Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (75)

plagát

Ostrov (2005) odpad!

Sci-fi ..... žánr, který si vždycky ráda pustím. Ovšem po této opravdu "akční, dramatické, fantastické" slátanině, si budu pečlivěji vybírat.

plagát

Muž so železnou maskou (1998) 

Klidně dám 3hvězdičky a nebudu se červenat. Jednu za hudbu (ta je opravdu skvělá), druhou za herecké obsazení (opravdu hvězdné) a třetí proto, že tohle je jediná verze, kde D´Artagnan sbalil královnu :-)

plagát

Bozkávať Jessicu Steinovu (2001) 

Jessica - inteligentní, úspěšná novinářka a půvabná mladá žena. Jenže v životě tak trochu šedivá, nenápadná myška. Možná proto má smůlu na muže. Helena - temperamentní dračice, která věnuje svému koníčku (sex) každou volnou i nevolnou chvilku. Právě ona se rozhodne vyzkoušet dosud nepoznané a podá inzerát, ve kterém hledá ženu. A protože zvolila působivý citát, je to právě Jessica, která uvízne v jejích sítích. A ta přemýšlí: "Je to to, co opravdu chci?" Komedie u které jsem se fakt docela dobře bavila. A Helenu (při jejím temperamentu a sexuálním apetitu) bych chtěla za kámošku jedině kdybych byla chlap a navic terminátor :-)))

plagát

Možno príde aj kúzelník (1982) (relácia) 

V roce 1982 jsem na tenhle pořad (co by čerstvá puberťačka) koukala jen proto, že nedávali nic jiného. Těchto estrád byla plná TV a všechny mi přišly stejné. Dnes na něj koukám s trochou nostalgie a po všech těch Superstar, Vyvolených a jiných nechutnostech mi přijde jako milé pohlazení na dobrou noc. Originální humor Kaisera s Lábusem, kterým zdatně sekunduje Jiří Korn, hvězdy tehdejší hudební scény se svými největšími hity a spousty scének a skečů, které opravdu rozesmály. Kam se podělo tehdejší umění scénáristů a režisérů? Kde je ten cit podchytit právě to, co diváka pobaví a odvede, alespoň na chvíli, od každodenních starostí? Dnes na mě i ze Silvestrovských "zábavných" večerů dýchá nuda a lacinost. Zdá se že český humor zůstal v totalitě.....

plagát

Svádění (2005) 

Tento film mi v mnohém připomněl Velmi nebezpečné známosti. Sladká tvářička nevinného andílka, nejlepší kamarádka, která je schopna udělat cokoli a neštítí se opravdu ničeho. V samotném závěru je jasné, že si tvůrci nechali otevřená dvířka pro pokračování. Osobně si myslím, že to není třeba.

plagát

Láska je Láska (2004) (seriál) 

Seriál The L Word byl od počátku považován za riskantní projekt. V podstatě se dalo jen těžko předpokládat, že příběhy žen, milujících výhradně ženy, budou dostatečně atraktivní pro většinové publikum. A přesto se tak stalo. Seriál se těší obrovské popularitě po celém světě. V našich televizích však vysílán s největší pravděpodobností nebude. Zajímavé je, že většina tvůrkyň (scenáristky, produkce, režie i některé z hereček) se hlásí k homosexuální orientaci. Hlavní hrdinky žijí v Los Angeles. Prožívají své lásky, zklamání, radosti i starosti běžného života a navzájem tvoří jednu velkou "rodinu". Také obsazení je víc než průměrné. Pokud už dlouho postrádáte na televizních obrazovkách Jeniffer Beals (Flashdance) věřte, že tady si ji užijete dost a dost. Dokončena už je třetí série tohoto seriálu a mně nezbývá než ho vřele doporučit. Dokážete-li se zbavit předsudků z nezvyklého prostředí a situací, nudit se rozhodně nebudete.

plagát

Transamerika (2005) 

Zbýval mu poslední krok k tomu aby se stal ženou, když zjistil, že je otcem......

plagát

Jesenná sonáta (1978) 

Tak tohle je typický Bergman. S citem odhaluje minulost i přítomnost vztahu matky a dcery. Zpočátku jen po kapkách dává divákovi ochutnat tenhle, snad až příliš hořký nápoj, aby ho na něj v samém závěru nalil celé vědro. Celý film je vlastně vodopád slz, nepochopení, citových zmatků a výčitek. Ingrid Bergman a Liv Ullman v něm však plavou opravdu bravurně. Doporučuji všem milovníkům Filmového klubu.

plagát

Mlčanie (1963) 

Dvě sestry, které se už ani nesnaží najít k sobě cestu. Jejich vzájemný chlad podtrhují "povinné" dialogy v podstatě o ničem. Mezi tím vším malý kluk, který cítí to mrazivé citové nic, ale postata věci mu ještě naštěstí uniká. Film ve kterém se toho příliš nenamluví, ale přesto ve Vás rozpoutá pravou pocitovou bouři.

plagát

Persona (1966) 

Další Bergmaův obraz ze světa lidských duší, i když tenhle se od ostatních trochu liší. Drama dvou žen, které jsou si v mnoha ohledech velmi podobné, ale zároveň je každá z nich úplně jiná. Obě mají svůj vnitřní svět. Jedna se do něj uzavírá a mlčí a druhá má naopak potřebu ho otevřít, svěřit se s ním a komunikovat o něm. Velmi působivý snímek, který ale určitě není pro každého. I mne pro porovnání napadl pouze Lynch a jeho Mulholland Drive.