angroment

Skvělý film. Mám jenom pár slov ke konci. Osobně si nemyslím, že by se jednalo o happy ending. Právě naopak. Když se Julie skloní k netvorovi, pláče už jen nad jeho mrtvolou. To, že každá žena má moc učinit krásným toho, koho miluje, nemusí nutně znamenat, že má také kouzelnou moc přivádět k životu mrtvé. Dá se to chápat tak, že když se žena zamiluje, je schopna vidět muže naprosto jinou optikou. Když se netvor před jejíma očima promění, zoufalá Julie ještě sebe samotnou přesvědčuje o tom, že se to doopravdy děje. Následně vstává a její pohled sleduje cosi nad ní. Může vstávat k netvorovi, který se mezitím už nejspíš postavil na nohy. To ovšem nevidíme. Také může vstávat hypnotizovaná nějakou svojí vizí. Kýčovitý a příliš náhlý závěr, kdy netvor nese ve zpomaleném záběru Julii nádherným palácem (co je to mimochodem za místo?), působí spíše působí jako snová fantazie mladé dívky, než jako realita. Pro mě osobně není Panna a netvor film o magické moci lásky, ale o tom jak se díky ní stáváme zranitelní a jak dokáže ublížit.

Film má pomalejší tempo. Není tu kladen důraz na rychlý spád či dějové zvraty. Díky tomu mají tvůrci větší plochu pro kreativní tvorbu a vytváření specifické atmosféry. Rozhodně není určen běžnému diváku. Plno úžasných režijních nápadů, skvělá práce se zvukem.

Znovu se na to ale nepodívám.