Viper86-V1

Velmi příjemný a zábavný letní blockbuster. Osobně mě bavil mnohem víc než celá Raimiho trilogie z minulé dekády, která mi nějak nepřirostla k srdci. Nový Spiderman není tak pohádkový a utahaně staromilský ve smyslu filmařského řemesla, ale daleko víc přímočaře komiksový a zároveň i reálnější (přístroj na zápěstí k vystřelování pavučiny namísto střelby přímo ze žíly apod.) a předlohy se držící. Oproti Raimimu vyhrává na celé čáře volbou hlavního představitele a obecně i dalších postav. Film je plný neokoukaných tváří (mladších i starších herců) a všichni působí velmi dobře. V první půlce snímku dostává Spidey docela dost zabrat, než se naučí se svými schopnostmi pracovat a tomu odpovídá i rozjívená puberťácká rozpustilost, kdy se Spiderman v podání výborného Garfielda chová spíš jako by hrál videohru a jeho proměna v zodpovědného superhrdinu nastává postupně a přirozeně. Stejně tak příjemně a nenuceně působí i ona teenage linie v rámci života Parkera na škole i jeho první lásky (první Spidey bez Mary Jane Watson), kdy chemie mezi oběma představiteli funguje. Velmi zábavné dvě a čtvrt hodiny, kterým bych vytkl jen málo akční využití 3D (až na pár výjimek) a nedodělaného záporáka, kterého jakoby si vypůjčili z Hulka :)

Batmanovská trilogie se nám završila snímkem, který je rozhodně o něco slabší než nedostižný Temný rytíř, zároveň ale svou komplexností určitě překonává rozjezdového Batman Begins. Nejprve mínusy: stejně jako v "jedničce" tu máme hned dva záporáky (resp. jednoho a půl, protože postava Catwoman prodělá během děje svůj vývoj), ale ani společně nesahají po kotníky ultimátnímu Jokerovi. Bane rozhodně není nikterak extra charismatická postava a připomíná spíš nízkorozpočtovou béčkovou kombinaci anonymního wrestlera a Dartha Vadera (dýchací maska), Catwoman sice pěkně špulí zadeček, ale jinak je jakási neslaná nemastná a rozhodně zaostává za eroticky latexovou verzí Michelle Pfeiffer z Batman se vrací. Děj se zde také až moc rozvijí do šířky a nabízí až přehršel vedlejších postav, které nemají pro samotný děj až takový význam a na scéně se objeví spíš jen kvůli nějaké hlášce. Kromě slabších záporáku mě také nepotěšila v kontrastu předchozími dvěma díly celková výrazná comicsovost (nepříjemný nadbytek hláškování, některé "nečekané" zvraty a objevy, řada za vlasy přitažených scén a oslích můstků), což je velký rozdíl hlavně oproti temně realistické dvojce. I až příliš objasňující a polootevřený konec nabízející teoretickou možnost dalšího dílu nebudí zrovna optimismus. Klady ale stále převažují, ať už je to velkolepá výprava, řada monumentálních scén a obecně druhá, silnější polovina snímku především v části, kdy Bane obsadí a odřízne Gotham City od okolního světa, to pak jen nedutáte a čekáte se bude dít dál. I přes nemálo negativ je to totiž stále velkolepá epická podívaná a velmi důstojné završení jedné z nejkvalitnějších, přístupem k již známé látce nejinovativnějších a nejvyrovnanějších filmových trilogií v celé filmové historii.

Konečně jsem se dostal k tomuto glorifikovanému kultovnímu snímku (režisérská verze) a ve výsledku jsem spíš zklamán. Ten film má spoustu úžasných jednotlivých scén a výborných hereckých výkonů (zároveň tu ale máme i pro děj několik zbytečných postav s velkým prostorem jako učitelka angličtiny nebo cvičitelka dívčího tanečního oddílu), ale jako celek prostě moc nefunguje. A není to proto, že jsem ho nepochopil :) V šestadvaceti letech prostě nenatočíte a neukočírujete něco, co zvládl s noblesou sobě vlastní David Lynch až ve svých nejlepších letech. V přímém porovnání s podobně laděným a na stejné publikum zaměřeným The Butterfly Effect Donnie Darko prohrává v ucelenosti vyprávění i v celkovém emocionálním dopadu na diváka. Tak jako byl Osudový dotek takovou teenage verzí 12 Opic a stejně povedeným snímkem, Darko se dá částečně přirovnat ke Světu podle Prota (K-PAX), ale v tomto srovnání jednoznačně prohrává. Kelly si prostě ukousl na svůj mladý věk až moc velké sousto, se kterým by se zkušení režisérští matadoři poprali až ve svých zralých letech. A protože je potřeba jít trošku proti proudu všech pětihvězdičkových hodnocení hipsterů poslouchajících islandský lo-fi alternativní pop, kteří jsou pro jeho křehkost a introvertnost zřejmě hlavní sortou nekritických vyznavačů tohoto filmu, hodnotím nakonec jen za silnější tři hvězdy.

Sice nejhorší díl celé tetralogie, přesto výborné akční sci-fi s povedeným vizuálem, charismatickou partou lidských badass motherfuckerů v rámci pirátské skvadry, drsnou odlidštěnou verzí Ripleyové, řádně úchylnými momenty v místnosti s nepovedenými klony a finální čtvrtinou věnovanou Newbornovi nebo s nezapomenutelnou podvodní scénou. Jen je to prostě zatížené slavným jménem a ještě mnohem povedenějšími předchůdci. Stejně tak nadmíra béčkových hlášek, jakkoliv podařených, mi do Vetřelčího univerza vůbec nesedí. Slabší čtyři hvězdy.

Solidní show tehdy ještě ne tak masově populární formace, přece jen ale o stupínek až dva horší než pozdější DVD s gigakoncerty v londýnském Hyde Parku a hlavně ve Wembley pro téměř 90 000 lidí. Tohle je prostě "jen" dobře odehraný koncert sympatické talentované kapely s povedenými rockovými jamy mezi skladbami.

Ve výsledku docela povedená crazykomedie, stavící takřka výhradně na mimořádně ujetém hlavním hrdinovi (mulet-paruka mu v 8 letech zarostla do hlavy :))) a jeho konfrontaci s okolním prostředním a lidmi na jeho cestě při hledání rodičů, kterým se v dětství ztratil. Nečekejte žádný intelektuální humor, ale zase ani extrémní fekal gore (produkce ADAMA SANDLERA je přece jen soft), o dva stupně lepší a pestřejší na rozdíl od samoúčelných tupých úchyláren z pera TOMA GREENA nebo vyloženě trapných odpadních "komedií" ROBA SCHNEIDERA. Pochválit musím výbornou vedlejší postavu CHRISTOPHER WALKEN, některé kulervoucí hlášky ("Domov je tam, kde si ho uděláš") a sympatické redneck cameo zpěváka KID ROCKA.

Rozhodně promyšlenější a zajímavější než BRUNO (řeší tady mnohem, mnohem širší záběr potenciálních cílů než pouze a jen genitální humor), ale pořád o něco málo slabší než BORAT. Docela dost i chybí ona (polo)dokumentární forma, kdy oběti daného fóru na něj mohly okamžitě reagovat. Tohle u tradičního filmového schématu už tolik nejde. Ale pořád teda nevím, jestli aladeen nebo aladeen :)))

Velmi dobře natočený hudební dokument, mapující celou dlouho historii této v mnoha ohledech výjimečné kapely. Pro všechny fanoušky Pearl Jam povinnost :)

I přes povedené stylové vizuálno, výbornou hudbu (Atticus Ross!), dobré výkony obou prověřených herců v hlavních postavách, nádhernou Milu Kunis, zajímavý námět a znepokojivě snadno realizovatelný plán hlavního záporáka ("Když to fungovalo jednou, bude to fungovat znovu") ve výsledku jen průměrné post-apo. Na akční film málo soubojů a výbuchů, na filosofické podobenství zase moc ploché, se scénářem plným děr a nedomyšleností. Škoda, potenciál na něco mimořádného to rozhodně mělo.