazení samozřejmě skvělé, i když bych některým přál více prostoru (obzvláště na Bautistu jako Rabbana jsem se velice těšil). Chalamet se pro tento druh vážných rolí prostě hodí, viz The King. Snové scény se Zendayou ajko Chani byly také povedené. Úžasnou hudbu jsem již zmínil, ta si zaslouží samostatný poslech. Suma sumárum, nějaké chybičky by se našly, ale jinak jsem moc spokojený a doufám, že si film své publikum najde a především že se natočí i ten druhý díl, kde by mohlo dojít i na nějaklou tu epochální bitvu fremenů se sardaukary.

Typický Oriolův výtvor - skvěle natočené, napětí by se dalo krájet, ale dolů to sráží scénář, který sice zajímavě graduje, ale celá jeho pointa je podivná, chování postav místy hodné poklepáíní si na čelo. Trochu to přípomíná Twin Peaks nebo The Lost, vše je podřízeno tomu, aby se v sérii objevil jeden dějový zvrat za druhým. Tentokrát ale k 5* bylo hodně blízko.

Zatímco Los ojos de Julia (2010) a Tělo jsou snímky, které mají svoji kvalitu (budování atmosféry, napětí), je nutno uznat, že scénář obou pokulhává za provedením. U Contratiempo jsem ale žádnou zásadní chybu nezaznamenal, přestože některým klišé či zvláštnímu chování postav se také nevyhnul. Fungovalo to ale po celou dobu, úplný konec mě dokonce dostal, film vygradoval naprosto skvěle. Takže tentokrát jasné 4*

Dlouho to vypadá orpavdu zajímavě, dokonce to je po celou dobu napínavé, ale závěrečná pointa je skutečně hodně přitažená za vlasy. Poslat vlastní dceru do postele vraha vaší manželky a její matky jenom proto, abyste ho mohli děsně komplikovaně zabít, to chce orpavdu silné nervy. Nedokážu při hodnocení nebrat v potaz, že zde forma vítězí nad obsahem.

Vigil určitě není dokonalý. V prvních třech nebo čtyřech epizodách se hlavním podezřelým postupně stala možná polovina posádky Vigilu (prakticky každý zde má nějakého pomyslného kostlivce ve skříni, kterého skrývá více či méně umně čistě z důvodu potřeby dávkování napětí a posunu děje ve správný moment). Přesto to fungovalo skvěle. Seriál je trochu roztahaný především kvůli poměrně častým flashbackům, které působily mírně rušivě především v závěrečné epizodě, ve které se vše slušně rozjelo (přestože právě v poslední epizodě měly jisté opodstanění). Herecké výkony celkově výtečné, ale je nutno vyzdvihnout Suranne Jones, která má v sobě navíc cosi zvláštního. Napětí a atmosféru si seriál drží po celou dobu. Vytknout se dá občasná nelogičnost v chování postav a v některých dějových zápletkách, ale není to natolik do očí bijící, aby to zkazilo kvalitní zážitek.

Roztomilá blbina, která si na nic nehraje. Podoba s Deadpoolem je jasná. Občas se člověk upřímně zasměje (moment, kdy Dude dostane brýle). Celkově se jedná o film, který jede v zaběhnutých kolejích všemi těmi hrdinskými filmy (hláškující hrdinové, děj sype tak rychle, aby v něm člověk nestíhal hledat díry), a když zrovna děj mírně zpomalí, je stále se na co dívat (scény s Waititim), ale tohle je jeden z těch příapdů, kdy to prostě funguje.

V podobě Orient Expressu se Agátě povedl majstrštyk. Tato verze je třetí, kterou jsem měl tu čest vidět, a řekl bych, že i přes hvězdné obsazení asi o chlup horší, než ta se Suchetem (jeho verze měla ale k dobru J. Chastain). V každém případě další velice kvalitní zpracování naprosto famózní látky.

Výtečně budovaná atmosféra, umně dávkované napětí, sympatická představitelka titulní postavy.. Bohužel po chvíli se začaly obejvovat trhliny ve scénáři a v chování postav (obzvláště tedy Julie). Už jenom ta zákaldní premisa o hlavním padouchovi je přitažená za vlasy. Slabých míst se objevovalo dost, a to poměrně brzy. Některé věci se daly i doecla snadno předpovědět (setkání matky a syna po letech; Ivánova tvář se hodně dlouho z "jakéhosi" důvodu nevešla do záběru). Škoda, s prorpacovnjěším scénářem to mělo na mnohem víc.